Aktuální ruský plán na Ukrajině: Anexe Donbasu, později svržení vlády v Kyjevě

7. 12. 2014 / Karel Dolejší

Děrgačov především pátral po příčinách neustálých rezignací a výměn ruských byrokratů zodpovědných za řízení "novoruských" záležitostí a také "novoruských" představitelů za nové a nové tváře. Kromě počáteční konkurence mezi nacionalistou Sergejem Glazjevem a "šedou eminencí" Kremlu Vladislavem Surkovem hovoří především o systematickém selhávání moskevských plánů, které vyvolává opakované reorganizace a personální zemětřesení.

Poslední vlna výměn je spojena s neúspěchem zářijových protestních akcí na východě Ukrajiny organizovaných Moskvou. Spektrum nespokojenců od komunistů přes bývalé "regionály" až po příznivce odtržení od Ukrajiny se pokusilo o protesty v Charkově, Oděse, Dněpropetrovsku a na několika dalších místech, ale navzdory podpoře z Moskvy se zapojilo jen několik set lidí.

Koncem léta ukrajinská služba SBU pozatýkala řadu osob a obvinila je z terorismu, extremismu, zrady, podkopávání územní integrity státu, separatismu a dalších trestných činů. Podle některých údajů se jedná řádově až o tisíce osob, tato čísla ovšem nejsou potvrzená.

Úkolem naposledy odvolaných surkovců v čele s Rapoportem bylo právě vytvořit na jihovýchodě Ukrajiny proruské nálady, což se ale opět nepodařilo. Podle některých verzí je poslední výměna označována za běžnou "rotaci" kádrů. Proč se "rotuje" tak často, ovšem řečeno nebylo.

O Surkovově roli v "novoruské" kauze nejhlasitěji hovoří bývalý velitel separatistů Igor Strelkov, který sám patří k nejprominentnějším obětem Surkovových intrik. Rozhovor, který s ním vedl Alexandr Čalenko ze státní agentury Rossija Segodňa, byl ovšem podle stížností, o nichž informovala řada ruských zdrojů, cenzurován hned dvakrát a "vyčištěn" od veškeré kritiky Kremlu i současného vedení "novoruských" separatistů.

Z podněcování proruských nálad na Ukrajině je nyní v "Novorusku" zodpovědný Igor Udovičenko, bývalý zástupce oddělení pro řízení domácí politiky při administraci prezidenta Ruské federace. Také on je považován za muže Ladislava Surkova.

Za posledních devět měsíců se podle Děrgačova obecná linie ruské politiky na Ukrajině změnila třikrát. A mezi všemi osobami, které tuto politiku řídily, není žádná, jež by zaznamenala úspěch.

Po podzimním zásahu ukrajinské SBU se nyní Rusové a jejich lidé na neokupovaném ukrajinském území stáhli do ilegality a otevřené protesty byly přerušeny. Moskva i nadále poskytuje finanční prostředky a informační podporu ve státní televizi, pomáhá také s vlastními separatistickými médii a weby.

Zatímco kremelská byrokracie organizuje proruskou propagandu na Ukrajině a další její separátní oddělení mediální pokrytí ukrajinských událostí v Rusku, vojenské záležitosti separatistů řídí ruské bezpečnostní služby - GRU, FSB a SVR.

Podle nejmenovaného zdroje z Kremlu citovaného ruským listem počítal původní plán s uchováním územní integrity Ukrajiny, která ovšem měla dostat proruskou vládu. Od září se ale Moskva orientuje na odtržení "Doněcké lidové republiky" a "Luhanské lidové republiky". Po srpnovém přímém zapojení svých vojáků do bojů na Ukrajině si Moskva nyní stěžuje, že "psychologicky" Ukrajinu ztratila a je tam považována za nepřítele.

Plán na svržení ukrajinské vlády a její výměnu za proruskou ovšem přesto opuštěn nebyl, pouze se přiznává, že jde o náročnější úkol, který si vyžádá čas.

Mezitím se Donbas stane "černou dírou" ruské ekonomiky, neboť Moskva bude muset nahradit většinu plateb a dotací, jež dosud na východ směřovaly z Kyjeva.

***

Je nepochybně plně namístě velmi kriticky sledovat dění v ukrajinském bezpečnostním aparátu či široce kritizovaný plán založit "ministerstvo informací", které není než absurdním pokusem čelit ruské propagandě ruskými prostředky. Uzavření asociační dohody s EU - podobné, jakou má například Alžírsko nebo Sýrie - ovšem samo o sobě určitě neznamená, že současná Ukrajina je v danou chvíli považována za součást Evropské unie a máme ji okamžitě poměřovat stejnými nároky jako řádné členské země. Taková vyjádření neustále zaznívají jen ze strany těch, kdo kupodivu vždy licoměrně "chápou" a omlouvají veškeré ruské podvratné aktivity vůči Ukrajině i vojenskou agresi, zatímco Kyjevu měří úplně jiným metrem.

Pokud by chtěl Kyjev v budoucnu vážně usilovat o další sbližování s EU, případně se ucházet o další pomoc, nepochybně by to mělo být spojeno s politickými podmínkami a dalším přibližováním západním demokratickým standardům. Ovšem přístup, podle kterého je Moskva údajně oprávněna používat proti Kyjevu naprosto libovolných prostředků, zatímco Kyjev se musí za každých okolností chovat stejně jako západní demokracie nevystavené žádné vnější agresi a válečné hrozbě, je pouze vědomou či nevědomou spoluprací na dlouhodobém ruském plánu nastolit vlastními diverzními aktivitami v Kyjevě opět vládu orientovanou na Rusko.

Vytisknout