Průmysl, vzdělávání a kupecké počty

3. 12. 2014 / Bohumil Kartous

Otázkou je, zda své zájmy nehájí na úkor jiných, důležitějších. A zda také skutečně ví, co je jeho zájmem a o co má vlastně žádat. Řeč je o tlaku zaměstnavatelů v průmyslu na to, aby jim stát dodával dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu v dostatečném množství. To je do značné míry v pořádku a v souladu s realitou, struktura vzdělávací soustavy je k tomuto účelu doposud přizpůsobena. Co však úplně v pořádku není, to je způsob, jakým průmysl své zájmy prosazuje. Někdy se také zdá, že vlastně ani přesně nedokáže odhadnout, jak své zájmy vůči vzdělávacímu systému formulovat a co po něm chtít. Uvedu dva příklady ze života, které toto podezření dokumentují. Oba jsou z regionů. V tom prvním jde o příběh místního průmyslníka a zároveň člena zastupitelstva. Má reálný problém, a to málo kvalitních učňů do kovovýroby. Místní učiliště jich produkuje 20, ale použitelných je pouze 9. Jenže on by uživil všech 20, zakázky na to má. Jednoduchými kupeckými počty dojde k závěru, že aby jich bylo použitelných 20, musí jich učiliště vyprodukovat přes 40. Proto v zastupitelstvu tlačí na to, aby bylo učňů více. Těch 20 zaměstná, co bude s těmi dalšími ale neřeší. Velmi pravděpodobně skončí na úřadu práce. Průmyslníkovi přitom nejde o kvantitu, ale o kvalitu. Kupecké počty však říkají, že tahle varianta je levnější (pro něj). Příklad druhý: průmyslník z jiného regionu provozuje taktéž úspěšnou kovovýrobu a taky bojuje s nedostatkem lidí. Když ale v hospodě u piva nahlas přemítá, jaké lidí potřebuje, vychází z toho jeden inženýr, dva průmyslováci a pak 5 dostatečně gramotných lidí, kteří jsou učenliví. Kupecké počty říkají 3 technici a pět všeobecně kvalifikačně způsobilých. Opět zde nejde o kvantitu, vzdělávací systém ji pokrývá. Opět jde o kvalitu výstupu. Jářku, kupecké počty dobře poslouží, musí se jim ale dát správný kontext. To platí vždy, nejen v průmyslu.

Vytisknout