Je důvod slavit?

26. 9. 2014 / Ivan Jordák

Bohužel moc důvodů k oslavám není. Ona i ta republika je nějak menší. Komu se asi tehdy hodilo ji rozdělit? Obyvatel se nikdo neptal, přes všechna ujišťování, jak se politici budou obracet na občany, aby se vyslovili ke všem podstatným věcem, které se jich nějak dotýkají.

Stejně se jich nikdo neptal, zda chtějí změnu vlastnických vztahů a převést na vybraný počet vyvolených, ať od nás nebo z ciziny, továrny, zemědělskou půdu a další majetek. Splnilo se tedy, co tehdy chtěli a požadovali občané v ulicích? Co jim z tribun a z médií slibovali noví nastupující politici? Odstranění a nápravy nedostatků a rozporů, které tu, co rozhodně nechci popírat, byly?

Možná by bylo vhodné si nyní pustit zase záznam rozhovoru Václava Havla s redaktorkou Skarlandtovou v tehdejší, ještě československé televizi. Připamatovat si, co sliboval, co popíral a před kým a čím varoval. Snad i on tenkrát věřil tomu, co říkal, že chce jen nápravu věcí veřejných. Také by nebylo od věci připomenout vystoupení a sliby ostatních nových poslanců, ministrů, představitelů politické scény. Jsem zvědavý, zda českou televizi napadne, aby v rozumném čase záznamy těchto vystoupení uvedla. Vhodný název by možná byl "Tak jsme slibovali". Oživit lze tento pořad tabulkami o rozplývání státního majetku včetně zlaté rezervy ČNB, a ke komu tato aktiva doplynula. Jistě by šly do tohoto pořadu zařadit i tzv. církevní restituce včetně vysvětlení, co to je veřejně prospěšné vlastnictví, a co z něj bylo uděláno, a na základě čeho byl převáděn majetek, o jehož rozsahu se dohodla s jednotlivými církvemi Nečasova vláda.

Další pořad by mohl být s názvem "Každý nám rád půjčí". Tento slogan jsme po převratu slyšeli snad tolikrát jako slogany o vizíru, aviváži a intimních vložkách. U křivky strmě letící vzhůru k zářným výšinám kapitalismu, až někam ke dvěma bilionům, by mohly být vsuvky, na co která částka byla půjčena a kým. Pokud to bylo na nákup nějaké investice, ať strojní nebo stavební, jistě by nebylo od věci uvést i, za kolik je tato věc kupována jinými, a jaký prospěch z ní mají jednotliví občané našeho státu.

Domnívám se, že oba pořady lze udělat tak, aby je chápali i adolescenti, a stejně i občané s průměrnou inteligencí bez ekonomického vzdělání. Nakonec naše veřejnoprávní česká televize, včetně jí vyživovaného Člověka v tísni, už tolikrát nám vysvětlovali, možná lépe snad, přesvědčovali o tolika událostech a skutečnostech, že jsme se nestačili divit. Obdobně se čte s podivem, co vše se událo a jak, pokud si od dětí půjčíme k přečtení některé učebnice, zabývající se historií nebo společenskými událostmi. Máme pro tento účel nakonec i ústav, který má předem zadaný úkol, jak historii vysvětlovat. Není holt nad svobodné vědecké bádání, pokud se mu určí správný směr, a vyberou správní lidé.

Třeba o tom, že volbami projevuje občan svůj názor, pokud je tento názor shledán jako správný. Pokud není správným, a nestačí se při volbách přesvědčit dostatečný počet voličů, aby správný názor přijali za vlastní, a šli hodit do urny ten správný lístek, povolají se na pomoc adolescenti, popřípadě i mladší. Stačí jich takový počet, z kterého šikovný kameraman dokáže udělat na obrazovce nesčíslný dav. Těm se pak přednese důvod, proč ten či onen neměl být zvolen, nebo ustanoven do nějaké funkce, a dá se jim prostor. Na ulici, v médiích, kdekoliv, kde je to potřeba, stanou se tak středem pozornosti, stanou se VIP. Jsou bráni vážně, hovoří s nimi redaktoři, kteří dosud mluvili jen se sportovními nebo uměleckými hvězdami. Je to pro ně úžasné, jsou najednou dospělí, a stačí si pro ten přerod zapamatovat jen pár vět. Věří tomu, že chrání demokracii, která je v ohrožení, tím, že sami se snaží potlačit a změnit jedno z jejích základních práv, a to právo občana vybrat si na určitou funkci člověka v řádných, svobodných, rovných a tajných volbách.

Nějak nám mizí nebo se křiví i další práva. Pochyby vzbuzuje rovnost všech před zákonem, srovnáme-li uveřejňované rozsudky v podobných případech. Stále platí, a má platit lustrační zákon. Co se svobodou projevu, ptám se, pokud není rovná možnost k vystoupení v médiích a tisku? Jak jsou naplňována právo na zdraví a zdravotní péči, právo na zaopatření ve stáří, nemoci a v mládí. Zcela vymizelo právo na práci. Mohlo by se pokračovat dál, a konstatovat, že někde se stala chyba, a co teď s ní. A tak si myslím, že důvod k oslavám, potažmo k oslavě stříbrné svatby, když uplynulo těch dvacet pět let, nemáme.

Vytisknout