24. 9. 2014 / Bohumil Kartous
Reflexe: Problémy médií neumějí řešit média. Většina jich spočívá v nízké mediální gramotnosti. Co s tím, nevíme.
Přinášíme záznam a kritické hodnocení konference Mediální reflexe, pořádané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ve dnech 23. - 24. 9. 2014 v Telči, za účasti publika převážně se rekrutujícího z provozovatelů médií a členů regulativních institucí. Jde o záznam tří ze čtyř panelových diskusí, které proběhly v prvním dni konference.
David Šmahel (FSS MU, Brno), Ivanka Havlíková (Městský soud Praha), Kateřina Hrubešová (Sdružení pro internetovou reklamu, SPIR), David Chudoba (analytik RRTV), Milan Fridrich (programový ředitel ČT), Helena Šulcová (ČRo)
Všichni se shodují na tom, že míra možnosti kontroly toho, jaké obsahy děti v médiích sledují, je malá a prokazatelně klesá s věkem dětí a ustupující ostražitostí rodičů. Snahy médií veřejné služby (jediných, která byla v panelu zastoupena), regulativních institucí či sdružení (soud, RRTV, SPIR) a mediálních teroretiků, již byli zastoupeni mezi panelisty konference, se mohou jevit sympatické, ať už je to ochota vytvářet své vlastní kodexy, nebo zavádět tzv. labelling (označování vhodnosti pořadů podle věku, něco zcela běžného v oblasti her, tzv. PEGI rating) je svým způsobem jen ochranou samotných médií před možným konfliktem se zákonem.
V žádném případě neovlivní to, jaký mediální obsah děti konzumují, v drtivé většině mimo kontrolu těch, kdo se o takovou regulaci či samoregulaci snaží. A protože to všichni zúčastnění panelisté vědí, v podstatě nejsignifikantnějším resultátem je přiznaná bezradnost, a pozor, nejen technologická, ale i výchovná či vzdělávací.
Filtry nefungují, omezování přístupu k internetu nefunguje. V podstatě veškerá debata se tedy vede o možné vzdělávací a výchovné prevenci, která, jak se přítomní shodli, je v rámci populace na nízké úrovni.
Celé téma se rázem stává pro mediální konferenci bezpředmětné, jelikož panel, který by mohl podat více než bezradné pokrčení ramen, by přinesli učitelé, psychologové, sociologové, nezisk zaměřený na rodinu a vzdělávání, státní orgány, které mají vzdělávání a rodinu v gesci.
V panelu ale nikdo z nich nebyl, tudíž se konstatovaly truismy, které průměrně mediálně gramotného člověka neobohatí. Natož odborné kolokvium, které, jak předpokládám, je více než jen průměrně mediálně gramotné.
Shrnuto a podtrženo, k tématu mluvili lidé, kteří mají jen velmi malou možnost něco ovlivnit, kteří nedokáží přinést nové poznatky, pouze konstatovat stav, k lidem, kteří vesměs vědí a zároveň nejsou publikem, k němuž by informace měla primárně směřovat.
Předčítání zákonných norem a popisování procesních postupů při snaze regulovat mediální obsah, což zabralo v podstatě nejdelší čas z dvouhodinového panelu, jen ilustruje výše uvedenou kritiku.
Nicméně nelze tvrdit, že by závěry byly mimo. Nebyly. Je to zejména věc rodičů, jejich přístupu k výchově, v druhém sledu školy a jejího vlivu, a teprve s dalekým odstupem, bez reálné možnosti něco změnit, stojí média veřejné služby a regulátoři. Poděkujme jim tedy, že mají starost, když už nemají vliv. Soukromí provozovatelé médií off record přiznávají, že by je velmi zajímalo jak to bude s oním labellingem. Zase se nic nedozvěděli, tedy snad za rok...
Účastnili jste se veřejné diskuse k připravované Strategii digitálního vzdělávání 2020?
Jana Hrubešová: Ne, toho jsme se bohužel neúčastnili ( paní Hrubešová si ve svém příspěvku posteskla, že ministerstva nejsou zrovna vstřícnými partnery).
Proč nebyl pozván odborník osvětlující možnosti mediální výchovy? Třeba Radim Wolák z FSV UK?
Helena Šulcová: Poznamenám si na příště. ("Ten tu byl minule", informace od organizátorů).
"Od 13, 14 let nemá smysl děti vychovávat. Co tam vložíte, to tam je."
Jana Hrubešová, SPIR
Vilma Hušková (RRTV), Lubor Kukliš (Rada pres vysielanie a retransmisiu), Ivan Štampach (FF, Univerzita Pardubice), Jiří Vedral (Ministerstvo financí)
Řešíme další významný problém, bez legrace. Stejně jako v případě ochrany dětí, i v případě pořadů založených na business modelu "zavolej, necháme tě hezky viset na lince a vyúčtujeme si za to nestoudný poplatek" se jedná o zneužívání určité skupiny lidí, kteří jsou, z objektivních důvodů, více zranitelní. Jedná se o pořady typu "volej vědmě", ale také některé kvízové pořady, respektive pořady se sexuální tématikou.
Smutné je, že ani v tomto případě se nepodařilo panelistům přispět nějakou zásadní myšlenkou. Těžko říct, zda se tak dělo kvůli dramaturgii organizátora, nebo kvůli pojetí jednotlivých přednášejících. Každopádně zástupkyně RRTV definovala téma věšteckých pořadů jako celospolečenské, a to zejména z toho důvodu, že právě na tyto pořady chodí radě nejvíce stížností.
Žel, neexistuje hodnověrný průzkum, který by ukázal, kterou část společnosti "šmejdské" praktiky provozovatelů těchto pořadů postihují nejvíce.
Vycházíme tedy z výzkumu provedeného v Maďarsku, podle nějž jsou nejpostiženější ženy ve vyšším středním věku. Zástupkyně rady uvedla, že se RRTV snaží šířit informace o rizicích těchto pořadů.
Problematické ale je, že se tyto informace nedostávají k těm adresátům, kteří by je nejvíce potřebovali. K těm, kteří s jistou mírou zoufalství a jistou mírou naděje doufají, že se jejich život, ať už je z jakéhokoliv důvodu nenaplněný, změní a hledají k tomu ty nejsnadnější a nejdostupnější cesty.
O tom, jak velký a palčivý problém to je, měl příležitost pohovořit religionista Ivan O. Štampach a jistě by k tomu měl mnoho co říct, jak se potýkat s aktuálními psychosociálními fenomény současnosti. Svůj příspěvek ale využil k historicko akademickému exkurzu do tématu esoteriky a hermetismu. Připomnělo mi to výuku dějepisu na českých školách, která taky v drtivé většině případů skončí těsně před tím podstatným. Škoda.
V podobném duchu se nesl i příspěvek zástupce ministerstva financí. Publikum se dozvědělo o všech typech loterií, sázkových a her a novinkách na trhu s výherními automaty. Jedinou podstatnou informací bylo to, že stížnosti na pochybné televizní pořady jsou přehazovány jako horký brambor mezi ministerstvem financí (zodpovědné za loterie) a ČOI, zodpovědnou za ochranu spotřebitele. Absurdní útěchou by mohlo být, že na Slovensku je situace stejná, ne-li horší.
Pokoušeli jste se dostat informace o rizicích těchto pořadů k ohrožené cílové skupině? Pokoušeli jste se spojit v této věci s nějakými partnery, kteří by to umožnili, jako je třeba ČT?
Vilma Hušková: RRTV stanovila toto téma jako prioritu na tento rok, snažíme se informace šířit, ale nemáme k tomu adekvátní prostředky, nemáme vlastní televizi. Nemůžeme asi dávat letáčky do schránek... Rok ale ještě neskončil. Právě zde v publiku sedí provozovatelé médií, tak třeba to někoho zaujme.
Existuje nějaká legislativní iniciativa, která by řešila současné právní vakuum při řešení stížností na tyto pořady?
Jiří Vedral: Od 1. 1. 2016 by měl platit nový loterijní zákon. S jeho novelizací se pojí i změny v souvisejících právních normách, tedy i v zákonu na ochranu spotřebitele. Ten by měl ujasnit, kdo bude odpovědný, pokud se nebude jednat o loterii dle zákona. Ale zaručit to nemohu, je to otázka legislativního procesu.
V Maďarsku dělali průzkum, z nějž vzešlo, že esoterické pořady oslovují hlavně ženy vyššího středního věku. My takový průzkum k dispozici nemáme.
Vilma Hušková, RRTV
Petr Dvořák (ředitel ČT), Jiří Mejstřík (ředitel ČRo), Ivan Langer (CEVRO), Tomáš Trampota (FSV UK), Milan Kruml (analytik ČT), Martin Komárek (hnutí ANO, nedorazil)
Média a politika se stýkají, to je očividné. Všiml si toho i ředitel televize veřejné služby a položil si otázku, jak se k tomu má televize postavit. Podělil se s publikem o následující poznatky: média o politických událostech informují a zároveň je interpretují. Poloha ČT je v informování, nicméně interpretaci se nelze vyhnout. Holt, čas je omezený a mediální zkratky riziko (dez)interpretace nesou. Tomu se ani ČT nevyhne. Pan ředitel soudí, že je to hodně o lidech.
Pokud lidé, kteří v ČT dělají zpravodajství, nebudou chtít, nebude se to dařit. Důležité je mít "záchranné páky", což je blíže nepopsaný mediální instrument zajištující objektivitu.
Objektivitu dále ohrožují skupinové zájmy. A ty někdy není jednoduché vystopovat. To vše vyvolává otázky, na ty ale není možné najít jednoduchou odpověd.
Jak prosté a jednoduché je "vrtěti psem", ukázal ředitel ČT na projektu Věcí veřejných, který podle jeho interpretace vyrostl jako mediální projekt, schematizovaný do pyramidy vyrůstající z mediálního kapitálu jménem Radek John.
Proč nebyla ČT schopná odhalit tuto skutečnost dříve, sděleno nebylo.
Je však nutno připustit, že vystoupení ředitele ČT bylo v něčem přelomové: otevřená kritika mediálně politické kartelizace, v současnosti reprezentované zejména mediálním a politickým angažmá Andreje Babiše, ukázala, že se česká mediální krajina zvrásňuje a že dochází k zajímavým tektonickým posunům, umožňujícím to, co dříve bylo takřka nemyslitelné, tedy kritiku médií navzájem.
Ještě by bylo dobré, aby totéž ČT implementovala do své mediální a publicistické produkce, místo aby denně předkládala divákovi "co dnes píší v novinách". Jak ostatně padlo, důležité je, jak se o věcech píše a také to, o čem se nepíše.
Ředitel ČRo Jiří Mejstřík byl zpočátku méně objevný a přidržel se konstatování, že média, politika (a kupodivu i ekonomická sféra) se navzájem ovlivňují. Následně se ovšem osmělil a přednesl tezi o tom, že od dob antické agory se média změnila v tom smyslu, že je vše komplikovanější a do původně přímého styku mezi lidmi vstoupila média.
Naštěstí však máme média veřejné služby, jejichž smyslem je onen kontakt udržet co nejpřímější. Problémy ovšem způsobila polodivoká liberalizace, která zahltila mediální prostor. Ale ťal i do vlastních řad: ne všechno bylo v minulosti v pořádku, řada lidí, kteří ovlivňovali média veřejné služby, neměla o médiích "ahnung" a mělo by to být do budoucna ošetřeno. Problém je, že i těch dobrých, vzdělaných, morálně integrovaných novinářů je poskrovnu...
Světlo vnesl "akademik" Ivan Langer (vystupující za soukromý institut CEVRO, přípravku ODS). Média a politika byly vždy v těsném styku. Situace se ale změnila! Do roku 2013 byla média a politika odděleny, ale to už neplatí! Vznikl politicko mediální agrokomplex, který zájmy médií a politiky slučuje. Co s tím?
Můžeme regulovat, ale to jako liberál "tělem i duší" nevyznává. Bylo by tedy ideální, kdyby k řešení došlo v prostoru politickém, aby se z politicko mediálního agrokomplexu stal jen mediální agrokomplex, nebo jen agrokomplex.
Plachému akademikovi Langerovi, jak sám sebe na začátku označil, užívajícímu prosté manipulativní rétorické figury (kdybyste byli na Babišově místě, dělali byste totéž!), žel ušel jeden podstatný fakt: vše, co se v oblasti politiky a médií děje, je rezultátem tzv. "liberálního" přístupu, praktikovaného zejména stranou, kterou dlouhé roky na politické scéně reprezentoval.
Vše se děje podle "liberálních" zákonů, na jejichž vzniku se často významně podílel. A propos, nerozumíte-li politice, médiím a dalším tématům, běžte studovat na CEVRO, bude vás učit pan Langer a jemu podobní odborníci...
Tomáš Trampota, mediální teoretik z FSV UK, sdělil, že neexistují apolitická média, ze své podstaty. Otázka je, jak nezkreslený je obraz politiky, který média předkládají. Dvě významné věci, které ovlivňují současná média: měnící se struktura vlastnictví a možnost regulace médií. Vlastnická struktura nyní vzbuzuje rozruch, ale je otázka, co budeme nadále považovat za normální a jak se situace vyvine, což z dnešního stavu můžeme jen těžko hodnotit. Teprve časem lze ověřit, jaké dopady tyto změny přinesou. A jak vyplynulo z diskuse, otázku toho, zda regulovat či ne, je nutno doplnit o prvek autoregulace, která by měla v médiích sehrát důležitější roli než dnes reálně sehrává.
Podle analytika ČT Milana Krumla jsou česká média v krizi a trvá to už 10 let. Zahraniční majitelé neměli zájem o to kultivovat mediální prostor, pouze o zisk. Tím pádem je mediální prostor zaplevelen bezobsažnými tématy. Změnu od českých médií nelze čekat. Nicméně naděje na to, že agenda setting se bude vyvíjet směrem k podstatným tématům, umírá poslední...
Z diskuse se zdá nicméně jasné, že jednoduché příklady táhnou, tudíž se v podstatě vše točilo okolo toho, zda by měli politici volat řediteli televize a zda je v pořádku, když zve zaměstnanec agrokomplexu, toho času zároveň poslanec mediálního výboru, generálního ředitele na kobereček kvůli výši jeho platu. Zdá se tedy, že na tomto tématu se nyní láme otázka svobody českých médií...
"My bychom asi měli informovat, ne interpretovat. Jenže diváci chtějí to druhé!"
Petr Dvořák, ředitel ČT
"Nedokážu si představit, že by v ČT, třeba mezi moderátory, byli lidé, kteří nemají morální integritu."
Jakub Železný, moderátor ČT a panelu
"Nedivte se Andrejovi Babišovi. Každý by se na jeho místě choval stejně, a kdo tvrdí, že ne, je pokrytec."
Ivan Langer, CEVRO
Proč ČT nepředvedla pyramidu vzniku onoho mediálního projektu v době jeho aktivního fungování?
Petr Dvořák: "Já jsem v té době nebyl ředitelem ČT. Řada informací vyšla najevo až během delšího období. O dokumentech firmy ABL na začátku nikdo nevěděl."
Už mají lidé, kteří média ovlivňují, ahnung?
Jiří Mejstřík: "Někteří ano, někteří ne."
Pozn. autora: Duhý den konference proběhla panelová diskuse na téma Politická reklama. Podle Štěpána Kotrby šlo především o tradiční spor mezi světem reklamy a neziskovým sektorem, v němž na jedné straně stojí zištné zájmy a na straně druhé snaha ochránit veřejný prostor.
Vytisknout26.9. 2014 / Štěpán Kotrba
poznámky každoročního účastníka konference Mediální reflexe, pořádané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ve dnech 23. - 24. 9. 2014 v Telči jako doplněk reportáže a kritického hodnocení téhož v článku Bohumila Kartouse. Konference, kterou R...