Robert Fisk: Americké letecké údery proti Isis zřejmě umožní přežít Assadově režimu

25. 9. 2014

Ve chvíli, kdy Amerika rozšířila svou válku proti Isis do Sýrie, prezident Bashar al-Assad získal více vojenské a politické pomoci než jakákoliv jiný šéf jiného arabského státu. S americkými bombami a raketami, které nyní vybuchují po celé východní a severní Sýrii může nyní Assad počítat s Amerikou, Ruskem, Čínou, Íránem, milicemi Hezbollah, Jordánskem a celou řadou bohatých států v Perském zálivu. Ti všichni udrží jeho režim při životě.

V Damašku nyní může prezident Assad uvažovat nad tím, že Američané, nejmocnější národ na světě, kteří ho chtěli loni rozbombardovat, se nyní snaží rozbombardovat jeho nejúhlavnější nepřátele. Sunnitští Saúdští Arabové, jejichž "charitativní" dary financují sunnitský "Islámský stát", nyní zjišťují, že jejich vlastní vláda údajně pomáhá Spojeným státům tento "Islámský stát" zničit. Zatímco šiitský Írán a jeho spojenci z organizace Hezbollah bojují proti sunnitským katům a hrdlořezům při pozemních bojích, americké bomby a rakety pršé z nebe a snaží se zničit nepřátele před nimi.

Nikdy od té doby, kdy Churchill se spojil se Stalinem někdejším přítelem nacistického Německa, nezjistil dosud žádný prezident, že by se hrozivý nepřítel tak rychle proměnil ve vítaného spolubojovníka. Avšak baathistický režim v Sýrii není tak hloupý, aby automaticky předpokládal, že se k němu nyní svět staví přátelsky. Obama je poslední člověk, s nímž by se Assam chtěl spojovat - jak mu to Vladimír Putin nemusí připomínat - a jeho syrský režim bude sledovat velmi znepokojeně, jak se americké užívání letecké síly bude nevyhnutelně rozšiřovat na další a další cíle mimo původní strategii.

Kromě civilních mrtvých v provincii Idlib naznačují americké údery proti Jabhat al-Nusra, s vazbami na al Kajdu, naznačuje, že Pentagon má i jiné cíle než jen Isis. Jak dlouho to bude trvat, než raketa exploduje ve zbrojním skladišti syrského režimu - samozřejmě "omylem" - nebo zničí jinou syrskou vládní infrastrukturu? Vzhledem k tomu, že se Spojené státy rozhodly financovat a poskytovat výcvik takzvané "umírněné opozici", která by měla být schopná bojovat proti Isis i proti syrskému režimu, proč by neměly bombardovat oba typy nepřátel? A jak budou Syřani, kteří podporují zbytek těchto "umírněných" bojovníků, budou reagovat na americké bomby v Idlibu, které usmrtily jejich kolegy civilisty a nikoliv příslušníky Assadových jednotek? Vždyť je Američané bombardovali stejně zuřivě jako Assadova letadla.

Co se týče států v Perském zálivu, žádný z nich dosud nepředložil důkazy, že by fyzicky bombardoval nějaké cíle v Sýrii. Jen Jordánsko tvrdilo, že zaútočilo proti Isis. Ostatní arabské státy zřejmě omezily svou spolupráci jen na poskytování letišť, tankovacích letadel a možná na hlídkování moře v Perském zálivu. Americký ministr zahraničí John Kerry se minulý týden vyhnul odpovědi na dotazy amerických senátorů, kolik arabských zemí bude také bombardovat Isis.

Arabské státy tohle totiž všechno už dobře znají. Dobře si pamatují na přehnaná tvrzení o úspěších leteckého bombardování a řeči o "inteligentních" bombách, které nemasakrují civilisty, anebo střely s plochou dráhou letu, které v letech 1991 a 2003 ničily bunkry a vycvikové tábory a "velící střediska". Ukázalo se, že to bylo všechno velmi pochybné. Přesto však nyní Američané znovu ohřívají tyto staré přesnídávky pro konflikt s Isis.

Opravdu sedí tito islámští "bojovníci" kdesi ve "výcvikových táborech" a popíjejí čaj, aby je tam Američané mohli usmrtit? Má Isis vůbec nějaká "velitelská střediska"? Nemají spíš jen pár mobilních telefonů? Přesto prý bylo zničeno "velitelské centrum" Isis.

"Islámský stát" vznikl z al Kajdy v Iráku, která absorbovala hnutí odporu, které vzniklo proti americké okupaci, která následovala po ilegální anglo-americké invazi do Iráku z roku 2003. Kdyby bývali pánové Bush a Blair nerealizovali své irácké dobrodružství, myslí si snad někdo, že by dnes Spojené státy pomáhaly Assadovi zlikvidovat své dnešní nepřátele?

"Ironie" se nevyrovná slovům "mírového velvyslance" pro Blízký východ, který se tento týden proměnil ve válečného velvyslance a nabídl vyhlídky na další západní vojska v muslimském světě. Má se syrský režim smát nebo má plakat?

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 25.9. 2014