Skotské "Yes, Prime Minister"!

18. 9. 2014 / Tomáš Vohryzka

To Barry mířící domů do Aberdeenu, v tričku s velkým Yes na prsou, se kterým jsem včera mluvil na pražském letišti, měl jasno: "Věříme Alexu Salmondovi, samostatné Skotsko se bude mít lépe!" Na moji námitku, že na samostatnost má sice každý národ právo, ale že budoucnost vidím ve sjednocené Evropě a užší integraci, překvapivě odpověděl: "Skotsko sice chce vystoupit ze Spojeného království, ale chce být členem Evropské unie."

Na rozdíl od Anglie, kde premiér Camoron naopak plánuje referendum o setrvání resp. vystoupení z EU. Varianty možného vývoje Velké Británie jsou opravdu různé. Jisté je, že skotský boj o nezávislost není žádný primitivní separatismus, ale je logickou reakcí na nefunkčnost demokratického systému na Ostrovech. Skotové totiž vidí, že žádná politická strana, dokonce ani Labour Party, ve Westminsteru zájmy skotského lidu nehájí. Je to rekce na aroganci politiků, korupci a na to, že všechna zásadní rozhodnutí dělají bez ohledu na přání obyčejných lidí politici ve Westminsteru spolu s finančníky ze City. Skotové chtějí změnu, chtějí jiné Skotsko a spravedlivější společnost.

Jak dopadne referendum, a zda se případně bude samostatným Skotům dařit lépe, nelze předvídat. Názory se různí. Hlavní debaty se vedou okolo ekonomických důsledků, zdrojů ropy, samostatné měny a mezinárodní pozice samostatného Skotska. Varovná jsou některá ekonomická čísla. Například fakt, že obrat Royal Bank of Scotland je desekrát větší než HDP celého Skotska! Při znalosti příčin bankrotu Islandu, který vykazoval podobná data, mrazí.  Používat britskou libru by patrně Skotové mohli i nadále, obdobné příklady totiž fungují i jinde. Panama používá jako měnu americký dolar i bez formální dohody s USA.  Rovněž v Černé Hoře se platí Eurem, ačkoliv tato země není členem EU. Vítězství SNP,  Skotských šťouralů v nose (Scotish Nose Pickers), jak jim ironicky přezdívají zastánci setrvání v Unii, bude mít nepochybně mezinárodní dopad.

Velmi pozorně skotské referendum sledují Katalánci i Belgičané. Ovšem i tento mezinárodní dopad může být dvojsečný. V případě ekonomicky a politicky neúspěšného samostatného Skotska, může touha po samostatnosti ve všech koutech světa značně ochladnout.

O rozchodu dvou národů, ne sice po 300 letech, jako v případě Skotska a Anglie, víme něco i my. Ovšem i naše, více než dvacetiletá zkušenost není jednoznačná. Zda se Čechům a Slovákům daří po rozpadu Československa lépe, není jisté. Skoro bych řekl, že se nám daří hůře, ale souvislost bych neviděl tolik v samotném rozpadu společného státu.  Za politický marasmus a ekonomickou krizi mohou spíše mnohá jiná špatná rozhodnutí našich politiků a utahování šroubů globálního kapitalismu.

Na rozdíl od nás však Skotové pochopili, že je čas na změnu. Aby nastala, nestačí se bavit satirickými pořady typu Jistě, pane ministře. Skotové dávají jasně najevo, že kritizovat politiky v hospodách ani jinak švejkovat není jediný výraz politické angažovanosti, jak si bohužel, myslí většina Čechů.

Zastánci Unie bijí na poplach, bývalí premiéři Major i Brown, podnikatelé, bankéři i Královna. Tvrdí, že obě samostatné země ztratí ekonomicky i politicky. Alistair Darling (LP), vůdce hnutí Better Together, však dostal v televizní debatě od jednoho diváka v publiku tvrdou otázku: " Pokud nám má být lépe spolu, proč už nám není lépe teď?!"

V jednom mají britští zastánci zachování statu quo pravdu. Velká Británie bez Skotska bude méně mocná. Pokud to však bude znamenat méně moci pro politiky z Westminsteru a finančníky ze City, lze Skotům jen gratulovat a držet palce.

Vytisknout