Proč tolik lidí v Česku "věří Putinovi"?

16. 9. 2014 / Jan Čulík

Ukrajina stojí na rozhraní západní a ruské sféry vlivu. Samozřejmě, že mají pravdu kritikové, že Západ investoval obrovské množství finančních prostředků do Ukrajiny ve snaze podpořit tamější prozápadní aktivisty. Je ale také pravda, že ukrajinští prozápadní aktivisté byli převážnou měrou motivováni možná přehnaně idealistickou představou západní Evropy, která pro ně byla synonymem odstranění korupce a vybudování skutečně demokratických politických struktur. Jejich úsilí vytvořit takovou správu vlastní země ovšem nebylo nejúspěšnější, protože na Majdanu nad nimi převládly různé tendence sporných, často ultrapravicových frakcí. Tato situace by se však vyřešila všeobecnými volbami (ještě to není vyloučeno, nebo volby se mají konat v říjnu), kdyby ještě daleko drastičtějším způsobem než Západ na Ukrajině nezačalo zasahovat vojensky i politicky Rusko.

To začalo vést velmi inteligentní vojensko-mediální kampaň nového typu, v níž vytvořilo koordinované úsilí svých propagandistických médií a tajně používané vojenské výzbroje a vojenských jednotek. Došlo tak k brutální válce, v níž se válečnými zločiny proviňovaly obě strany - nejen drastickým ostřelováním a bezohledným zabíjením civilistů, ale také unášením a zatýkáním kohokoliv, kdo se veřejně postavil proti názorům Kyjeva anebo proruské separatistické kamarily (nebo ani nemusel, jen začal být arbitrárně za protivníka považován). K tomu přistoupilo až zločinně neumělé velení ukrajinských generálů a velmi sporné praktiky ukrajinských dobrovolnických vojenských sborů, které ve střednědobé perspektivě ohrožují i návrat normálního demokratického procesu v Kyjevě.

Je naprosto nesporné, že proruské vzbouření na východě Ukrajiny vedli především ruští agenti. Stejně nesporné ovšem je, i když zatím číselně neprokazatelné (žádné průzkumy veřejného mínění se od jara v oblastech bojů na východní Ukrajině konat nemohly), že nejméně část obyvatelstva východní Ukrajiny, které původně nepodporovalo proruský separatismus, je nyní silně rozhněvána na Kyjev kvůli jeho brutálnímu ostřelování civilního obyvatelstva v bojích s proruskými jednotkami. Avšak je zcela zjevné, že i obyvatelstvo východní Ukrajiny si v současnosti přeje především pokoj, klid zbraní, a v první řadě neusiluje o odtržení svých území a přičlenění k Rusku. Je také zcela zjevné, že zasahování Ruska do záležitostí sousední země a anexe cizího území je flagrantním a nepřijatelným porušením mezinárodního práva, které oprávněně vyvolává velké mezinárodní znepokojení. Samozřejmě to neospravedlňuje primitivní protiruskou rasistickou kampaň českých médií typu "Hr na Rusa". Na druhé straně je nepochopitelné, pokud část české veřejnosti nekriticky přijímá naprosto zjevně lživou propagandistickou kampaň ruských médií, jako je například na internetu Hlas Ruska, jen proto, že pražská média šíří opačnou kampaň. Ve skutečnosti jsou si totiž obě kampaně nesmírně podobné a je znepokojující, že to ve svém odporu vůči domácí manipulaci mnozí čtenáři nejsou schopni vnímat.

Vytisknout