Tohle je skotská sametová revoluce a měli bychom poslouchat, co lidé volají

17. 9. 2014

V Anglii nás nyní koupají v jakémsi pochybném supranacionalismu "britskosti", který je zjevně falešný, píše v deníku Guardian Susanne Moore. Srovnejme anglické novinové titulky se zprávou skotské policie, která s pohrdáním odmítla tvrzení anglických novinářů, že je země na pokraji společenského rozkladu. Kdyby se tato "politická reformace", jak ji charakterizoval John Harris, odehrávala kdekoliv jinde, říkali bychom tomu "sametová revoluce" a byli bychom plni obdivu nad demokracií v akci. Možná je plná síly, křiklavá a nepořádná, ale jsou to nepochybně hlasy zezdola a měli bychom jim naslouchat. Skotská nacionalistická strana, kdysi konzervativní a úzkoprse nacionalistická, se proměnila v něco, co dokáže uvolnit pokrokové síly. Je to ztráta labouristů a jejich ostuda, že oni ničeho takového schopni nebyli.

Avšak my dál máme klapky na očích a utápíme se v růžovém romantismu a v arogantních nesmyslech ohledně toho, kdo má právo definovat jaký správný nacionalismus. Prounionistická demonstrace na londýnském Trafalgarském náměstí prý byla typicky britská: tiché mávání vlajkami, promluvil Ir Bob Geldof.

Tuto hraně ostýchavou britskou demonstraci zorganizoval Dan Snow, jehož tchán vlastní ve Skotsku 96 000 akrů pozemků. Nevlastní otec Samanthy Cameronové, manželky britského premiéra, tam vlastní další obrovské pozemky, ale ono je nezdvořilé o tom dneska mluvit.

Podivný je ale ten pláč se suchýma očima, který teď vidíme u Angličanů. Slova "britský" a "anglický" používají Angličané, jako by to byla synonyma. To je výsada imperiálního britského nacionalismu, o němž si lidi ani nepřiznají, že to nacionalismus je. Kdybychom si to přiznali, věděli bychom o čem to je: o britském státě a o jeho krizích.

Ekonomika, která je založena na tunelování, privatizaci a udržování nízkých mezd, to je přesně to, co mnoho Skotů odmítá. Další a další vlády, které usoudily, že nerovnost je přijatelnou cenou, kterou lze zaplatit za "férovost". Tou férovostí mají na mysli finanční záchranu bank a to, že za to nyní platíme my všichni. Pokud "britskost" znamená ušlápnutou pasivitu, nebuďte překvapeni, že někdo jednou začne třást klecí.

Nacionalismus nemusí být vždycky ve službách bigotnosti. Držet se Skotska a tím se jako bránit před nacionalismem, to je tak krátkozraké, jako když Labouristická strana si arogantně myslela, že má Skotsko v kapse. Teď se požadují jiné hodnoty, alternativní narativ. Jak napsal Paul Gillespie: "Pouta impéria, války, protestantismu a sociální sítě", která stmelovala Spojené království do jednoho celku, se rozložila.

Všechno to bědování, že sousedé se nám stávají cizinci, je popřením toho, čím už jsme. Cílem by měla být post-suverenita. Otevřené hranice, mobilita a federalismus mohly být v referendu nabídnuty jako decentralizační alternativa - ale to bylo odmítnuto, tak teď celý establishment řve "Ne, ne, ne!"

Tak já říkám Ano. Učiňte ten velký krok k samostatnosti. Člověk může být na straně změny, anebo proti ní. Změna ale už přišla, ať se stane cokoliv. Konečně, díky bohu, ano.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Skotská nacionalistická strana a nezávislost Skotska
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.9. 2014