Zrádce pověsit!

16. 9. 2014 / Daniel Veselý

Takto by naložil s těmi, kdo nesdílejí jeho krajně pravicové názory český "konzervativec" Roman Joch, konkrétně s těmi, kdo prosazují princip práva národa na sebeurčení. Zdá se tento postoj snad někomu v době, kdy český politický a novinářský mainstream podporuje vládu v Kyjevě včetně jejích neonacistických výhonků proti panské noze Kremlu jako šokující zjištění?

Kam se poděly ty libé časy, kdy Jochovo volání po ševelu nabíjených pušek tváří v tvář demonstrujícím proti Mezinárodnímu měnovém fondu, vyvolalo pozdvižení davů? Joch se nyní už nikterak netají s tím, že "separatističtí vůdcové jako Tomáš Masaryk měli velké štěstí, že tehdy nežil a nebyl v blízkosti císaře". Konzervativní myslitel Joch "by se separatisty naložit přesně tak, jak s nimi bylo naloženo v letech 1848-49 -- a mocnářství udržet i silou" ZDE. Zdá se, bereme-li Jochova slova do puntíku, jako by byl soumrak model dovršen.

Tentýž úděl by podle Nečasova bývalého poradce pro lidská práva (sic!) čekal dnes také proruské separatisty a Skoty, toužící po nezávislosti, nehledě na jejich pořadí a způsob popravy. Dnešek odhodil veškeré zábrany a obrátit cokoliv naznak je jochům bez zareptání umožněno.

Problém spíš tkví v tom, že se Joch v českém veřejnoprávním prostoru stále vyjadřuje k palčivým otázkám jak domácím, tak zahraničním, a je tam tedy vydáván za "renomovaný" hlas -- a není brán jako hlas extrémisty, který by národnostní tužby řešil hlava nehlava na hrdle.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.9. 2014