Proč? Protože je válka

16. 9. 2014 / Milan Neubert

Já jsem teď strávil během posledních čtrnácti dní dost času předvolební kontaktní kampaní na Praze 10, během níž mj. nabízíme k podpisu na Britských listech kritizovanou petici "Evropané proti válce", která chce od Evropského parlamentu spravedlivější pohled na USA a Rusko, která tedy v porovnání s institucemi EU relativně straní Rusku. Moje zkušenost z podpisové akce je docela zajímavá.

Česká společnost se zdá být v této otázce rozpolcená, to žádné překvapení pravděpodobně není. Překvapením není ani převaha souhlasných hlasů v diskusi nad peticí -- kdo je proti, diskutuje u stánku samozřejmě méně často. Zajímavější už je ale zkušenost, že většina souhlasných i nesouhlasných hlasů vyznívá spíše emotivně. Je to podobné jako u jiných otázek, kdy často nejde tolik o to, co kdo říká, ale kdo to říká. A názor protistrany je automaticky odmítnut, i kdyby její argumenty byly sebelepší. Z tohoto pohledu se mi zdá, že jsme už opravdu účastníky války mezi USA a Ruskem, zatím naštěstí jen v její agresivně propagandistické fázi, jejíž zákopy nestojí pouze na Ukrajině, ale jsou hloubeny i v dalších zemích, které podporují buď USA, nebo Rusko.

Britským listům patří nepochybně poděkování za to, že se dlouhá léta pokoušely zvednout laťku české žurnalistiky a současně podporovaly vyšší obsahovou i formální úroveň společenské diskuse. Jenže v poslední době nastala zásadní změna. Nejsou to totiž jenom česká mainstreamová media, která podle Jana Čulíka selhávají. Já sleduji pravidelně zpravodajství v angličtině, němčině a ruštině, takže si troufnu povědět, že minimálně ve všech těchto třech jazykových oblastech se situace zhoršuje. Stačí se ostatně podívat na BBC, kdysi vlajkovou loď objektivního zpravodajství.

Média mají informovat, ne formovat. Jenže v probíhající propagandistické válce se podle mne lidé včetně redaktorů zřejmě pudově přidávají na jednu či druhou stranu konfliktu. A to nechávám zcela stranou malou část těch, kteří tak činí vědomě, protože propaganda je mocná psychologická zbraň. Hlavní závěr pro mne je, že válečná atmosféra, ono bušení tamtamů působí silně i na jinak racionálně myslící a jednající bytosti.

Vím, že se mnou teď Jan Čulík asi nebude souhlasit, ale ten problém se patrně nevyhnul ani Britským listům. Nechci to zbytečně rozmazávat, takže jen jeden konkrétní ukázkový případ z poslední doby. Zkuste si přečíst s odstupem příspěvek Karla Dolejšího "Ruský generál připustil, že let MH 17 byl sestřelen systémem BUK" , který přejímá jen některé informace z jednoho článku publikovaného agenturou RIA Novosti. Kdybych byl armádním generálem Dějněkinem, asi bych se zlobil, že nebyla publikována také jiná má slova z téže doby: "Je třeba také poznamenat, že pokud měla Ukrajina skutečně podezření týkající se možnosti přítomnosti ruských prostředků PVO v zóně konfliktu, měla okamžitě uzavřít vzdušný prostor pro osobní leteckou dopravu, stejně jak to udělala 1. března 2014. Teď se to však nestalo. Podle mne chtěli svalit katastrofu linkového letadla na Rusko, ale sestřelili ho příliš brzy."

Armádní generál by pro to mohl mít pochopení. Válka už evidentně zuří.

Vytisknout