Protiruské sankce signalizují ukončení éry vítězného kapitalismu po roce 1989

1. 9. 2014

Po rozkladu Sovětského svazu se rozšířil kapitalismus do zemí, kam předtím pronikl jen částečně nebo nepronikl vůbec: do Číny, do Indie a do Ruska. Dolar se stal globální měnou. Federální rezervní banka ve Washingtonu se stala světovou centrální bankou. Sedm let trvající uruguayská jednání o mezinárodním obchodu vedlo k snížení tarifů a k otevření trhů. Vznikla nadnárodní Světová obchodní organizace, která měla fungovat jako světový policista pro obchod a umožnit další liberalizaci.

Rusko se stalo obětí šokové terapie, v jejímž důsledku se jeho hospodářství do konce devadesátých let zmenšilo o 40 procent. Průměrná délka života ruských mužů se radikálně zkrátila. Prostřednictvím privatizace se státní kapitál dostal do rukou oligarchů, kteří nesmírně zbohatli. Míra chudoby stoupla na rekordní výši.

Západ pocítil rozklad Sovětského svazu dvěma způsoby. Prvním dopadem byla velká mírová dividenda. Už nebylo třeba rozsáhlých výdajů na zbrojení. Británie dnes vydává na obranu 2,3 procenta svého HDP. Koncem osmdesátých let to byla 4 procenta HDP. Postupně však také začalo být jasné, že existence soupeřící ideologie pomáhala do určité míry zcivilizovat brutalitu kapitalismu. Jakmile přestal Sovětský svaz existovat, kapitalismus se měl možnost projevit ve svých pravých barvách, se vší brutalitou. Několik let to nebylo zjevné, neboť vlna levných výrobků z nově vznikajících trhů znamenala nízkou inflaci a umožnila rychlý růst cen nemovitostí.

Ale jakmile se model založený na levných úvěrech a přehnaném objemu zadluženosti začal rozkládat, začalo být zřejmé, že nová varianta kapitalismu bez přívlastků také znamená likvidaci pracovních příležitostí, klesající životní úroveň a škrty v sociálních službách. To ovšem není populární, a proto voliči také tolik vlád od začátku finanční krize vykopli.

Politikové si problém začali uvědomovat. Dospěli k názoru, že v tvrdším klimatu je nutno starat se sám o sebe, bez ohledu na to, že všichni ostatní ponesou toho následky. Například, měl-li unipolární svět fungovat řádně, americká Federální rezervní banka by bývala musela vzít vážně svou odpovědnost jako globální centrální banka. To by bývalo mělo znamenat, že strategie, jako je kvantitativní uvolňování a konečná normalizace americké měnové politiky bude prováděna tak, aby to vzalo v úvahu i zájmy jiných zemí. Jenže strategie americké Federální rezervní banky se řídí čistě domácími americkými zájmy. Ohrožuje to slabší trhy v jiných zemích.

Kvantitativní uvolňování se také dnes používá k získání výhod pro export. Takže jestliže například japonská centrální banka oznámí, že začne tisknout peníze, a tím devalvuje japonský jen, je to totéž, jako kdyby Japonsko uvalilo celní bariéry proti vstupu zahraničního zboží do země.

Volný obchod se také stal obětí nynější situace. K žádné globální dohodě o obchodu nedošlo. Svět ustupuje od multilateralismu.

I když Putin nemá žádnou alternativní ideologii, kterou by světu mohl nabídnout, doba se změnila. Žijeme nyní v chaotičtějším, hůře definovatelném multipolárním světě. Nejde jen o to, že nadvládu dolaru se pokusilo oslabit Rusko oznámením, že při ropných obchodech s Čínou se bude používat rubl a yuan.

Po kataklysmatech posledních sedmi let je těžko si představit amerického prezidenta, který by řekl, jak to učinil George Bush starší v devadesátých letech: "Víme, co funguje. Volný trh funguje."

Nový světový pořádek zemřel. Zrodil se v Berlíně r. 1989. Zemřel s kolapsem firmy Lehman Brothers v září 2008. Pohřben byl na východní Ukrajině v srpnu 2014.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout