Ve Skotsku se děje něco neuvěřitelného a případné hlasování pro nezávislost bude pro Anglii extremním šokem

1. 9. 2014

V světově známém klubu Sub Club v Glasgow byla debata pozoruhodně souvislá, dokonce i ve dvě hodiny ráno mezi opilými kuřáky kouřícími venku. Pokud lze zestručnit vox populi lidí mladších třiceti let v jedinou myšlenku, zní takto: "Chceme si sami vládnout ve své vlastní zemi."

Všichni tito lidé slyšeli katastrofická makroekonomická varování, o libře, o bankách, o zadluženosti, o nespolehlivosti ropných příjmů. Jenže oni se chtějí rozejít s politikou Londýna a s neoliberální ekonomikou a jsou ochotni všechna tato rizika přijmout.

Jestliže se probudíme ráno 19. září a zjistíme, že Skoti hlasovali pro nezávislost, šok v oficiálních kruzích bude extremní. Bude jasné, že se tak britští konzervativci zasloužili o rozbití Velké Británie.

Ještě ztraumatizovanější bude Labouristická strana. Pokud Skotsko vyhlásí nezávislost, po roce 2016 už labouristé v Londýně snad nikdy nevyhrají volby. Ve Skotsku se labouristé úplně rozloží a v táboře tamějších labouristických aktivistů, kteří podporovali nezávislost, vznikne nová nezávislá levice kolem Strany zelených a pokrokářů kolem organizací jako Common Weal, Veřejný zájem.

Bude to mít okamžité mezinárodní dopady: V Madridu a v Bruselu bude poprask, v Barceloně budou lidi šílet radostí, Moskva bude projevovat tichou škodolibost.

Z nynější etapy volební kampaně před referendem se zdá být jisté, že aktivistům proti skotské nezávislosti - přestože pořád mají v průzkumech veřejného mínění náskok - se nepodařilo proměnit referendum o skotské nezávislosti v referendum o velkém makroekonomickém riziku. Pokud se to podařilo, je to u starých lidí, nikoliv však u většiny lidí mladých.

Nejjasněji argumentující mladí lidé, s nimiž jsem mluvil, dobře rozumějí makroekonomickému riziku. Ale větší váhu pro ně mají dvě stále nesnesitelnější břemena: neschopnost relativně levicového voličstva ve Skotsku jakkoliv ovlivnit londýnskou vládu a neschopnost přesvědčit Labouristickou stranu ve Skotsku, aby přestala podporovat protržní a proškrtovou vládní politiku.

Toto všechno znamená, že i když se voliči nevysloví pro nezávislost Skotska a podpora pro nezávislost zůstane někde kolem 45 procent, charakter veškeré příští debaty o skotské nezávislosti je už určen.

Nezávislost se stala narativem lidí, kteří jsou proti silné vládě. Je to o zaktivizovaných skotských ulicích, barech a nočních klubech, které jsou proti mafiánské a špinavé oficiální politice.

Jakmile se takováto politická psychologie etabluje, už nezmizí. Historie nám ukazuje, že takováto politická psychologie sílí, dokud se něco nepoddá, a většinou to jsou hranice státu.

Teď už víme, že podstatná část skotského obyvatelstva má sen, v němž státnost, sociální spravedlnost a kulturní sebevědomí dohromady vytvářejí jasný a populární projekt.

Zbytek Británie bude zřejmě ohromen, ale neměl by být překvapen, pokud nadšení pro tento sen přiměje dostatečné množství lidí u volebních uren poskytnout skotské nezávislosti těsné vítězství.

Pokud k tomu dojde, lidi se začnou vzájemně obviňovat, ale už předem je jasné, kde leží největší problém: prostřednictvím hlavních britských politických stran začalo být nemožné vyjadřovat opozici vůči volnotržní ekonomice.

Někteří angličtí a velští voliči si myslí, že to dělají tím, že hlasují pro euroskeptickou stranu UKIP. Avšak referendum nabídlo skotským voličům způsob, jak to udělat zničením unie Velké Británie. Ať už si myslíte, že je to iluzorní nebo pochybné, toto je podstatou nynějšího narativu ve skotských ulicích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout