Podpořte neutrální Ukrajinu, nebo táhněte na smetiště dějin

1. 9. 2014 / Karel Dolejší

Judah tvrdí, že si Západ musí vybrat ze dvou variant: Buď vyzbrojit Ukrajinu, přijmout ji do NATO a vyslat dokonce na její území vlastní vojska; nebo ji přinutit ke kapitulaci - ale ta by prý byla v důsledku kapitulací samotného Západu. Samozřejmě, tento autorský přístup je ke čtenářům silně manipulativní. Téměř nikdo na takto položenou otázku neodpoví, že by Ukrajina měla kapitulovat - a nejméně ze všech vždy "proaktivní" Američané.

Avšak nikdy nikdo nezařadil právě Ukrajinu do západního spojeneckého systému a nelze tedy doložit žádný důvod, proč by se kvůli ní o tomto spojeneckém systému mělo v jakémkoliv smyslu rozhodnout, pokud to Západ sám takto nepostaví. Ukrajinský nejvyšší zákon dokonce stále ještě jednoznačně určuje, že země stojí mimo vojenské bloky. Asociační dohoda s EU na tom nezměnila ani ň. Ukrajina je neutrální země. Její osud v konfliktu s Ruskem se jistě stane precedentem pro osud dalších, slabších postsovětských zemí, to je nepochybné. Avšak u Mariupolu se nebojuje za NATO.

Pokud má alespoň ve vzdálené budoucnosti existovat nějaká naděje na politické řešení probíhající mezinárodní krize, musí to tak bezpodmínečně zůstat.

Ale to znamená: Jestli chce Západ tváří v tvář ruské expanzi něco věrohodného a rozumného udělat, musí podpořit boj Ukrajinců za zachování vlastní nezávislosti a neutrality. Prezident Porošenko se nechal slyšet, že nechce cizí vojáky, ale potřebuje zbraně. Ať tedy zbraně i peníze dostává, proti podpisu mezinárodní smlouvy o neutralitě uzavřené řekněme nejméně na příštích padesát let a garantované nezávislou instancí. Ať ersatzpremiér Jaceňuk okamžitě stáhne předlohu zákona o zrušení statutu země nezúčastněné ve vojenských blocích, jinak žádná pomoc nepřijde. Ať Západ vyvrátí podezření, že cílem asociační dohody s EU nebylo nic než přičlenění Ukrajiny k NATO. Uvidíme, jak ochotně budou pak ruští vojáci bojovat proti zemi, která i v této situaci otevřeně odmítne odložit neutralitu.

A žádné západní bojové jednotky na Ukrajině. Ani jedno družstvo.

Dilema, které předložil Ben Judah, je falešné. Řinčení šavlemi za Ukrajinu v NATO a konec Ruska, ale ani sulcovitá třasořitnost v předklonu u vrat Kremlu nemají žádnou budoucnost a nikam nevedou, než k příšerným koncům, jedněm či druhým, rychlým nebo pomalým, podle orientace a nátury.

V prostoru Střední Evropy se lidé v dilematech tohoto typu za dlouhá staletí pohnutých dějin už trochu vyznají - a málokdo má chuť nechat si předepsat povinný výběr mezi dvěma způsoby, jak se stát imbecilem.

Nechť tedy Západ pomáhá obhájit ukrajinskou neutralitu, nebo tak či onak opravdu odtáhne na smetiště dějin.

Vytisknout