Umělci se opět hlásí ke slovu

1. 9. 2014 / Boris Valníček

Kladu si otázku,proč se vždy,když nastává vážná situace v oblasti politiky či ohrožení země,se opět vynoří mezi prvními hlasy umělci. Nevím,do jaké míry opravdu pociťují odpovědnost za vývoj situace, aby deklarovali svůj postoj a názor, dříve, než je to třeba. Tato situace nastala v těchto dnech, kdy se objevila otázka, mají --li se tu opět etablovat nějaká vojska jako prevence pro případ útoku odněkud, v daném případě třeba z Ruska. Opět tedy přispěchalo několik umělců s tím, že podporují možnost zřízení takových základen na našem území. Nevím, co očekávají od toho, že bychom se opět měli dívat na cizí uniformy a trpně čekat, co se bude dít dál.

Zamýšlím se nad tím, jaké asi ti umělci mají představy o možném vývoji. Jestli jsou schopni si uvědomit, že pobyt jiných vojenských útvarů na našem území, než našich českých vojáků, může jedině pomoci tomu, aby se naše území stalo bojištěm - se všemi z toho plynoucími důsledky. Ta věc má určité psychologické pozadí: je třeba se podívat, co tito umělci si dovedou představit jako důsledky válečných operací na našem vlastním území. Když se podíváme na jejich životopisy, pak zjistíme, že v minulé válce byli buď ještě sotva odrostlými kojenci, nebo dlouho ještě vůbec nebyli. Jejich další vývoj probíhal v relativním klidu socialistické republiky, kdy studovali, účinkovali na jevištích a mají možná jen nepříjemné vzpomínky na okupaci "bratrskými "vojsky z roku 1968 a jejich následný pobyt u nás do roku 1990. Nevím, jestli někdo z nich si přečetl třeba moje vyprávění "Špatné časy pro život" o tom, jak jsme přežívali druhou světovou válku. Jejich názory jsou zřejmě také ovlivněny už čtvrtstoletím antikomunismu a protiruských nálad.

Nemyslím, že by bylo nejlepším řešením v současné situaci veřejné mínění ovlivňovat osobnostmi z obálek různých magazínů, plakátů a televizních diskuzí a různých festivalů. Za daleko rozumnější považuji na příklad velmi střízlivé stanovisko generála Šándora, který v rozhovoru Parlamentních listů osvětluje problém Ukrajiny a k otázce možnosti konfliktních situací jasně říká, že nejvhodnější je mít dostatečně akceschopnou vlastní armádu, která je schopná účinného zásahu třeba i v rámci spojeneckých vojsk. Rozhodně není dobré vyvíjet nátlak na vládu prostřednictvím deklarací ze strany uměleckých kruhů.

Ukrajina
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.9. 2014