Jakými protiletadlovými zbraněmi disponují ukrajinští separatisté? A odkud je mají?

20. 7. 2014 / Karel Dolejší

Apologetika separatistů je kromě popírání jejich vlastních vyjádření založena na tvrzení, že Boeing sestřelit nemohli, neboť prý k tomu nemají prostředky. Takové tvrzení představuje dobrou příležitost podívat se na to, jaké protiletadlové prostředky vlastně mají a kde je případně vzali.

Na řadě fotografií se objevují různé prostředky hlavňové. Jedná se ponejvíce o kanóny ZU-23-2 ZDE, které nepochybně mohly být ukořistěny ze skladů ukrajinské armády. Ale objevují se také 14,5 mm velkorážové kulomety KPV ZDE, zejména na blokpostech či namontované v improvizovaných lafetacích na vozidlech. Ukrajinská armáda tento kulomet používá ve snadno rozlišitelné specifické verzi KPVT ve věžích starších obrněných vozidel, avšak model KPV jako takový ve výzbroji nemá. Na snímku níže se jedná o exemplář používaný v květnu praporem Vostok v Doněcku. Prapor Vostok se skládá především z dobrovolníků naverbovaných v Rusku a postsovětských zemích.

Na jiných fotografiích či záběrech se objevují kulomety Kord ráže 12,7 mm ZDE. Jedná se o novou ruskou zbraň, kterou Ukrajinci nemají k dispozici a nikdy nebyla exportována z Ruské federace. Lze ji použít k ostřelování nízkoletících vrtulníků a letounů. Zde je záběr ze zpravodajství televize ANNA News z konce července pořízený na předměstí Slavjanska. Ukazuje zřetelně kulomet Kord, jeden z jasných důkazů dodávek nejnovějších ruských zbraní separatistům.

Separatisté používají původně polské přenosné protiletadlové raketové systémy Grom-2 ZDE. Jak doložila společnost IHS Jane's ZDE, jedná se o polské kontejnery s raketami nasazované na odpalovací zařízení původně sovětských/ruských kompletů Strela-2, od nichž je Grom odvozen, což ukazuje na původ této munice. S největší pravděpodobností jde o zásoby, které ruská armáda ukořistila během nájezdu na Gruzii v roce 2008.

Separatisté z Luhanska mají také ve výzbroji nejméně jeden mobilní systém PVO krátkého dosahu 9K35 Strela-10/SA-13 Gopher ZDE. Také on mohl být ukořistěn ukrajinské armádě ZDE.

Že separatisté mají k dispozici zbraně použitelné proti letadlům či specializované protiletadlové zbraně a že některé z nich pocházejí z Ruska nemůže být předmětem sporu. Pochybnosti se vztahují na otázku, zda mají také systémy středního dosahu, jež potřebovali nejprve k sestřelení ukrajinského letounu An-26 ve výšce 6 500 metrů a krátce na to letounu Boeing 777 ve výšce 10 000 metrů. Žádná z dosud zmíněných zbraní k tomu být použita nemohla.

Jak už jsem se zmínil jinde ZDE, byli to samotní separatisté a po nich pak ruská média, kdo 29. června informoval o tom, že jednotky "Doněcké lidové republiky" mají k dispozici systémy středního dosahu 9K37 Buk/SA-11 Gadfly ZDE ukořistěné ukrajinské armádě. Ukrajinci tvrdí, že všechny systémy Buk ve skutečnosti zůstaly pod jejich kontrolou; zda je to skutečně pravda, to lze ale těžko ověřit. Každopádně separatisté předložili sami několik fotografií systému Buk, například ZDE o tom informuje stránka provozovaná z anektovaného Krymu. Možnosti jsou tedy v zásadě dvě: Buď Ukrajinci nemluví pravdu a separatisté skutečně tento systém ukořistili, nebo byl ozbrojencům dodán z Ruska podobně jako jiná výzbroj.

Pouhý den po zprávách o ukořistění systému Buk separatisty se objevilo varování NATO ZDE, že ruské ozbrojené síly na svém území cvičí separatistům obsluhy mobilních systémů protivzdušné obrany. A jestliže tak mnozí skutečně či předstíraně pochybují o tom, zda separatisté vůbec mají k dispozici systémy PVO středního dosahu, které by takové obsluhy potřebovaly, například prokremelský ruský politik Sergej Kurginjan o tom ani v nejmenším nepochybuje (stopáž 18:08 a dále) - stejně jako obecněji vzato nepochybuje o rozsáhlé vojenské pomoci, kterou Rusko "opolčencům" poskytuje a bude nadále poskytovat.

***

Jakkoliv Kurginjan prezentuje pohled v lecjakém ohledu přepjatý, spojení kauzy sestřelení malajsijského letadla s vnitropolitickými otázkami Ruské federace je zcela namístě. Lidé kolem a za Igorem Strelkovem vedou na vnitropolitické scéně boj proti Putinovi, tak či onak s pohledem upřeným na okamžik, kdy odejde a bude se rozhodovat o nástupnictví.

Národní bolševici, neoeurasianisté, barkašovci a další extrémní síly v Rusku mají momentálně v lecčems společné zájmy s částí amerických elit. Rusko v čele (například) s takovým Strelkovem by se jistě mnohem snadněji mezinárodněpoliticky izolovalo, sestavovaly se proti němu všelijaké evropské aliance a obecně se s ním pracovalo coby s obrazem univerzálního padoucha, než kdyby Putina jednou nahradila osoba umírněnějších názorů.

Evropa ovšem nemůže mít nejmenší zájem na tom, aby v Rusku vládli extrémisté, ani na tom, aby si k tomu připravili půdu prostřednictvím "osvobozenecké" války na východě Ukrajiny, jež jim dodá "neposkvrněné hrdiny" použitelné ve vnitropolitickém mocenském boji. Pokud by kauza sestřeleného Boeingu poskytla Kremlu příležitost přeformátovat přinejmenším vztahy k extrémnímu vedení "Doněcké lidové republiky" a získat nad separatisty větší kontrolu než dosud, šlo by o jednu z mála alespoň trochu pozitivních stránek celé tragédie.

Moskva k tomu ovšem potřebuje dostat prostor. A to teď znamená především: Nepřekrucovat účelově fakta k celému případu, nevydávat nepodložené předpoklady o údajné nevině separatistů za nepochybné východisko analýzy, počkat na výsledky šetření OBSE. A také z druhé strany: Nevinit Moskvu apriori z celé záležitosti, když je velmi dobře možné, že separatisté v Doněcku, pokud skutečně civilní letadlo sestřelili, přitom jednali jako už tolikrát v minulosti na vlastní pěst, bez ohledu na to, jakou pomoc jim Moskva poskytuje.

Vytisknout