Vesnice jakožto anachronismus

17. 7. 2014 / Štěpán Cháb

Proto se na vesnicích hromadně ruší pobočky České pošty. Není výjimkou, když je pošta vzdálena od vesnice i 10 kilometrů a člověk se k ní dopravuje přes další tři vesnice. Dříve byla pošta ve všech. Knihovny jsou ve velkém zavírány. Dřívější úmysl Masaryka, aby byla knihovna ve všech vesnicích, je nynější dobou rušen. Mladí lidé musí za zábavou do vzdálených menších měst. Není výjimkou, že se musí na diskotéku dopravovat i 40 kilometrů. Dříve byla diskotéka prakticky všude. O víkendech probíhaly zábavy, tancovačky, rockové koncerty, diskotéky, bylo kam jít. Nyní mladí lidé posedávají na zastávkách autobusové dopravy, popíjejí pivo z pet lahví a pokuřují. Nebo spíše sedí doma před počítači a nudí se. Kina, dříve také prakticky všude, jsou pohřbena v dávnověku. Na nový film se lidé musí dopravovat stejně daleko, jako na diskotéku. Tedy mizerných 40 kilometrů (nebo více, nebo méně, to už dle toho, jak je menší město daleko).

Na vesnicích zbyly prakticky jen nálevny a benzínové pumpy (je-li ves poblíž hranic a vede-li přes ni hlavní tah ze zahraničí).

A ta romantická verze vesnice se stračenami a kozami na dvorku? Dejte pokoj. Všechny zahrady jsou dokonale vysekané sekačkami, sem tam nějaká okrasná květina a auto. Už je vzácností vidět i prosté políčko u domu osázené zeleninou. Na zahradách jsou bazény a trampolíny. A gril.

Dříve město potravinově vždy spoléhalo na vesnici. Nyní musí spoléhat jen na dovoz a supermarkety. Kdyby se hypoteticky semlela nějaká vojna a dodávky potravin ze Španělska, Číny, Peru či Honolulu by vypadly, národ vymře hlady. Protože občané se plně oddali závislosti na fungujícím systému. Což je pohodlné, ale systém přeci jenom nemusí fungovat navěky. Pokud by došlo k nějaké vojně, vydají se lidé z měst do vesnic pro potravu a v půli cesty potkají lidi z vesnic, kterak se ubírají do měst plenit již vypleněné supermarkety. Vesnice je mrtvá, nazývejme ji od nynějška skutečně jen předměstím.

Vytisknout