16. 7. 2014 / Daniel Veselý
Na první pohled to vypadá, že Hamás vsadil na příliš vysokou kartu nebo cynicky licituje, když na rozdíl od Izraele odmítá přistoupit na Egyptem navrhovaný klid zbraní, který jeho ozbrojené křídlo vnímá jako porážku.
Hnutí navíc požaduje ukončení sedm let trvající blokády pásma Gazy, otevření hraničního přechodu v Rafě a propuštění palestinských vězňů. Nicméně tyto požadavky jsou naprosto legitimní, i když je pravda, že nyní jde v první řadě o klid zbraní.
Izrael po šestihodinovém oddechu, poté, co Hamás a další seskupení v Gaze odmítly přistoupit na zastavení palby, obnovil masivní letecké útoky na pásmo.
Již týden trvající izraelský útok, který neváhám nazvat genocidním (stačí si poslechnout názory některých izraelských politiků vybízejících ke genocidě palestinského národa ZDE a zprávy o vyvraždění celých rodin při náletech ZDE ), si v Gaze vyžádal téměř dvě stovky obětí ZDE, včetně 36 dětí. Na izraelské straně přišel o život jeden člověk, informuje katarská televize Al-Džazíra ZDE .
Podle údajů OSN tvoří velkou většinu usmrcených z více než 80 procent civilisté ZDE (avšak například Gita Zbavitelová na webových stránkách ČRo lživě tvrdí, že většinu zabitých představují členové Hamásu a Islámského džihádu ZDE).
Bohužel vše naznačuje tomu, že se bude postupovat jako obvykle. Třetí země zprostředkuje příměří, nikdo nebude pohnán k zodpovědnosti, spojenci opuštěný Hámas vyhlásí triumf nad nepřítelem, a to samé bude tvrdit i Izrael; další "periodický" izraelský masakr bude za námi, jak jsme tomuto koloběhu mohli být svědky v uplynulých šesti letech už dvakrát. Další krveprolití, jež Tel Avivu umožní velkorysá podpora Washingtonu, byť s nepatrnými výčitkami, může brzy následovat -- a tak pořád dokola.
Obyvatelé Gazy budou však nadále strádat a doslova hnít pod destruktivní blokádou, přestože na základě zprávy Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) může být za šest let pobřežní pásmo kvůli nedostatku pitné vody, dodávek elektrické energie a dysfunkčnímu zdravotnictví a školství neobyvatelné ZDE. Jinými slovy i kvůli izraelskému embargu, stejně tak kvůli opakovaným a mimořádně destruktivním leteckým náletům a smyslů zbaveného bombardování a jedné masivní pozemní invazí.
Bývá to pravidelně Izrael, kdo vágně zprostředkované příměří poruší, ostatně tak tomu bylo i před aktuálním atakem, jak v detailní analýze dokládá politický analytik Robert Naiman ZDE s odkazem na novináře J. J. Goldberga, který publikoval v řadě izraelských tiskovin.
Naiman a Goldberg rozbíjejí do nás mediálních recipientů neustále implantovanou představu o tom, jak je Izrael neustále zasypáván smrtícími raketami z Gazy, když tvrdí, že posledních sedm let v tomto ohledu patřilo v izraelské historii k nejklidnějším. "Navzdory mediální image i sebestylizaci organizace samotné to byl právě Hamás, kdo násilí vůči Izraelcům v posledních letech zabraňoval. Na izraelské území sice dopadlo i v roce 2013 70 a letos na jaře 200 raket, Hamás však neodpálil jedinou z nich," píše v analytickém komentáři šéf zahraniční rubriky Deníku Referendum Petr Jedlička ZDE. Není třeba z hamásovců dělat nevinné andělíčky, nicméně je nutné se volky nevolky držet daných faktů a nikoliv mytologie, jak předvádí řada českých komentátorů včetně Zbavitelové.
Pro malé srovnání: izraelská lidskoprávní organizace B'Tselem na svých webových stránkách uvádí výsledky výzkumu týkajícího se dopadů raket odpalovaných palestinskými militanty z Gazy na Izrael ZDE . Od června roku 2004 do dubna roku 2013 při raketové a minometné palbě na Izrael přišlo o život asi 33 Izraelců. Na území Izraele mezi lety 2005 až 2013 dopadlo 5047 raket, většinou podomácku vyráběných, které ze značné části naštěstí dopadly na neobydlená místa. Z toho tedy vyplývá, že na jednoho usmrceného Izraelce připadá 153 raket. Mezitím bylo izraelským ostřelováním ze vzduchu, země a moře jen tuto sobotu v Gaze usmrceno 52 osob ZDE .
Tato disproporce týkající se počtu úmrtí na palestinské straně a na izraelské straně jasně ukazuje, kdo se v tomto konfliktu brání a kdo útočí. Podle mezinárodního práva má okupující (tedy Izrael) povinnosti, nikoliv práva; a ze své pozice se ani nemá čemu či komu bránit -- a okupovaní (tedy palestinská populace) má právo se bránit násilné okupaci. Nicméně životy civilistů jsou tabu na obou stranách.
A jak rozumět důvodům Hamásu, který nyní nepřistoupil na navržený klid zbraní? Hamás zdůvodnil své kroky tím, že jeho členové před vyhlášením unilaterálního příměří jemu nepřátelsky nakloněným egyptským režimem nebyli s jeho obsahem v předstihu seznámeni ani nedošlo na žádné konzultace.
Novinářka a spisovatelka Mya Guarnieri žijící v Jeruzalémě napsala ZDE, že složení zbraní, navržené egyptským pučistickým režimem, poskytuje Izraeli status quo: Tel Aviv čas od času bude moct zabíjet Palestince v Gaze i na Západním břehu, aniž by ho sdělovací prostředky a mezinárodní společenství nějak zvlášť lynčovaly. Návrat ke statu quo rovněž může vylepšit pošramocenou pověst Izraele ve světě způsobenou hororovými záběry a fotografiemi pořízenými v průběhu masové vraždy s eufemistickým názvem Ochranná hrana. Zároveň Izrael získá jakousi pochybnou podporu a legitimitu pro další dějství této masové vraždy a její možné eskalaci.
Tuto skutečnost potvrdila izraelská novinářka píšící pro nejstarší izraelský deník Haaretz Amira Hassová, která nyní zpovídala několik předáků Hamásu, nebo americký politolog a spisovatel Norman Finkelstein ZDE.
Britský list Guardian už 9. července, tedy šest dní před egyptským návrhem na klid zbraní, otiskl podmínky Hamásu ZDE , za kterých hodlá toto hnutí přistoupit na klid zbraní: návrat k požadavkům obsažených v dohodě o příměří mezi Izraelem a Hamásem z roku 2012 ZDE, propuštění palestinských vězňů, kteří byli během nedávné izraelské operace na Západním břehu zatčeni, a též vězňů, které Izrael propustil výměnou za uneseného Gilada Šalita a znovu uvěznil, otevření hraničního přechodu v Rafahu, aby byl umožněn volný pohyb osob a zboží, a ukončení vměšování izraelské vlády do záležitostí jednotné vlády Fatahu a Hamásu.
Amira Hassová dodává, že Palestinci mají nárok na mnohem víc a to přesto, že kvůli politickému lavírování a licitování Hamásu budou i nadále pod izraelskými bombami zbytečně umírat další lidé.
Vytisknout16.7. 2014 / Miloš Dokulil
Agrese má vždy svého adresáta. Předběžně lze ovšem vést šipku z obou stran; i sám agresor může vykřikovat "Chyťte zloděje!". Nemusí být okamžitě zvenčí jasné, kdo za agresí stojí; a proti komu byla zjevně nastrojena.