Jak to bylo se sestřelením malajského letadla?

18. 7. 2014 / Karel Dolejší

Dejme tomu, že by měl pravdu samozvaný premiér "Doněcké lidové republiky" Alexandr Borodaj a letadlo schválně sestřelili samotní Ukrajinci, buď ze země, nebo s použitím stíhacího letounu, aby z toho obvinili separatisty. Smůla ovšem je, že lze jednoznačně zdokumentovat jásavé reakce separatistů nad sestřelením letounu, včetně spokojeného komentáře hlavního velitele v Doněcké oblasti, ruského plukovníka v záloze Igora Strelkova. Pokud akci neprovedly síly separatistů, kdo jiný, než jejich hlavní velitel, by to měl s jistotou vědět?

Dejme tomu, že má pravdu Kyjev, a separatisté z nově získaných zbraní střílejí po všem, co se hýbe. Zmocnili se nebo jim byl z Ruska dodán systém PVO Buk (9K37/SA-11), monopulsní radar na mobilním odpalovacím zařízení včera zachytil nešťastný Boeing na vzdálenost nejvýše 32 km a později stroj zničila raketa (není úplně zřejmé, kterou z verzí systému separatisté vlastně disponují, tedy ani nevíme, o jakou raketu šlo; nejpravděpodobněji však o nejstarší model 9M38). Jenže proč se v prvních komentářích proboha s takovou jistotou mluvilo o sestřelení ukrajinského An-26, ačkoliv terčem se stal úplně jiný letoun? Samotná obsluha systému Buk si sotva mohla být tak jista, o který typ letounu se jedná. Byla schopna rozeznat některé parametry letounu jako výšku a rychlost či relativní velikost odrazné plochy - ale to k takové jednoznačné identifikaci rozhodně nepostačuje. Přesto si separatisté byli v první chvíli velice jistí, že šlo o An-26. V případě druhého dnes sestřeleného letounu, pravděpodobně bitevníku Su-25 v přízemní výšce, takovou jistotu nemají. Není to poněkud zvláštní?

Je nejpravděpodobnější, že malajský letoun skutečně sestřelili separatisté a považovali jej přitom za An-26 ukrajinského vojenského letectva. Otázka ovšem zní, jak k tomu vlastně došlo. Hlavní možnosti jsou myslím tři.

Jednak mohlo jít o mimořádně nešťastnou shodu náhod a nedorozumění. To nelze nikdy vyloučit, leda snad v paranoidních hlavách konspirologů, pro které neexistují žádné události bez skrytého smyslu.

Nebo ukrajinská služba SBU mentorovaná americkou CIA identifikovala a poté zmanipulovala či získala na svou stranu jednoho nebo více ruských agentů v ukrajinském bezpečnostním aparátu. Takto vytvořeným kanálem pak nechala "uniknout" falešnou informaci o letu Antonova dne 17. července v tolik a v tolik. Informace byla přežvýkána ruským zpravodajským aparátem a neověřená předána do Doněcku, kde jí slepě uvěřili. Že by? CIA v oblasti HUMINT za ruskými službami výrazně zaostává, už před delší dobou se jednostranně zaměřila na elektronickou špionáž.

Existuje ještě třetí možnost. Moskva nejprve doufala, že se neřízené střely Strelkova zbaví, když padne při obraně Slavjanska. Uděláme z něj legendu, plánovalo se, které se zmocní kremelský propagandistický aparát a bude s ní nakládat obdobně, jako s tolika legendami občanské války, které ve skutečnosti třeba zlikvidovala Čeka. Když však Strelkov předpokládanou roli mučedníka nesehrál, podnikla na něj Moskva útok via Kurginjan a spol., obvinila ho kvůli ústupu ze zbabělosti a zrady. Také neúspěšně.

Mezitím se vazby na Strelkova, který je v nacionalistických kruzích v Rusku stále populárnější a nelze ho snadno odepsat, stávají mezinárodněpoliticky neúnosnými a ruskou ekonomiku kvůli nim zasáhla už třetí vlna amerických ekonomických sankcí, respektive dvaapůltá vlna sankcí evropských.

Radary systému Buk, jímž prý separatisté disponují, dokáží získat jen omezené množství údajů o dění v ukrajinském vzdušném prostoru. Tyto údaje, pokud je vůbec mají k dispozici, separatisté získávají z jiného zdroje. Nejpravděpodobněji ze stanovišť přehledových radarů v ruské Rostovské oblasti či na Krymu...

Vytisknout