Protiútok ukrajinských separatistů:

Nastal čas vyměnit v Kyjevě ministra obrany. Už zase.

16. 7. 2014 / Karel Dolejší

Mapka výše zachycuje protiútok ukrajinských separatistů, který začal v noci na středu na pravém křídle nedokončené ukrajinské obkličovací operace.

Druhá mapka zachycuje vojenskou situaci ještě z 5. července a je na ní už tehdy zřetelně vidět, jak exponované je toto pravé křídlo - i poučený laik musí poznat, že s největší pravděpodobností právě zde se za kulminačním bodem útoku objeví protiútok.

Ukrajinská vojenská operace na východě má od počátku špatně definovaný cíl. Soustředila se nakonec především na obsazování území, a to ještě v převážné míře směrem ze západu na východ, což nedává žádný smysl. Armáda se sice pokusila vytvořit jakýsi obkličovací kotel ve stylu 2. světové války, ale mnohem větší úsilí bylo přitom vynaloženo na vytlačování separatistů z východní části jejich území, než na pořádné zajištění hranice. Šlo to jaksi velice snadno, vjet do vyklizeného Slavjanska, zato zajistit hranici, to už se tak snadno nedaří. Zhruba mezi body Krasnodon a Izvarino zeje stále mnohakilometrová mezera v obklíčení a na hranici samotné pohraničníci a řídké krycí jednotky Národní gardy nemohou obstát proti útokům vedeným z východu.

Pravé křídlo operace na pobřeží Azovského moře se nesmírně roztáhlo a "řeklo" si tím o protiútok povstalců zkoncentrovaných pod tlakem na menším území - a především stále nepřetržitě zásobovaných a posilovaných z Ruska. Levé křídlo se pro změnu zaseklo u Luhanska a postupuje tu v bojích o město jen velice pomalu. Za této situace to, co se děje od úterní noci, v zásadě přijít muselo. Je spíše zázrak, že separatistům trvalo více jak týden, než přešli do protiútoku na extrémně protaženou pobřežní "nudli", která měla být ve vlhkých snech ministra obrany Heleteje jedním z ramen obkličovacích kleští. Nejde tolik o to, že jsou ukrajinští vojáci nezkušení, ale o to, že celou operaci kdosi špatně naplánoval a realizoval, a že ji alespoň včas nepřizpůsobil problémům, když vyšly najevo.

Pokud už Ukrajina vede válku s proruskými povstalci, kteří podle čerstvého zjištění OBSE prokazatelně odmítají jednání, jediným realistickým cílem by bylo spolehlivě přerušit komunikační linie mezi oblastmi na východě Ukrajiny a skutečnou operační základnou separatistů v Rostovské oblasti Ruské federace. Je přitom až druhořadé prakticky vše ostatní. Není příliš důležité, jak veliké území povstalci kontrolují, a je samozřejmě také naprosto zbytečné a neobhajitelné ostřelovat přitom sídelní oblasti, které jsou centry odporu, z těžkých zbraní, což navíc zakazuje mezinárodní válečné právo. Dokonce ani z mimořádně cynického hlediska to nelze ospravedlnit, protože to nesouvisí s jediným reálným cílem, který si taková vojenská operace přinejmenším v první fázi vůbec může klást - s přerušením komunikačních linií protivníka.

Logické by bylo, kdyby byl za daných okolností až do obsazení či přinejmenším spolehlivé izolace Luhanska na ukrajinském pravém křídle včas nařízen ústup a ostrahu námořní hranice převzalo letectvo - s cílem zajistit, že separatisté nebudou dál zásobováni po vodě, nejpravděpodobněji z Krymu. Po případném vytvoření 20-30 km neprostupného pásu podél pozemní hranice s Ruskem při postupu jednotek ze severu na jih se ukrajinské jednotky mohou na pobřeží Azovského moře vrátit. Doteď tam totiž hrály výhradně roli, pro kterou má angličtina přiléhavý termín "sitting duck".

Ukrajinský ministr obrany Heletej při nástupu do úřadu v parlamentu prorokoval vítěznou přehlídku v Sevastopolu. Staré kozácké přísloví ovšem říká: "Nechvástej se, když jdeš do boje, ale když se z boje vracíš". Ministrovo bravado mělo hned na počátku všechny jen trochu kompetentní činitele varovat, pokud to do té doby ještě nevěděli, že důstojník ministerstva vnitra rapidně povyšovaný díky přízni prezidentů má nulové znalosti strategie a nanejvýš tak poddůstojnické ctnosti, i ty ještě velice problematické.

V mírových dobách je zcela normální, že se ministrem obrany stává člověk bez náležité vojenské kvalifikace, který zajišťuje především politické řízení armády. Ukrajina dnes v takové situaci bohužel není. Proto by měl být na post ministra jmenován člověk, který má alespoň průměrné vojenské vzdělání a "neprojdou" přes něj vyložené pitomosti. Heletej takové vzdělání nemá. Má sice generálskou hodnost, ale to na věci nic nemění.

Přišel čas jmenovat pátého letošního ministra.

Vytisknout