Několik metod manipulace aneb Proč je dobré je znát

5. 5. 2014 / Jiří Bátěk

V kmenové hierarchii usilovali o moc a osobní prospěch šamani, značné úsilí k utváření kolektivní vědomí vynaložily církve, jejichž moc byla mnohdy větší, než moc světských panovníků. Rozhodovaly o tom, co je správné (či Bohu milé) a co ne. Šířily "zaručeně ty správné" pravdy a církevní dogmata, která, když se podle nich ostatní budou řídit, změní svět k lepšímu. Jenže "pravd" bylo více -- každá církev a náboženství mělo své a ty se neslučovaly -- a tak se válčilo.

Pak převzaly vůdčí roli vlády mocných států a obří koncerny, které si na službu najímaly mistry utváření veřejného mínění. V době míru bylo potřeba přesvědčit lidi, aby kupovali to či ono zboží (bez kterého prostě nemůžeme existovat), či pili zaručeně pro nás ten nejlepší nápoj a jedli ten nejúžasnější pokrm. Zastavila-li se kola ekonomiky, "životní" prostor (či prostor odbytu) byl již malý, bylo nutné lid připravit na utahování opasků a válku.

Stručně řečeno, manipulace vždy byla i bude. Například John Dewey tvrdil, že jsme vystaveni největší záplavě masové sugesce, jakou kdy nějaký národ zažil. A to se psal rok 1930.

Nemusíme chodit ani příliš daleko do historie, abychom se poučili o manipulaci, nejlépe od samotného tvůrce veřejného mínění Edwarda Bernayse (1891-1995), který byl synovcem světoznámého Sigmunda Freuda. Ve službách tabákového koncernu se mu podařil husarský kousek: zpopularizoval představu ženy, která kouří cigarety. Docílil toho rozšiřováním myšlenky, že kouření je znakem zdraví, krásy a feminismu, je součástí kultu svobody. K ruce si přizval i lékaře, kteří vybaveni tendenčními lékařskými studiemi prosazovali myšlenku, že kouření má vliv na štíhlou postavu. Popral se i s takovou záludností, jako byla nepopulární zelená barva, která figurovala na tehdejších krabičkách Lucky Strike, nešla však dohromady s dámskou módou 30. let. Ale (po značném úsilí) se zadařilo: zelená barva se stala módní barvou roku 1934 a prodej cigaret rapidně stoupl. Paradoxně, v osobním životě snášel Bernays kouření své manželky jen velmi obtížně a později se v 60. letech dokonce angažoval v protitabákové kampani. Kšeft je kšeft. Bernays byl šokován, když se dozvěděl, že Goebbels přečetl všechny jeho knihy a vlastnil knihovnu o propagandě, která byla větší, než jeho.

Manipulačních nástrojů je celá řada, několik si můžeme pro osvěžení paměti připomenout.

Strategie opakování (viz Goebbels "Nic nového nepotřebujeme, budeme opakovat známé tak dlouho, dokud to nepochopí i ten poslední Němec."). Tak dlouho se opakuje nějaké tvrzení, až se lidem dostane doslova pod kůži. Aktuální příklad: Všimli jste si, že téměř v každém rozhovoru s příznivci církevních restitucí zaznělo klišé "co bylo ukradeno, to musí být vráceno"? Nebo "to se státu vyplatí". Vše samozřejmě bez předložení důkazů či nějaké analýzy.

Strategie sugesce viny. Evropané jsou líní, vše jsme projedli, musíme (čti musíte) si utáhnout opasky neb lépe už bylo, musí se zavádět úsporné balíčky (nikoho netrápí, že stát rozházel jen v neprůhledných výběrových řízeních v letech 2006-2010 cca 276 miliard korun, viníci se nehledají).

Manipulace zavalením informacemi, kdy jsme neustále bombardováni bezvýznamnými zprávami a na zásadní otázky již nebývá místo ani čas. Nebo se nejde ke kořenu věci -- člověk pak ztrácí přehled, přehlíží důležitá fakta a souvislosti. Krátká ukázka: Jistý český politik navštíví Ukrajinu v době ukrajinské krize. Dalekosáhle se řeší, kdo financoval cestu, ale jaké informace se tam dozvěděl a co zažil a viděl, se nedozvíme.

Strategie přidělení názoru -- v tomto případě se protivníku přiřkne nějaký názor, který se pak mistrně vyvrací, "jeho argument či názor" se rozcupuje a tím dokážeme, jaký je to primitiv, kterého světlo světa ještě nespatřilo.

Manipulace emocemi (vyvolání strachu, úzkostí, nacionalismu), aby racionální myšlení ustoupilo a člověk se choval iracionálně. Lze to navodit např. i historickými "paralelami" událostí, které vzájemně při hlubším prozkoumání nesouvisí.

Strategie nálepkování, kdy se jedinec či celá skupina spojí s negativním či pozitivním symbolem (viz projevy Hitlera). Slovní vazba musí být jednoduchá, snadno zapamatovatelná. Velmi často lze nalézt v projevech či rozhovorech politiků. Příklad: nedávno jsem četl rozhovor s jedním křesťanským politikem. Zaznělo zde "pan Jan Keller je starý komunista.". Poselství zní asi takto: toho přeci slušní lidé volit nemohou! Již nepřemýšlíme, jaký ten "komunista" je, co dělá, co říká a hlavně proč to říká. Je to prostě člověk podezřelé skupiny.

Co říci na závěr? To nejhorší, co nás může potkat, je myslet si, že jsme svobodní, máme neotřesitelně správné názory (často utvářené pouze selekcí informací) a manipulace dnes již neexistuje či na nás nepůsobí. Jde o ovládání mas -- že tu a tam nějaká myška proklouzne, manipulátory trápit nemusí. Ale hlavně -- i když o manipulaci či jejich mechanismech víme, ještě to neznamená, že jsem vůči ní vždy imunní. Účinnou manipulací se aktivují výlučně emoce, které pak drží masy pohromadě a dávají jim směr. Přijme-li srdce, přijme i rozum, neb lidé ochotně věří tomu, čemu věřit chtějí (Caesar). Můžeme skončit slovy Goetha: Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.

Vytisknout