Proč ekonomické sankce proti Rusku nebudou fungovat

5. 5. 2014

Problém s tímto sylogismem spočívá v tom, že udělat něco může být horší, než neudělat nic - a pro západní rozhodnutí spoléhat v ukrajinské krizi na ekonomické sankce to určitě platí.

Ekonomické sankce se ukázaly zoufale neúčinné, pokud jde o odrazení Ruska, a pouze zdůraznily nedostatek přesvědčení a plánování na straně Západu. Mezitím ruský prezident Vladimir Putin patrně dosáhl svých hlavních cílů: Získává skryté mezinárodní uznání pro anexi Krymu nevratného faktu; a přinutil ukrajinského prezidenta uznat, že jeho země je "bezbranná", dokud se Rusko chová nepřátelsky. Kromě toho Putin podvrací důvěryhodnost USA jako globálního policajta na Blízkém Východě a v Asii. A sankce se mohou ukázat jako katastrofální kvůli několika složitějším důvodům.

Za prvé, transformace toho, co bylo vojensko-diplomatickým sporem o ukrajinských hranicích, v ekonomickou konfrontaci mezi Západem a Ruskem, patrně bude lákat další země, jako je Čína nebo Izrael, aby podnikly vojenskou akci za účelem řešení svých územních sporů.

Abychom pochopili proč, vezměme slavnou etickou záhadu harvardského filosofa Michaela Sandela, předloženou ve knize Co si za peníze nekoupíte. Izraelská školka zavedla pokuty pro rodiče, kteří si vyzvedávali děti pozdě. Ale místo toho, aby si vynutil dochvilnost, vyústil nový systém v ještě opožděnější příchody rodičů. Protože ti přestali cítit morální závazek vyzvedávat děti včas. Místo toho chápali nyní pokutu jako cenu zaplacenou školkou za hlídání dětí.

Když se školka snažila řešit etický problém ekonomicky, nechtěně transformovala morální vztah v komerční. Podobně západní ekonomické sankce proti Rusku mění vojensko-diplomatické záležitosti jako hraniční spory v komerční kalkulaci... Důsledky snahy nahradit vojenskou diplomacii ekonomikou budou zřejmě velmi destabilizující. Pro Rusko jsou zjevně slabší rubl a ekonomická recese přijatelnou cenou za znovuzískání Krymu.

Pokud bylo omylem změnit Ukrajinu z vojensko-diplomatické konfrontace v ekonomickou, znamená to, že měl Západ místo sankcí jít do války s Ruskem? Odpověď samozřejmě zní ne - a důvody ukazují na další velký strategický omyl Západu. Lídři USA a Evropy pohlížejí na ekonomické sankce jako na snadnou možnost, která by jim dovolila vyhnout se výzvám spojeným s vážně míněnou diplomacií a obtížnou veřejnou debatou.

Rozhodnutí odpovědět na ruskou agresi okamžitými ekonomickými sankcemi mělo paradoxní efekt. Dlouhý a složitý proces přepisování ukrajinské ústavy mohl přinést kompromis zdrženlivě přijatý všemi stranami. Místo toho západní strategie nahrazení zdlouhavé diplomacie okamžitými ekonomickými sankcemi vytvořila podmínky pro přímou vojenskou konfrontaci - v níž musí Rusko jasně vyhrát.

Ale Západ jistě může použít svou ekonomickou moc, aby přivedl Rusko k bankrotu a tedy podkopal jeho vojenskou sílu, což nakonec obrátí vítězství na Ukrajině v opak? To je z dlouhodobého hlediska jistě možné, protože Rusko je slabou ekonomikou závislou na importech, které může financovat pouze prodejem ropy a plynu. (Ale Putin podle všeho oprávněně kalkuluje s tím, že politický konsensus mezi západními státy se brzy rozloží a sankce nevydrží - KD.)

Tento postřeh nicméně vede k poslední chybě západní strategie nahrazení diplomacie ekonomikou.

Pokud začnou ekonomické sankce vážně ohrožovat ruské bohatství v zahraničí, budou hrát z krátkodobého hlediska Putinovi do ruky, protože přinutí oligarchy repatriovat zahraniční aktiva. A dlouhodobý efekt ekonomické izolace Ruska by mohl být ještě perverznější.

Rusko je dnes překvapivě otevřenou ekonomikou. Pokud sankce donutí Rusko přejít na dráhu větší soběstačnosti a protekcionismu, domácí průmysl a služby takřka jistě výrazně porostou, i když jejich kvalita a produktivita budou za západními standardy stále více pokulhávat.

Jaký by byl politický dopad Ruska měnícího se z konzumní společnosti spoléhající na import ze Západu v cosi více podobného soběstačnosti sovětského stylu, protekcionismu brazilského stylu a jihoafrické izolaci v dobách apartheidu?

Nikdo to nemůže říci s jistotou, ale soudě podle zkušenosti jiných zemí, které strávily desetiletí v izolaci od globálních trhů, zdá se pravděpodobné, že v izolacionističtějším Rusku by oligarchové ekonomicky prosperovali.

Je pravděpodobné, že Putin, nebo ještě agresívnější nacionalista, by v takovém autarkním prostředí dále sílil, a že vojenská síla Ruska by rostla, spíše než erodovala.

To určitě není výsledek, který chtěly ekonomické sankce způsobit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout