Exodus Židů z Egypta: proběhl biblicky?

5. 5. 2014 / Miloš Dokulil

Víme z dějepisu, že v různých dobách mohlo docházet (a docházelo) k tzv. stěhování národů. I ten náš Říp máme legendárně zahrnutý do příchodu Čechů do "své" domoviny. Pro židovské dějiny v Palestině je známo, že se tam Židé objevili až někdy kolem roku 1200 před začátkem naší éry (př. Kr.). Archeologické nálezy zřejmě neprokázaly, že by se tak stalo až po násilném vynucení, bojem. (Zrovna ono biblické Jericho: v uvedené době nebylo osídleno!) Zda ale předtím byli Židé v Egyptě, může být problém. Už proto, že v málokterém teritoriu je známo tolik podrobností, jako je tomu právě ve starém Egyptě.

Jeden žhavý typ na faraóna, který mohl vládnout zrovna v době, která by předcházela evidentním známkám po Židech v tzv. "svaté zemi": faraón Merenptah, čtvrtý král 19. dynastie, vládnuvší mezi lety 1213-1203 př. Kr. Že by mohlo jít dokonce o faraóna, který by býval utonul v Rudém moři při pronásledování prchajících Židů? Našla se totiž jeho hrobka, nikoliv jeho mumie! Jenže co dělat pak, když s odstupem času (roku 1898) se ta mumie našla; v jiné hrobce, spolu s dalšími mumiemi...

Nesledujme osudy jedné mumie. Mnohem závažnější je, že tento faraón měl být vojensky za svého života v "Izraeli" (jak o tom svědčí jedna stéla). Nesrovnatelně větší problém ale je s tím, že žádné přijatelné informace nejsou o masovém pobytu Židů přímo v Egyptě; tím méně cokoliv, co by připomínalo oněch známých 10 ran osudu seslaných na egyptské obyvatelstvo před údajných židovským exodem. Že by tam pracovali jen jako otroci? V uvažované době Egypt neměl zaveden otrokářský systém, jak by možná plynulo z biblických zpráv. Předtím, o nějakém Josefovi ve špičkové vládní funkci také žádná zpráva zatím nebyla nalezena.

Uvažme, že by se mělo rozestupovat moře, aby ustoupilo průvodu lidí... Proč? Vždyť přece už tedy existovala Suezská šíje (byť ne s tímto názvem). Tudy putovalo nejen zboží; často armády, a oběma směry. A teď si raději představme, že táhnou lidé, celý národ, někam do příští domoviny. Budou to desetistupy? Patnáctistupy? Asi spíše neuspořádané houfy. Také snad s nějakým aspoň minimálním nádobím a lůžkovinami? Zřejmě také stany. To všechno neunesete na zádech a v rukou. A jak asi dlouhý by musel být ten proud lidí? Zkusme počítat? Opravdu si představme, jak dlouhý by ten průvod celého národa musel být!

A ještě větší problémy jsou tu před námi (ať již je ta tradice jakkoliv pevně zahryznutá v paměti nejen samotných Židů). Pobyt v poušti. Není možné se vydat na poušť bez přijatelné dávky potravin, včetně ovšem vody. Není možné spolehnout se na to, že pak rána holí o skálu snad včas otevře vhodný pramen vody. Těch 40 let jako doba putování pouští je ovšem metafora. Samotný písemný symbol pro "40" je písmeno "mém" (také ve významu "voda"; i graficky jako kdyby šlo o vodou vyhloubenou studánku ve skále). A 40 dní se považovalo za krajní dobu možného pobytu v poušti kvůli "očištění" (třeba i v souvislosti s Ježíšovým evangelijním příběhem). Kapitolu 32 z "mojžíšovské" knihy Exodus si raději přečtěte sami; líčí také klíčový okamžik, kdy měli Židé dostat od Hospodina své (ale tak trochu i "naše") "Desatero"...

O čtyřech pohárech, které jsou součástí obřadných oslav židovského svátku "pesah", snad jindy...

Vytisknout