Lockheed na lopatkách F-35 aneb spirála smrti armádních výdajů

31. 3. 2014 / Štěpán Kotrba

Nachtmann mi píše:

Nachtmanovou smůlou je, výrobní linka na F-22 je zakonzervovaná. Mrtvá. F-22 byl ve výrobě po dobu 15 let, vyrobili zhruba dva měsíčně. Letectvo Spojených států původně plánovalo objednat 750 ATFS za cenu 26,2 miliardy dolarů. Ministr obrany Dick Cheney změnil plán na 648 letadel od roku 1996. V roce 1994 byl počet snížen na 438 letadel, které vstoupí do služby v letech 2003-2004, v roce 1997 ministerstvo obrany zmenšilo objednávku nákupu na 339 kusů. V roce 2003 kongres omezil nákup na 277 letounů. V prosinci 2004 ministerstvo obrany snížilo financování tak, že stačilo na pouhých 183 letadel.

Průměrná cena za letoun (fly-a-way náklady) jsou 137 milionů USD, při započtení vývoje a nákladů výrobní linky v Mariettě v Georgii je cena za jedno letadlo více než 361 milionů dolarů (duben 2006 podle Úřadu pro vládní zodpovědnost). Letoun, který se měl stát páteří amerického bojového letectva, se stal nejdražším v historii. V březnu 2012 GAO zvýšily celkové odhadované náklady 412 mil. dolarů za letadlo. V roce 2006 ředitel Úřadu pro vládní zodpovědnost (GAO) David M. Walker, zjistil, že "DoD neprokázalo potřebu nebo užitnou hodnotu dalších investic do programu F-22A". 6. dubna 2009 ministr obrany Gates vyzval k postupné likvidaci produkce F-22 ve fiskálním roce 2011. 9. července 2009 místopředseda sboru náčelníků štábů generál James Cartwright vysvětlil senátnímu výboru USA pro ozbrojené síly důvody na podporu ukončení produkce F-22 . Uvedl, že je třeba přesunout zdroje na víceúčelový F-35. 21. července 2009 prezident Obama pohrozil, že bude vetovat další výrobu, tentýž den Senát odhlasoval ukončení výroby F-22 jako neefektivní projekt. V prosinci 2011 byl dokončen 195. a poslední F-22. R.I.P.

Nástupce F-22 je ovšem ještě dražší. A vzhledem k superobřím nákladům ještě méně efektivní.

V květnu 2011, nákupčí Pentagonu Ashton Carter řekl , že uvažovaná cena F-35A 133 milionů USD/kus je nepřijatelná. V tutéž dobu The Economist varoval, že F - 35 je v nebezpečí sklouznutí do "spirály smrti", v níž zvýšení nákladů na letadla vedou ke snižování počtu objednaných letadel , což vede k dalšímu nárůstu nákladů a dalšímu krácení objednávek.

Zatímco T-50 stojí 50 milionů USD... USA jsou na mizině. Peněženka je prázdná. Žádné dolary, žádné drahé hračky. Nepřítelem USA je v současnosti chlap s RPG, manpads IGLA nebo Stinger, které koupil na bleším trhu...

Náčelník generálního štábu Air Force , generál Norton Schwartz prohlásil, že letectvo bude muset být realistické v tom, co chce, od koho nové zbraně chce a požadoval seznam, který bude založen na provozních potřebách a ničem víc. Výrobu F-35 je třeba stabilizovat a náklady je třeba dostat pod kontrolu, pravil. To bylo 20. září 2011 na výroční konferenci v National Harbor v Marylandu. 29. ledna 2014 vyšlo najevo, že nejnovější a nejmodernější stíhačce F-35A popraskaly turbínové lopatky během testování a i vzhledem k dalšímu zpoždění ve vývoji softwaru zatím není nasaditelná pro jakékoliv bojové operace. Konstatoval J. Michael Gilmore, ředitel Operačního testování a hodnocení. Systém DAS prý nemůže rozpoznat mezi příchozími raketami a vypuštěnými klamnými cíli - světlicemi, a to i vlastními světlicemi F-35. To znamená, že automatizovaný systém světlic objeví raketu, vypustí světlice a vypustí další světlice v reakci na původně vypuštěné světlice, a pak přemýšlí, zda tyto tato nové nejsou také další rakety. Fatal error. Game over.

Program Joint Strike Fighter, který byl zahájen v roce 1996, je dosud nejdražším akvizičním programem Pentagonu. Dodnes stál 391 miliard USD. Americké ministerstvo obrany spotřebovalo asi 67 miliard dolarů na pořízení flotily téměř 200 stíhaček F-22 , z nichž ani jedna doposud nebyla v boji. Pentagon přitom suspendoval let mnoha F-22 po upgradu systému rozvodu kyslíku a vybavení podpory života pilota. Piloti se dusili...

Obamova vláda neprokázala zájem o restart výrobní linky Lockheed Martin F-22 . Jen znovuotevření linky by stálo nejméně 900 milionů dolarů, nemluvě o ceně každého letadla.

Pentagon jen letos plánuje utratit 8,4 miliard USD na nákup 29 kusů F-35, z toho 19 pro letectvo, šest pro námořní pěchotu, a čtyři pro námořnictvo. Financování zahrnuje 6,4 miliard dolarů při zadávání veřejných zakázek, 1,9 miliard dolarů do výzkumu a vývoje na tento rok a 187 milionů dolarů jen na náhradní díly. Ve fiskálním roce 2015 chce koupit dalších 42 letadel. Lockheed bude mít nejspíš v letošním roce rekordní zisk ...

Ani jeden letoun F-22 či F-35 není stále schopen "tvrdé" konfrontace v boji. A ani jeden doposud nebojoval. Nyní se modernizují, protože vývoj radarů a zbraňových systémů od té doby, kdy započala jejich konstrukce, se přeci jen pohnul kupředu. Stále je levnější a rychlejší vyvíjet nápadité jednoúčelové protizbraně, než vysoce komplexní víceúčelové zbraně.

Vývoj (prozatím ne sériová výroba) T-50 pokračuje plynule, s minimálními náklady. T-50 létá a jeho TTD jsou stále odpovídající jeho roli - a stále překračují základní parametry jho protivníků. Bylo prozatím vyrobeno pět prototypů. Do posledních bylo intergrováno 5 kusů X-band a L-band radarů AESA komplexu Bělka (hlavní X-band N036-1-01, 2 boční X-band N036B-1-01 a 2 L-band N036L-1-01) a systémy umělé inteligence a HUD. Hlavní návrhář T-50 Alexander Davydenko řekl, že jej lze mimo standardní výzbroje (střely KH-35UE, Ch-38ME, Kh-58UShKE, anti-AWACS zbraně RVV-MD) vybavit i instalací pro nadzvukové střely Brahmos.

PAK FA provedl svůj první let 29. ledna 2010, první letadlo připravené na státní zkoušky bylo armádě předáno 21. února 2014. V současné době probíhá společný vývoj Suchoj / HAL FGFA (dva prototypy křížence T-50 a motorů Saturn 117S z Mikojanova projektu 1.44 - AL-41F) s Indií (mají také zpoždění a zvýšení nákladů - ovšem z 5 miliard USD na 6 miliard USD... Celkové náklady programu FGFA se pro Indii očekávají ve výši 25 miliard dolarů). Náměstek indického ministra obrany Pallam Raju řekl Parlamentu, že certifikace FGFA je naplánována na rok 2019, odkdy začne sériová výroba. Ruské odborné znalosti v titanových strukturách bude doplněna zkušenostmi Indie v kompozitech v trupu. FGFA má být vyzbrojen převážně zbraněmi indického původu - raketami Astra a raketami BVR, nicméně má mít kompatibilitu s různými typy střel. Většina softwaru má být indického původu, spolu s indickou avionikou. Ruské a indické vzdušné síly plánují koupit celkem asi 500 FGFA s odhadovanými náklady 100 milionů USD za kus. Rusko vyvíjí též bezpilotní verze T-50.

Ruské ministerstvo obrany definuje pátou generaci tak, že zahrnuje "technologie stealth, nadzvukové cestovní rychlosti, vysoce integrované systémy letecké, elektronické a palebné systémy řízení". Na rozdíl od USA nestojí vývoj nekřesťanské peníze.

Ano, americký F-22 Raptor byl vyvíjen od roku 1981 jako Advanced Tactical Fighter - odpověď na sovětské Su-27 a MiG-29. To byla americká panická reakce na 3D vektorování tahu. První let si ovšem odbyl až v roce 1997. Do služby u US Air Force vstoupil až v roce 2005, ale...

F-22 stále nemá 3D axiální vektorování, nemá zadní X-Band radar ani protipozemní L-band radar. Celkový dosah radarů F-22 (1 m² cíl) je pouze 240 km, u T-50 a FGFA až 300 km. Lockheed Martin F-35 Lightning II, produkt Joint Strike Fighter (JSF) programu, který nyní USA testují stále ještě ve třech verzích (CTOL, STOVL, Catobar), stojí sice "jen" 107 M USD, ale jeho vývoj je dražší a pomalejší, letoun sám je pomalejší (1930 km/hod , T-50 2100 až 2600 km/hod), jeho x-band radar má dosah pouze 150 km, boční ani zadní x-band ani L-band prozatím sériově nemá.

První modernizované letouny Block 3.1 s vylepšeným radarem byly dodány v roce 2012. Modernizace Block 3.2 přidala použití raket AIM-9X Sidewinder a AIM-120D AMRAAM . Použití upgrade Block 3.2 na 183 letadel bylo odhadováno na 8 miliard USD, které armáda nemá. Takže modernizace má být financována prostřednictvím předčasného odchodu do důchodu starších letounů. Upgrade 3,2 se v letošním roce se zaměřuje na elektronickou válku, komunikace a identifikace; Upgrade 3.2b v roce 2017 zahrnuje rakety AIM-9X a AIM-120D a AN/AAR-56 Missile Launch Detector.

Vývoj Lockheed Martin X-44 MANTA s plným 3D vektorováním tahu byl ukončen v roce 2000, prozatímní nadzvukový bombardér se strategickými možnostmi Lockheed Martin FB-22 Strike Raptor byl ukončen v roce 2006. V průběhu roku 2007 a ​​2008 špioni stáhli několik terabytů dat, týkajících se designu a elektronických systémů F-35. Lockheed Martin oznámil, že "nevěří, že byly ukradeny jakékoliv utajované informace"... V březnu 2012 i BAE Systems prohlásil, že byl terčem kybernetické špionáže. V roce 2010 generálmajor David Heinz a zadržel 614 milionů USD dolar v platbách firmě Lockheed Martin kvůli nadměrným nákladům programu a zpoždění. V březnu 2010 zpráva Úřadu pro vládní zodpovědnost pro senátní výbor pro ozbrojené služby předpokládala celkové náklady na jeden F-35A 112 milionů USD. Pentagon odhalil, že program F -35 překročil původní odhady nákladů o více než 50 procent. V listopadu 2010, jako součást snižování nákladů Národní komise pro fiskální zodpovědnost a reformu navrhla zrušení programu F-35B STOVL a u F-35A a F-35C snížení objednávek na polovinu. V roce 2011 se ukázalo, že bylo sice už napsáno 50% z osmi milionů řádků programového kódu, ale že to bude trvat dalších šest let, než bude dokončen software pro F-35. V roce 2012, celkové odhadované množství řádků kódu pro celý program (na palubě a offboard) vyrostl z 15 milionů řádků na 24 milionů řádků. Podle zprávy Úřadu pro vládní zodpovědnost z června 2012 se jednotková cena F-35 téměř zdvojnásobila, což představuje nárůst o 93% oproti odhadu základních nákladů programu z roku 2001 . V roce 2013 studie RAND zjistila, že během vývoje tři různých verzí se jejich odlišnost tak zvýšila, že mají jeden základní design, ale jsou to tři úplně jiné letouny... Celkové odhadované náklady programu JSF jsou nyní skoro 400 miliard USD.

Boing Phantom Works FaxxNavy (letoun šesté gnerace), který byl představen v září 2011, je stále teprve v počátečních fázích vývoje. Má jít o zvětšenou verzi bezpilotního stroje Phantom Ray. Divize Skunk Works koncernu Lockheed Martin počítá, že tyto letouny budou aktuální až po roce 2030.

Rusové mezitím vyvíjejí souběžně bezpilotní verzi T-50, která má být plně operační do pěti let. Vzhledem k tomu, že s bezpilotními verzemi stíhaček používaných jako křižující střely mají Rusové zkušenost už z padesátých let, nedá se to považovat pouze za zbožné přání...

Názor pana Nachtmanna na neutěšeném stavu amerického programu JSF nic nemění, stejně jako jeho přechytralé komentování všeho, co nesouhlasí s jeho uhlířskou vírou.

Základní chybou Američanů je vývoj tří různých typů stíhaček 5. generace a paralelní vývoj několika dalších. Nejde přece o to, jak uspokojit větší ego spíše, než skutečné provozní potřeby letectva. Vývoj a výrobu nesmí ovládat uvažování autorů sci-fi. F-22 i F-35 mohly mít variantu B nebo C a snížily by se tak náklady a složitost programu. Úřad provozních zkoušek a vyhodnocení na ministerstvu obrany Spojených států považuje považuje software F-35 za vrchol technických rizik celého programu JSF. Zrušení JSF by ovšem mohlo mít za následek nejen ztrátu všech peněz na výzkum a vývoj, ale i ohrožení dalšího výzkumu a vývoje nástupců programu.

Prozatím to vypadá, že Lockheed je tajně a téměř zcela ve vlastnictví skupin a zájmů v rámci čínského politicko-zbrojního komplexu, a je to jejich nevyzpytatelně chytrý způsob, čerpající z poznatků generála Sun-C, jak zničit americkou obranu a přivést k bankrotu státní pokladnu USA.

ATM, Lukáš Visingr 5. 5. 2006: Joint Strike Fighter:: Pochybnosti přetrvávají ZDE

Krasucha, ze které nepřítel dostane zarděnky

Do projektu systémů včasného varování a elektronického boje "Krasucha-4" se zapojilo několik organizací "Koncernu radio-elektronické technologie" (KRET). Ústav komplexního vývoje "Gradient" (Rostov na Donu), výroby a testování prototypů se zúčastnil Novgorodský závod "Kvantum", a výroby automobilů BAZ Brjanský Elektromechanický závod. Podle některých zpráv, společnost dostává subdodávky od příbuzných průmyslových odvětví, a některé části komplexu vyrábí sama. Technické provedení systémů včasného varování 1RL257 "Krasuha-4" byly připraveny na konci minulého desetiletí. V roce 2011 začala sériová výroba. Bohužel, z důvodu komplexnosti a novosti je většina TTD širokopásmové rušičky "Krasucha-4" neznámých. Ve veřejné sféře existují pouze kusé informace. Akční rádius je větší než 300 km, systém lze nasadit i proti satelitům. Zařízení je schopno detekovat zdroj RF signálu (radar letadla či družice), provádět jeho analýzu , umožňuje detekovat polohu cíle ve vzduchu, zachytit ho, doprovázet a, pokud je to nutné, zarušit či nechat sestřelit. Podobný účel má i 1L269 "Krasucha-2." Komplexy se liší ve složení použitého zařízení, nastavení, vyzařovacích charakteristikách a použitém podvozku. Komplex "Krasucha-2" , namontována na čtyřech podvozcích BAZ-6910-022, Podvozek komplexu "Krasucha-4" tvoří pouze terénní vozidla KAMAZ-6350-1334, KAMAZ-6350-334 a KAMAZ-6350-1335. Takže komplex může fungovat kdekoliv - i v Arktidě nebo na arabské poušti. Spolehlivost je zaručena při teplotách od minus na plus 50 st. C. Jde o jeden z nejvíce high-tech produktů ruského vojensko-průmyslového komplexu.

Multifunkční pozemní rušicí stanice 1L262 (RB-321B) Krasucha-2 je určena k rušení rádiově řízených pojistek dělostřeleckých granátů a min, podvěšené výzbroje s různými typy modulace a snímání signálu, radarů AEW "Hawkeye" a ostatního rádiového provozu.

První kontrakt na dodávku pěti řad produktů 1L262 byl podepsán 26. května 2011 pod číslem 249/7/S/11-12 mezi ministerstvem obrany a ruským institutem Gradient. 7.2.2014 byl podepsán dodatek za 1395 milionů rublů, 66,4 milionuů rublů za kus. Do října 2015 by má být předáno 7 stanic, o rok později - ostatních 14. Součástí je radiostanice R-168, ovládací pult R-168PU2, blok filtrů R-168BAF, antény R-168BŠDA , klimatizace STS-1,aparatury ABSK-V, komplex PKUZ-1A, telefon TA- 88, zařízení pro přenos dat a synchronizaci zařízení, rádia R-168-01.

Multifunkční pozemní rušicí stanice 1RL257 / RB-271A Krasucha-4: Předpis technické specifikace TC-0891-94 pro komplex Krasucha-4 byl vytvořen 25 července 1994. Vývojové práce byly ukončeny v roce 2011. Mikrovlnný radar komplexu U52219 je od NPP Almaz, anténa a filtrační jednotka R-168 ŠDAM a teleskopický stožár "Vladimir" od Elektropribor. Tři parabolické antény se mohou otáčet v libovolném směru a v libovolném úhlu. Dalším vybavením komplexu je rádio R-168-5 a rádio R-168-100 z Rjazanského radiozávodu, manipulátor - grafika KLVS-08 a počítače Baget 23B a RS3BM, monitory VIC-51.3ZHK a klávesnice VM-85 od firmy Spasan, satelitní navigační systém 14TS853 Briz-KM od závodu Navis, přenosová aparatura Elektropribor M-498 , aparatura měření dávkového příkonu "Altair", aparatura a čerpadla automatického vyrovnávání polohy ASG2.00.00.000 od společnosti Gidrotěchnika, diesel agregáty ADS10 od AMP Komplekt, širokopásmový mikrovlnný zesilovač RM818, vysílačky VČ3 a VČ4. Cenový limit OCD "Krasucha-4" na vývoj a výrobu prototypu je 258 milionů rublů. Náklady na výrobu prototypu jsou 174 milionů rublů. V květnu 2013 byly dohodnuty dodatkem ke smlouvě s nárůstem finančních prostředků sériové kusy za 129,3 milionu rublů. Do konce roku 2013 do ruských ozbrojených sil bylo dodáno šest takových komplexů.

Komplex 1L269 "Krasucha-2O" na podvozku BAZ 6910-022 je komplex elektronických protiopatření proti palubním radarům systému vzdušné výstrahy a řízení "AWACS".

Zahrnuje generátory LO signálu, generátor heterodynu , zařízení výběru kanálů , frekvenční měniče 2-4, SRN-7 a SRN-8, řízení a komunikace, zpracování signálu a syntezátoru zpracování provozní frekvence, mikrovlnný vysílací komplex U52243 Donor, antény a filtrační jednotku R-168 BŠDA a TŠDA, filtrační jednotku R-168 DBP-4, ULF radio R-168-100U-2-UNČ var. 5, anténní reflektor Bloku 1-1 s prvky hydraulického pohonu, dělostřelecký panoramatický radar PG-1M, monitory VIC-38ZHKS 51.3ZHK, manipulátor grafiky MG1, moduly BT23-211, TSP11 a TSP11 BT23-211A, počítač-RS3BM Baget, satelitní navigační systém 14TS853 Briz-KM, aparatura datového přenosu 498RLI M-1.11 aparatura IMD -21B, rotující kontakt UWC-796, automatické vyrovnávání ASG2.00.00.000, ...

Automatizovaný komplex velení a řízení 1L267 "Moskva-1" - moduly 1L265 / 1L266 obsahuje ve svém složení jednak modul RER 1L265 / 1L265E určený k pasivnímu vyhledávání, detekci, zaměřování, měření parametrů a sledování leteckých radarů - zdrojů pracujících v pásmu rádiových frekvencí UHF, L, S, C, X, Ku a řídící centrum automatizovaného velení. Součástí jsou i dvě rušičky 1L266 / 1L266E, poskytující podporu poskytnutí souřadnic a triangulaci polohy, automatické plánování úkolů. Komplex zařízení je namontován na třech podvozcích KAMAZ-6350-1335. Dosah je 360 stupňů až 400 km zorného pole. Komplex "Moskva-1E" - 1L265E a 1L266E je exportní verzí komplexu. Poprvé byl komplex přestaven na výstavě IMDS 2010 v St Peterbrugu. Státní zkoušky byly dokončeny v září 2012. Dodnes nejsou známy vyzařovací aní příjmové parametry.

"To už připomíná Rádio Jerevan, píše Nachtmann. Radar lze zarušit vysíláním signálu, který odrazy od cílů přehluší. Nicméně s tímto problémem se může vypořádat protivník více způsoby: Silnější vysílač létajícího radaru (nejslavnějším příkladem MiG-25, jehož sériová výroba začala v roce 1969), vysílání radaru v rozprostřeném spektru (příkladem palubní radar v F-22 a v F-35), usilovně vyzařující Krasuchu může zlikvidovat protiradarová střela a aktivity Krasuchy mohou přilákat nepřítele k průzkumu dané oblasti ve viditelném a infračeveném pásmu.

Největší chybou uvažování všech západních analytiků (a všech jejich epigonů, včetně Nachtrmanna, je předvídání reakcí protivníka s naprosto jinou filosofií. Že chybili, zjistí až ex post. Škoda těch, kteří nosí v tornistře maršálskou hůl, že nejsou generály. Hned bych se cítil bezpečněji... Rusové řeší obranu proti antiradarovým střelám už padesát let.

Závěrem si dovolím ocitovat kolegu z armádního technického magazínu ATM, vojenského analytika Lukáše Visingra, který v roce 2006 napsal polemický text o ruské vojenské elektronice a mýtech a omylech, které ji provázejí:

Není přece důležité, jestli je nějaký systém postavený na technologii elektronek nebo tranzistorů. Důležité je, co dokáže v praxi. Ruská konstrukční škola je zkrátka brutálně pragmatická, funkcionalistická a utilitaristická. Netrvá na kvalitě tam, kde to není nutné, ale soustřeďuje se zejména na to, aby věci dělaly to, co se po nich chce. A důsledně se drží zásady: Nespravuj, co není rozbité.

Dodám jen jeden příklad, který Visingr opominul: Ruský raketoplán Buran vzlétl a přistál v bezpilotním modu naprosto přesně a bezchybně. Byl řízen harmonicky modulovaným analogovými signály s vysokou redundancí informací a analogovým počítačem. Američané si teprve po přistání uvědomili ruskou převahu ve vojenské technické heuristice - "Zkuste nejprve řešení obecnějšího problému". Jejich digitální výpočetní a přenosové technologie to v té době nedokázaly... A nedokázaly to ještě dlouho poté. Právě proto, že byly digitální.

2006, Lukáš Visingr: Kdo zaostává ve vojenské elektronice? ZDE

Vytisknout