Jak (ne)být za vola

31. 3. 2014 / Marek Řezanka

> P> "...Shodou okolností Nejvyšší státní zastupitelství to postupuje do Ústí nad Labem v rozporu se všemi platnými předpisy. Zase náhoda, vůbec ne manipulace. Náhoda. Víte, jak si tu náhodu vysvětluji?..."

(Z projevu D. Ratha v Poslanecké sněmovně, 5. 6. 2012).

Nevšiml jsem si, že by tehdy členové klubu ODS či politici za TOP09 nějak s postupem kolem D. Ratha nesouhlasili. Naopak to vypadalo, že si mnou spokojeně ruce a tehdy významná tvář ODS, M. Němcová, měla po pár minutách čtení o kauze D. Ratha jasno, že jde o zločince, jenž musí být vydán. Již proto považuji výše zmíněný postup některých politiků za ryze účelový. Nelze zde věřit v nějakou touhu chránit práva občanů. Spíše je zde cítit chuť zamést "nežádoucí" kauzu pěkně pod koberec, a to co nejdříve.

Jak D. Rath, tak P. Nečas jsou viněni z korupčního jednání, jeden měl úplatek vzít, druhý nabízet (v různých kauzách).

V kauze D. Ratha se ČSSD nijak neangažovala a vzkázala, že posoudit jeho vinu musí soud. D. Rath následně rezignoval na své funkce. A je třeba dodat, že pro většinu médií byl vinen dříve, než proběhl soud, v podstatě již ve chvíli svého zatčení. Princip presumpce neviny tak zde nebyl vůbec dodržen. V kauze P. Nečase se ODS angažuje více, než je zdrávo. P. Nečas ještě jako premiér necítil potřebu odstupovat. Naopak, dštil síru (v čemž pokračuje dodnes) na policisty i státní zástupce, zpochybňoval jejich kompetentnost a zpochybňoval právní stát jako takový. A nebyl z našich z politiků zdaleka sám. Takovéto chování ze strany naší politické reprezentace (podpořené mnohými médii) vůči policii a soudům nedává společnosti dvakrát dobrý příklad. Když si může práci policie dovolit zpochybňovat (ex)premiér či poslanec, proč by nemohl občan Vonásek?

Proč je kauze P. Nečase horkým bramborem, kteří by si někteří přáli co nejdříve dát pěkně k ledu? Pokud by se totiž dokázalo korupční jednání těsně před hlasováním o některých stěžejních zákonech, mohlo by dojít ke zpochybnění např. zákona o tzv. církevních restitucích. Zákona, který byl protlačen díky hlasu z korupce podezřelého (později pravomocně odsouzeného) poslance Pekárka a který umožňuje prolomení hranice 25. 2. 1948 a prolomení Benešových dekretů.

Má-li se obnovit důvěra našich občanů k soudnímu systému a k právnímu státu jako takovému, je hlavně důležité obnovit víru v to, že někdo nebude před zákonem "rovnější" než ti druzí. Že nebude platit, že co je dovoleno bohu, na vola se nevztahuje. Neboť se nejspíš nenajde nikdo, kdo by za toho vola chtěl být.

Vytisknout