Propagandisté všech zemí...

29. 3. 2014 / Karel Dolejší

Leč obsah propagandistické žumpy samozřejmě ani hrou na "hodné a zlé fašisty" není vůbec vyčerpán. Ruský bulvár píše, že Angela Merkelová je vlastní dcerou Adolfa Hitlera, zatímco americký "informuje" čtenáře, že Putin skrývá vraha princezny Diany.

A taky vraždí koťátka, samozřejmě.

V České republice se vlastně máme po této stránce stále velice dobře. Mohli bychom bez problémů nechat všechny fanatické příznivce jedné strany - Štětiny a Fištejny, Semelové a Vyvadily - ať se navzájem sežerou, s kečupem nebo s hořčicí, jak je ctěná libost. Kdybychom měli odvážné politiky, Česká republika mohla dokonce odmítnout ekonomické sankce proti Rusku a trvat na tom, že se má jednat pouze o sankce diplomatické, případně lze hovořit o zastavení exportu vojenského materiálu.

Mimochodem, samotná Ukrajina, která pravidelně odhaduje počet ruských jednotek na své hranici ve výši nejméně trojnásobku amerických údajů, ale vojenský materiál sama do Ruska stále dodává. Pokud chce někdo tvrdit, že je vlasteneckou povinností zaměstnanců letecké továrny v Kunovicích smířit se s krachem svého zaměstnavatele, měl by laskavě nejprve vysvětlit, proč Ukrajinci i teď zásobují svého nepřítele zbraněmi, zatímco Moraváci nesmějí na Sibiř dodávat létající autobusy.

***

Ale jsou tu ještě jisté banality, které se v českých dějinách neuvěřitelně únavným způsobem opakují. Levicový intelektuálský typus mladého Karla Teigeho, který replikoval a opakoval, co jiní, zpravidla v Moskvě, vymysleli, aby se teprve pár let před koncem dopracoval k opravdu originálnímu vlastnímu pohledu, je tu pravidlem. Doktrinář, jenž se touží nechat ideologicky naprogramovat. Kritických Kalandrů bylo vždy jen pár a repetenti je navíc v celých smečkách potírali. To se nezměnilo a trvá. Každý projev kritický k Rusku musí tedy dnes povinně začít minutou "levicové" nenávisti proti USA, jinak je denuncován coby "mainstreamový". Nelze kriticky psát o ruských expanzívních plánech, protože repetent smí psát jen o amerických expanzivních plánech. (Ruské prý jsou absolutně bezvýznamné, protože to my, co neumíme rusky, přece víme.)

Nesmí se psát o zbrojení analyticky, protože to dělají váleční štváči, ale musí se mávat amatérsky rozpočty bez ohledu na trendy (které vcelku spolehlivě indikují vůli státu ve vojenské oblasti něco podniknout), bez ohledu na nakupovanou výzbroj, počty jednotek, paritu kupní síly a efektivitu vynakládaných prostředků. Vojenská síla země se prý posuzuje podle toho, v kolika zemích její jednotky působí. Proti takovému neprůstřelnému argumentu se téměř nedá nic namítnout. Pak bychom ovšem měli zřejmě posuzovat sílu kávy podle množství vody, v němž byla svařena či rozpuštěna. Není nakonec nejsilnější armádou světa Armáda spásy? - Schwerpunkt je fašistické slovo, které si ošklivíme!

***

Jednu z velkých nevýhod situací, v nichž jsou lidé masírováni válečnou propagandou, představuje fakt, že ti, kdo potřebují být řízeni a sami nemyslí, zoufale postrádají spolehlivý orientační bod. Ale i pak se vlastně jeden nabízí a dokonce budí i zdání originality, ačkoliv jde jen o prostý marketingový trik - odlišení produktu (=novináře) od produktu (=mainstreamového novináře). Lze se ohánět tvrzením, že pravda vznikne, když se oficiální verze událostí jednoduše otočí o 180 stupňů. Když se v rovnici, která neplatí, zamění pravá a levá strana. Ti, co mají být dobří, jsou ve skutečnosti padouši, kdežto údajní zloduši jsou hrdinové. Ďábel je pánbu. Tak - a tím jsme zrušili náboženství...

Vytisknout