Když Tibet, proč ne Palestina? Aneb opravdu se neměří stejným metrem

28. 3. 2014

Na shromáždění byl rozdáván kopírovaný text článku z Hospodářských novin z téhož dne od Kateřiny Jacques. Je jistě dobře známo, že K. Jacques se dlouhodobě angažuje ve věci Tibetu, stejně jako např. RNDr. Martin Bursík (jenž byl přítomen). Není mým cílem polemizovat s celým článkem, ostatně netajím se tím, že s mnohými tvrzeními bych spíše souhlasil, než byl proti, leč nemohl jsem si nepovšimnout jednoho. K. Jacques tvrdí, že V. Havel se zasloužil o to, že česká diplomacie kladla důraz na ochranu lidských práv kdekoliv na světě.

Toto tvrzení bohužel není pravda. A těžko lze věřit, že by si sama autorka nebyla či neměla být vědoma této nepodloženosti. Nejedná se však o samotnou autorku, k tíži to především může jít problému Tibetu, protože bych se vůbec nedivil, že by takové tvrzení mnohé pobouřilo a vedlo k rezignaci na podporu pro Tibet, který jí potřebuje.

Zcela konkrétně. V roce 1989 se na záběrech vysílaných CNN objevily scény brutálního násilí na Palestincích protestujících v během tzv. I. intifády. Surovost izraelských vojáků došla až tak daleko, že demonstrantům vojáci lámali ruce a nohy. Toto barbarství ovšem nebylo spojeno jen s potlačováním intifády, představovalo totiž praxi z doby mnohem starší. Rok 1989 byl pro střední Evropu rokem zásadních změn, pro toto téma je důležité, že tehdejší ČSSR obnovila styky se Státem Izrael. V. Havel byl tehdy prezidentem. Nevím však o tom, že by obnovení styků bylo spojeno s upozorněním, že pokud k něčemu takovému bude docházet nadále, učiní ČSSR (později ČSFR) konkrétní opatření proti Izraeli. To by byl vskutku důstojný projev obnovující se demokracie dokládající, že se jedná o stát, který reflektuje podstatu demokratických hodnot. Bohužel se tak nestalo.

Byla zde zmíněna promyšlená snaha čínské vlády o změnu národnostního složení Tibetu. Tu ovšem provádí ve vztahu k okupovaným územím Izrael také, navíc přes opakované odsouzení rezolucemi Valného shromáždění OSN.

Stejně tak Václav Havel se nikdy, pokud je mi známo, veřejně nevyjádřil kriticky poté, co vyšlo najevo , k čemu docházelo nedlouho po 11.9.2001 na Guantanámu nebo věznici Abu Ghraib. Nejedná se samozřejmě jenom (sic) o etickou stránku problému, a to odsoudit veřejně " zlo ", ale i o zcela praktické důsledky. Jednalo-li se totiž V. Havlovi (a  nejen jemu, platí to pro kteréhokoli zastánce lidských práv) o jejich ochranu, právě v tomto případě se uplatnila skutečnost, že svoboda a lidská práva jsou opravdu nedělitelná. Každý pokles úrovně ochrany lidských práv, k němuž dojde v USA,  které mají tak rozhodující význam pro světovou politiku a ekonomiku, se projeví v ostatních zemích a zejména tam, kde jsou různé autoritativní režimy (vč. tolik kritizovaného Ruska, Číny, Kuby atd.). Jinak řečeno, pokud V. Havel opravdu chtěl pomoci lidem v  Číně - Tibetu, Kubě, Barmě, měl se vyjádřit i k situaci v Izraeli a zejména v USA. Pokud tak neudělal, zhoršil postavení jejich obhájců a disidentů právě v těchto zemích. Co bylo totiž nejlepší obhajobou metod různých autoritativních režimů a jejich vůdců, než že  lapidárně řečeno " v USA Bush taky mučí a zavírá lidi bez soudu "?

Bohužel k tomuto zásadnímu poznatku nevládní (resp. dříve vládní a nyní nevládní) část české politické representace, hlásící se k V. Havlovi a podílející se mj. na organizaci shromáždění na podporu Tibetu, zřejmě ještě nedospěla. A že to bude mít nepříznivé důsledky pro, i jinak třeba bohulibé záměry, a vnímání jí samotné ve společnosti, je žel dosti pravděpodobné.

Vytisknout