Svoboda jako uvědomělá nutnost --- povinně aktivnímu voliči z demokracie vždy jen ohlodaná kost?

26. 3. 2014 / Miloš Dokulil

Skoro to tak vypadá, že by měl jít volič povinně k volbám, aby byl "objektivní" vzorek nálad a tužeb občanstva. (Máme k tomu dokonce shovívavý signál přímo z Hradu.) A aby to příliš nebolelo, zároveň se dává k úvaze, zda neudělit symbolickou pokutu pro ty, kdo se k volbám nedostaví a budou sabotovat. Jak pak pokutovat sabotéry voleb? 30 Kč (jako za recept?), anebo spíše 50 Kč (což byla ještě nedávno bankovka)? Ten luxus za tak málo peněz by ovšem mohl neblaze podražit, kdyby bylo neplacení pokuty spojeno s možností exekuce a těmi poplatky za advokáta a exekutora... Samozřejmě že by bylo možné také nasadit pokuty "de luxe", hned v tisícikorunových polohách; aby ani déšť či sněhová vánice nebránily ctěnému voličstvu ve splnění kýžené povinnosti.

Je skutečně na pováženou, že tak málo voličů využívá svého práva podílet se aspoň na příštím rozložení politických sil ve státě a v jeho dalších orgánech. A jakmile jde o možná ještě závažnější volbu, přímo do Evropského parlamentu, pak zájem volit v ČR ještě dále o x procent poklesne. Jako kdyby šlo jen o jakousi vzdálenou (byť vynikajícím způsobem honorovanou) "trafiku".

A jako kdyby vina byla jenom a především na samotných voličích. Jako kdyby byli ti voliči (obou pohlaví) v politickém ohledu jen neteční, anebo dokonce líní. Výchozím problémem zde ovšem bude jeden (také celoevropský) trend. Od konce 2. světové války se stále snižuje přímé členství voličů v politických stranách; až na Rakousko je členství v politických stranách v Evropě docela zanedbatelné. Někdy rozmanitá hnutí jen doplňují představu, že se můžeme bez politického stranictví zcela obejít. Pokud zrovna neprobíhá nějaká předvolební kampaň, v jiných časech o politicích a jejich aktivitách mimo média neuslyšíme. Sice mají zvolení poslanci a poslankyně rozmanité finanční prostředky navíc, třeba na kancelář a na poradce, ale kdopak vůbec ví, že zrovna a kde takové kontaktní kanceláře vůbec existují? Jako kdyby fungovaly v totálním utajení... až do dalších voleb... A pak se zase mezi stále znovu ignorovanými voličkami a voliči zrodí další bezútěšné čekání "na Godota".

Aneb: Dokud politické strany (a některá "doplňující" a "náhradní" hnutí) nezmění zcela radikálně svůj přístup k veřejnosti, stěží pomůže hnát voliče k volebním urnám bičem pokut. Kolik jenom za těch 25 let místo údajně nového přístupu k politice jsme již zažili různých afér, ať již těmi všelijakými mastně dotovanými zásnubami podnikatelů s politiky, navíc s velkorysým požehnáním některých zvláštně nastavených právních norem i jejich aplikace ("no comment"?). Když navíc zdrcující většina zvolených poslanců své voliče ignoruje, kde je chyba? Voliče pohne směrem k urnám znovu jen sebezáchovná potřeba aspoň zamíchat kartami a naděje, že některá z nových "košťat" (omlouvám se, jde o metaforu) budou snad aspoň na začátku zametat dobře, a tedy ne jen pod sebou. (Kolik let jen trvalo, než byla omezena výchozí imunita málem až "za hrob"!)

Pokud se voličky a voliči cítí být jen nedobrovolnými rukojmími svých poslankyň a poslanců, nedivme se, že tolik voličstva potom "nezamíchá ani kartami" a během voleb aktivně trucuje; tím, že raději vykročí třeba do přírody... Běda nám, voličům...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 26.3. 2014