Nezodpovězené otázky církevních restitucí

27. 3. 2014 / Jiří Jírovec

V Kanadě existují dva formálně oddělené vzdělávací systémy: veřejné a katolické školy. Ty mají svoje školské rady a nezávislé rozpočty. V oblastech s větším procentem frankofonní populace existují ještě podskupina francouzská. V Ottawě tedy naleznete 4 nezávislé školské rady: anglickou a francouzskou veřejnou a jejich zrcadlový obraz katolický. K tomu patrně ještě nějakou soukromou školu židovskou, protože Židi jsou rasisti, alespoň v tom smyslu, že si svojí rasu nechtějí nechat znečistit zvenčí. Snahy o samostatné školy pro muslimy zatím neuspěly.

Kanada by tento velice nákladný systém ráda zjednodušila, ale naráží na odpor zhlouplé populace, která si myslí, že jejich katolicky vychované děti začnou pít, souložit a používat vulgarismy přece jenom později než rodiče sami.

Vpustit církev do školství je obdoba lišky v kurníku. Česká společnost to ale pozná, až bude pozdě. To samé platí o zdravotnictví a sociálních službách.

Katolická propaganda je založena na mýtu, že to se zdravím a chudobou umějí nejlépe a navíc, že peníze, které v restitucích dostanou použijí na takovou bohulibou činnost.

Media se příliš nezmiňují o tom, to církev nebude dělat zadarmo. Církev totiž naznačuje, že jakmile se stane poskytovatelem určité péče, bude za to chtít stejnou podporu, jakou dostávají jiné instituce v tomto kšeftu.

Kšeftování s vírou je v podstatě jednou z nejodpornějších činností, které lidstvo zná. naděje se dobře prodává chudým. Proto jde kšeft tak dobře třeba v Africe a Jižní Americe.

Mezi restituční otázky, které jsou tabu, patří ty, které se týkají rozdílu mezi (zjednodušeně řečeno) Josefem II., Masarykem a Gottwaldem. Těm všem šlo o stejnou věc, tedy o omezení moci církve.

Nečasovské vyrovnání je bráněno odkazem zákon a smlouvy. Je celkem známé, že zákon byl schválen s nepatrnou většinou a smlouvy podepsány ve velké rychlosti a takměř pokoutně.

Každý zákon se samozřejmě dá změnit a každá smlouva dá zrušit. Zvlášť takové, které jdou proti vůli většiny obyvatel. Sobotka je ovšem srab, který kvůli restitucím nebude riskovat ohrožení koalice a tím i svoje premiérské křeslo. Proto se nechá vydírat Bělobrádkovými katolíky. Kdyby myslel předvolební sliby vážně, neměl nikdy jít do koalice s katolíky.

Ti pohřbí jeho samotného a nakonec i ČSSD. A možná bude dobře.

Církevní propaganda se ohání rozsudkem Ústavního soudu. Ten ovšem říká jen to, že by se stát měl s církvemi vyrovnat. Neříká ale kdy a jak.

Proč tedy nepřijmout nový zákon, který by určil, že k vyrovnání s církvemi dojde poté, až bude mít stát splacený svůj dluh. Prvních deset let by stát mohl postupně snižovat příspěvek církvím o 10% ročně po dobu deseti let. Pak by si věřící mohli církve vydržovat sami.

Media se již vůbec nezabývají tím, že základním problémem restitucí nejsou ani nemovitosti, ani peníze, ale půda. Její cena trvale poroste a navíc možnost prodeje komukoli znamená, že si zkrachovalé Česko nakonec někdo koupí. Třeba Číňané nebo Indové.

Zbavovat se půdy je vrcholem idiocie. Zastupitelé jedné části Brna chtějí prodat pozemek Amazonu. Prý lákáme investory. Není samozřejmě žádný důvod, proč by pro Brno nemohlo postavit haly ve vlastní režii a Amazonu prostory jen pronajmout. Těch pár miliard případně přidaných k celkovému dluhu nehraje roli. Je to přece jen otázka aritmetiky. Až to Amazon přestane bavit, nebude mít Brno nic. Ani tu půdu pod nohama.

Tím se dostávám zpátky k restitucím. Podvod s poli a lesy prošel Nečasově komandě jen proto, že se vláda tvářila, jako by ty lesy a půda nic nestály a jejich předáním se vlastně snížil finanční závazek.

To samozřejmě není pravda. Přílišnou hodnotu nemají jen peníze.

Základní otázka je, zda si společnost chce a může dovolit vydržovat církev a stojí o její případné služby. Stejné platí i o udržování církevních památek. Jsou mezi nimi i takové, které mají opravdovou historickou cenu a význam. Opravovat ale kdejaký kostel a církevní objekt v době, kdy si mnoho lidí nemůže dovolit získat nebo udržet byt, je luxus. Před tímto problémem stáli i komunisté a proto leccos opravili a leccos nechali spadnout.

Rekatolizace Česka se postupně projeví i v tak odlehlých oborech, jako je farmacie a medicina. Katolicky uvědomělý lékárník použije "svědomí" a nevydá prezervativ nebo pilulky. Kde se to všechno zastaví, nikdo neví. Svědomí může jít i proti boží vůli podávat léky.

Do pořadu Česká noc, radia Frekvence 1, často volá posluchač známý jako vegan Jirka. Kdyby se dostal k moci, zavřel by masný průmysl a zakázal všechny tepelně zpracovávané poživatiny. Taky by to pro něj byla otázka svědomí. Ačkoli se to může zdát nadnesené, je celkem jasné, že se veganova víra neliší od jakékoli jiné.

Vytisknout