Čeká Ukrajinu osud Řecka?

28. 3. 2014 / Ilona Švihlíková

Následující čísla uveřejnil Nick Malkoutzis a rozšířil je server Eurointelligence.

Původní odkaz najdete ZDE

. Podívejme se, jak se "daří" Řecku: 35% populace je vystaveno riziku chudoby a sociálnímu vyloučení. Disponibilní příjem domácností se od krize snížil o 30%, přičemž asi 30% domácností se s platbami opožďuje a 40% z nich říká, že příští rok nebudou schopny plnit své závazky.

Veřejný energetický systém odpojuje asi 30 000 domácností a firem každý měsíc (!) kvůli neplaceným účtům. Nezaměstnanost narostla o 160%, takže nyní 3,5 milionů zaměstnaných musí uživit 4,7 milionů nezaměstnaných či neaktivních. Jen 15% z nezaměstnaných dostávají finanční podporu státu. Pro sebe-zaměstnané (OSVČ) žádná forma sociální sítě neexistuje (a tvoří přitom 25% pracovních sil). Sociální transfery byly sníženy o více než 18%. Škrty ve zdravotnictví v rozmezí 2009-2011 (11%)jsou největší v rámci OECD a vedly ke značnému růstu nákazy HIV a tuberkulóze. Pro téměř 50% rodin jsou starobní důchody hlavním zdrojem příjmu, ovšem očekává se, že důchody budou dále seškrtány. Penze ve výši 700 euro byla od roku 2010 snížena o 25% a má být v následujících letech snížena na půlku.

Další zajímavé údaje můžeme doplnit z databáze MMF (World Economic Outlook database). Zde např. zjistíme, že v roce 2013 byl HDP Řecka na úrovni zhruba roku 2000. Řecká ekonomika klesá od roku 2008, zatím dosažené dno bylo v roce 2011, kdy řecký HDP poklesl o více než 7%. Celkově se od krize řecká ekonomika zmenšila o čtvrtinu, se všemi sociálními dopady uvedenými výše. Řecká nezaměstnanost je uváděna často jako odstrašující případ -- jen pro připomenutí, za rok 2013 se vyšplhala na 27%.

Mezera produktu (tj. rozdíl mezi reálným ekonomickým výkonem a mezi potenciálem ekonomiky) je dle MMF odhadován na více než 10 procentních bodů,což mimo jiné ukazuje nejen hloubku řecké krize, ale také to, že takovéto krize ničí budoucí potenciál země.

Tento sociálně a ekonomicky destruktivní proces v Řecku je daní za to, že se Řecku narovnává jeho hluboce deficitní běžný účet -- před vypuknutím krize i více než 14% HDP, což je jasná známka strukturální slabosti země. Vysoké deficity mělo ovšem Řecko i předtím, což byl jasný signál, že jeho ekonomika společnou měnu neunese.

Podívejme se stručně na Ukrajinu. Na rozdíl od Řecka, není v eurozóně, takže její kanál přizpůsobení zahrnuje také oslabení měny -- hřivny. (od začátku roku oslabení o cca 30%). Není ovšem nutné nad devalvací této hloubky jásat, protože i ta má své náklady, např. silné zvýšení importních účtů. A pokud se jedná o zásadní zboží, třeba o takový plyn, pak se situace může stát dramatickou.

Řecko je mnohem menší než Ukrajina se svými 46 (bez Krymu zřejmě 44 miliony obyvatel). Přestože Řecko bylo nejchudší ekonomikou EU před východním rozšířením, jeho HDP na hlavu v PPP dosahuje cca 21 000 dolarů. Stejný ukazatel u Ukrajiny (rovněž v paritě kupní síly za rok 2012) dosahoval necelých 6 400 dolarů na hlavu za rok.

Uvědomme si tedy v této souvislosti, jaký by musel být rozsah "pomoci" takovéto ekonomice, jejíž energetická plýtvavost je, i vzhledem k průmyslové bázi založené na těžkém průmyslu a zastaralé infrastruktuře, rekordní. Jestliže se EU zachovala k malému, na periferii ležícímu Řecku způsobem, který vede k sociální katastrofě, jak si poradí s mnohem větší, mnohem chudší Ukrajinou?

Je možno namítnout, že Ukrajina má podstatně nižší veřejný dluh (cca 43% HDP, na rozdíl od Řecka, které ve stejné kategorii vykazuje podle MMF 176% HDP -- jen tak mimochodem, mít dluh po šesti letech utrpení o 70 procentních bodů vyšší než na začátku, to za to opravdu stálo, že?). Ukrajina má také zatím podstatně nižší nezaměstnanost, je ale třeba dodat, že Ukrajina patří k zemím, které ve velkém vyvážejí pracovní sílu a následně celé oblasti spoléhají na remitence (převody důchodů ze zahraničí). Strukturální problémy Ukrajina se ovšem, podobně jako u Řecka, objevují na běžném účtu, který minulý rok dosáhl více než -7% HDP. To signalizuje slabost ekonomiky a také závislost na externím financování. Ukrajina má relativně vysoký externí dluh (což je vždy nepříjemné) a především jeho krátkodobá součást vzbuzuje značné tlaky a ještě více vzhledem k nízkým devizovým rezervám, které naznačují, že "není kde brát."

V obchodních tocích Ukrajiny, jak ukazuje přehled WTO (Trading Profiles) dominovalo Rusko, i když za ním s malým odstupem následovala EU. (V exportu dále figuruje Turecko a Egypt, v importu důležitou roli zaujímá Čína).

Řecko má sice za hlavního obchodního partnera EU, ale v importu i exportu klesla EU pod 50%, což je velmi slabá vazba, vzhledem k propojení ekonomik. V exportu Řecka je silně zastoupeno Turecko, v importu pak Rusko.

Statistika obchodních toků (a také finančních) má bezesporu svou vypovídací hodnotu, ale nebere již v úvahu to, jaká změna by musela nastat při reorientaci z vlivu Ruska, v případě Ukrajiny (event. z vlivu EU v případě Řecka).

Řecko se stalo členem EHS v 80. letech (jako jediné přistoupilo samostatně). Navzdory všem pomocným fondům, nebyla EU schopná (nebo ochotná?) změnit jeho ekonomickou bázi, a to přestože se jedná o malou ekonomiku. Řecko má velmi skrovný průmyslový sektor, hlavní páteř ekonomiky je zemědělství a cestovní ruch, takže není divu, že v Řecku roztříštěném na tisíce ostrůvků a ležící na periferii Evropy, začal hrát stát roli posledního zaměstnavatele.

Uvědomme si, že restrukturalizace ekonomiky (ať již dobrovolná, nebo z donucení -- reorientace na jiné trhy, pravidla atd.) je velice obtížná záležitost. Hovoříme zde o dekádách, nikoliv o dvou třech letech a obrovských, pro většinu občanů, naprosto nepředstavitelných výdajích, které se v případě Ukrajiny budou pohybovat ve stovkách miliard dolarů. Nalijme si čistého vína -- ukrajinská ekonomika za současného stavu není kompatibilní s ekonomikou EU. Její struktura se vyvíjela po dekády v rámci Sovětského svazu a je tedy do značné míry komplementární k ekonomice Ruska. To jistě nemusíme přijímat jako fatalitu na věky, ale je třeba racionálně vzít v úvahu, že v národohospodářské politice obtížnější úkol než restrukturalizace ekonomiky neexistuje -- tedy pokud nehovoříme jen o čiré destrukci, kdy do země vpustíme silné nadnárodní firmy, které "výběr" a strukturální změnu provedou -- jenže ke svému prospěchu a nikoliv ve prospěch lidu Ukrajiny. Dostane-li se Ukrajina pod vliv MMF, což se zdá být v tuto chvíli nepochybné, a bude donucena provést "reformy" -- které sestávají jako všude z narovnání deformací na tržní ceny (tj. skokové zvýšení ceny zemního plynu pro domácnosti i firmy -- za neexistence alternativní struktury je to prostě drastické zdražení, nic víc, protože nemáte na výběr), škrty v sociálních výdajích (důchody, výdaje na školství, zdravotnictví -- tj. řecký scénář (a nejen ten)). Rozhodně se ale nebojme toho, že by např. úniky oligarchů a obrovské rozkrádání MMF nějak zvlášť znepokojovaly. Tam se zdroje nikdy nehledají...

Následně si budou moci západní (americké, německé) korporace vybrat to, co budou z ukrajinské ekonomiky chtít, takzvaně za babku. A my pak můžeme solidárně Ukrajincům povídat o tom, jak toto moc dobře známe také... vždyť je přeci krásné odvádět stovky miliard zisku do toho demokratického, "našeho" Západu, ve kterém smíme hrát roli kolonie.

Vytisknout