Přišli jsme jenom o majetek

24. 2. 2014

Jak psali naši přátelé Ivana a Michal ihned po události, dům byl z velké části zničen ohněm a zkázu dokonaly hektolitry vody z cisteren. Navíc statik nařídil odstranit všechny obklady, dlažbu a mokré omítky, v některých místnostech půjdou dolů i stropy. Vzhledem k tomu nemůžeme v domě bydlet. A vzhledem k faktu, že požár vznikl za nevyjasněných okolností (v kotci u psa), tam bydlet už ani nechceme.

Bydleli jsme celý život v bytovce, chtěli jsme moc do domečku se zahradou a zvířaty. Bylo nám to dopřáno jen na 3 roky. Děkujeme za ně. A teď musíme opět v bytovce, po novu dál.

Nevzpomínáme ale jen na ty chvíle hrůzy a na to špatné. Vzpomínáme i na to "štědré", co bylo spojeno s (už loňskými) Vánocemi.

Víte, když jsme na Štědrý den, v den, kdy všichni chtějí být u svých rodin, viděli to množství chlapů ze svého okolí od rána do pozdního odpoledne pracovat na našem požářišti, byli jsme překvapení a dojatí. Takové brigády se v následujících týdnech opakovaly ještě vícekrát, vždy s hojnou účastí, se slovy: "Rádi vám pomůžeme...".

Když na Štědrý den přišly děti a předaly nám výtěžek ze sbírky, kterou narychlo zorganizovaly, podlomila se nám kolena dojetím.

Lidí, kteří nám jakkoliv pomohli, přiložili ruku k dílu, věnovali dárky, peníze, poskytli podporu jakoukoliv formou, pohladili, objali... byly stovky. Ať už to byli přátelé, kamarádi, sousedé, známí, kolegové v práci, tak také lidé, které vůbec neznáme a jen se o nás a našem neštěstí dozvěděli i díky Britským listům.

Rádi bychom všem tímto veřejně poděkovali.

Ačkoliv nemůžeme vyjmenovat všechny, nevešli by se sem a jistě bychom na někoho zapomněli, přece pár výjimek uděláme.

Děkujeme moc hasičům. Nejen že byli první, ke komu jsme vzhlíželi s nadějí a vděkem, že jsou na místě a pomáhají, ale díky jejich práci bylo zachráněno před vodou spousta našich věcí. Až tváří tvář ohni jsme pochopili, jak náročná a nebezpečná je jejich práce. Děkujeme našim milým přátelům za to, jak rozsáhlou pomoc pro nás zorganizovali. Děkujeme Červenému kříži a Charitě v Ústí nad Orlicí za jejich pomoc.

A ještě přidáváme jeden malý příběh, který nám pomohl postavit se na nohy a uvidět znovu světýlka naděje. 4 dny po události jsme měli domluvený koncert pana Štěpána Raka. Upřímně, hodně jsme zvažovali, zda jej nezrušit a asi nikdo by se nedivil. Pak to ale přišlo: zavolal nám jeden mladý muž, který měl zamluvená 2 místa, zvláštní přání. Rád by na vystoupení pana Raka požádal svoji milou o ruku. Od té chvíle nebylo možné jinak, než koncert uskutečnit. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků našeho života. Byl to koncert plný emocí, plný krásné energie. Byl pro nás a měl nám ukázat i tím aktem zásnub, že právě když má člověk pocit, že je na konci svých sil, může začít něco nového.

Pan Rak je neuvěřitelně charismatický a moudrý muž. Vyzařuje z něj laskavost, radost ze života a láska k lidem. Dotkl se svými slovy i současné společenské situace, ale nehanil. Jen slovy Komenského připomněl, že v každém z nás je světlo, které může ukazovat cestu z temnoty.  

Z médií jde na nás násilí, strach, zlo, pocit, že je vše špatně, že si lidé neumí pomáhat a žít v sounáležitosti. Měli jsme to velké štěstí díky naší tragedii přesvědčit se o opaku. Už dobře víme, že  na světě je dobro, soucit, jsou skvělí lidé, kteří jdou druhému pomoci.

Moc všem děkujeme, moc si pomoci všech vážíme. Nelze ani slovy vyjádřit, jak moc. Vánoce pro nás nebyly veselé, ale byly štědré, a to poznáním, kolik lidí je ochotných v dnešní době pomoci. Snad to budeme umět vracet.

S úctou a vděkem

Radka Nepustilová a Milan Hejl

i za své děti

P.S. Před čtyřmi dny jsem nemohla spát a tak jsem přesně o půlnoci brala do ruky knihu Čtyři dohody. A v tom mi to došlo. Nebyla to tragedie, bylo to štěstí. Přišli jsme jenom o majetek. Dostali jsme však šanci nově vykročit a jít. A k tomu nám pomohly stovky lidí a mnoho těch nejbližších a nejvěrnějších pomáhá dál. Světlonoši, kteří tentokrát nám ukazují cestu z naší malé soukromé temnoty.

RN

Vytisknout