Andrej Babiš, veřejný zájem a česká politika

1. 2. 2014 / Boris Cvek

Lze tedy těžko očekávat, že o něm bude "svobodný tisk" psát kriticky a nezávisle. A to nejen jím vlastněný tisk. Proč by boháč škodil boháčovi, že? Motejlek přímo navrhuje, jak by se dohodou boháčů dala zničit ODS (která mimochodem svou politikou vytvořila celý systém zdejšího kapitalismu, díky němuž tak prosperuje pan Babiš):

I proto lze v Britských listech jako v nezávislém, otevřeném deníku očekávat více kritických článků právě o panu Babišovi, tedy určitě aspoň ode mne (ostatně jsem vždy kritizoval právě ty, kdo byli u moci, ať už to byl Gross, Paroubek, Topolánek, Fischer nebo Nečas). Je to v zájmu obrany veřejného zájmu a veřejného prostoru.

Za normalizace, a pan Babiš byl vysoce postavený člen KSČ, veřejný zájem byl naprosto potlačen ve prospěch zájmu jedné vládnoucí strany. Tato strana ovládala justici, policii, školství, ekonomiku, život spolků, jiných politických stran a často i církví. Jejím cílem nebylo blaho národa, otevřenost a transparentnost, podporování talentů a rozvoj společnosti: naopak společnost dusila, brzdila, vykořisťovala a udělala ze společnosti, která bývala kdysi na úrovni vyspělé Evropy, společnost rozvrácenou, zbabělou, zlodějskou a neschopnou, daleko za životními standardy v Rakousku nebo západním Německu.

Ostatně KSČ neumožňovala obyvatelům ČSSR svobodně cestovat právě na Západ, oplotila hranice ostnatým drátem, nechala střílet do těch, kdo se pokusili o útěk, což je asi pochopitelné z toho důvodu, že v okamžiku, kdy by lidé mohli svobodně cestovat, většina z těch, kdo něco uměli a milovali svobodu, by utekla pryč.

Za těch už skoro 25 let od Listopadu 1989 se jen těžko učíme, co to je veřejný zájem: bylo ve veřejném zájmu, aby nová svoboda byla založena na rozkradení veřejného majetku? Je ve veřejném zájmu složitost, nepřehlednost, děravost zákonů, nesmírně pomalu fungující justice -- je ve veřejném zájmu zapomenout na to, kde se celá tahle společnost vzala, co kdo dělal před třiceti čtyřiceti lety?

Je ve veřejném zájmu, mít miliardáře, kapitána průmyslu, mediálního magnáta v jedné osobě ministrem financí? Může někdo, kdo v tomto našem kapitalismu mimořádně prosperuje, kdo má kořeny v kariéře v KSČ, kdo výslovně říká, že chce řídit stát jako firmu, mít nějaké ponětí o veřejném zájmu?

Za vlády KSČ to bylo jasné: stát ovládá jedna mafiánská organizace, stát není veřejná věc pod kontrolou veřejnosti, naopak stát je firma, se kterou si manažeři centrálního plánování mohou dělat cokoli. Ti, kdo byli ve státních funkcích, neměli na prvním místě sloužit veřejnosti, nýbrž straně a její mafiánské struktuře.

Myslím, že českou veřejnost nyní čeká zásadní úkol, totiž konečně se naučit chápat veřejný zájem a nedávat moc do rukou těm, kteří to tu nějak chtějí zařídit podle svých zjednodušených formulek, ať už je to formulka o neviditelné ruce trhu (tam, kde nejsou vymahatelná, ba dokonce ani zformulovaná, pravidla, tam je trh džungle, kde vyhrává silnější bestie), nebo formulka o státu jako firmě.

Veřejnost dosud nikdy nenutila politiky k formulování a respektování veřejného zájmu, nechala politiku zdegenerovat do mafiánského kapitalismu (např. tím, že podpořila Klause v roce 1998 nebo že Zemanovi odpustila Šloufa a opoziční smlouvu nebo že volila Kalouskovo simulakrum za prezidenta ČR), ale právě politika je umění definování, obrany a rozšiřování veřejného zájmu. Bez politiky můžeme mít pouze normalizaci, stát jako firmu, nikoli svobodnou společnost.