Příběh ze Štědrého večera

Kterak královéhradecká MHD českou dopravu na úroveň třetího světa posunula

7. 1. 2014 / Tomáš Koloc

Včerejší tříkrálový den byl podle tradice posledním dnem vánočním svátků. Ten první jsem uzavíral, když jsem se před půlnocí s taškou výslužky a dárků vracel ze štědrovečerní oslavy u přátel, kteří bydlí na druhém konci našeho města. Podle elektronického jízdního řádu, vyvěšeného na internetu, i podle toho papírového, vyvěšeného na zastávce, měl poslední štědrovečerní spoj odjíždět 23:23.

Po desetiminutovém zpoždění jsem se vydal ke skupince "spolupasažérů", kteří čekali opodál. Sdělili mi, že za dobu, co tu stojí, měly jet dva plánované spoje, z nichž se neobjevil ani jeden. Z jízdního řádu na zastávce jsem zjistil číslo na dispečink Městské hromadné dopravy (což -- jak už vím -- v naší zemi není vůbec samozřejmost).

Po vznesení dotazu mi službu konající pracovník sdělil, že denní městské spoje přestaly na Štědrý den jezdit v 18:00. Na můj logický dotaz proč to není uvedeno v jízdním řádu, pracovník odpověděl, že to bylo uvedeno v městském zpravodaji, který jako každý Královéhradečan dostávám do schránky (Pozn. aut. Někdy i s týdenní prodlevou -- neboli v době, kdy většina inzerovaných akcí již proběhla...) a na jakýchsi speciálních stránkách naší MHD. Své další příspěvky do telefonického dialogu -- na téma, že já (ačkoli nejsem povinen studovat ani městský věstník, ani lokální dopravní stránky, které se neshodují s těmi celostátními) jsem se možná dost nepídil po našich městských obyčejích, ale co má dělat mimohradecký cestující, který nemá ani tušení o existenci našich svépomocných stránek a věstníků, už jsem si mohl ušetřit. Neboť dispečer, jehož náplní práce je plnit direktivy vedení svého podniku, s nimi beztak nic nenadělá.

Vetší ránu než dialog s ním mi nakonec zasadil jeden ze spolučekajících, který mi po skončení telefonátu poradil, abych to už neřešil a zároveň se mě zeptal, kam jedu. Když jsem mu odpověděl, že do čtvrti na druhém konci města, podotkl, že to je sranda -- tam budu pěšky za půl hodiny. Ani v nejmenším mě neranil fakt, že mě odsuzuje k půlhodinové procházce se zavazadly nočním Hradcem Králové -- ta by mi naopak mohla i prospět. Co mě zdrtilo, bylo vědomí, že ani on (stejně jako službu konající pracovník naší MHD a jeho vedení) si neuvědomuje, že plánovaná odstávka dopravy bez zmínky v jízdním řádu je jev, který naše město umisťuje do třetího světa.

Uklidnil jsem se, až když jsem si uvědomil, že kauza "MHD versus pán, který mi radí jít pěšky" není izolovaný jev, ale zmenšený model toho, co s námi občany provádí naše "vedení" a jak se s tím my Češi (dle staletími osvědčené strategie) většinou srovnáváme.

Pak jsem se vydal pěšky domů.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 7.1. 2014