Půl milionu Britů dnes závisí na potravinových darech charitativních organizací

7. 1. 2014

Pro své kolegy v zaměstnání je Charlotte Burtonová, která žije v anglickém městě Hull, samostatná a schopná žena, která pracuje na plný úvazek. Obdivují ji, že jezdí do práce na kole i v zimě, za každého počasí. Jenom její matka ví, že Burtonová (34) jezdí do práce na kole, protože si nemůže dovolit jízdné v autobuse, v noci doma mrzne pod přikrývkou, protože si nemůže dovolit topení a nedávno začala používat potravinové dary místních charitativních organizací. Protože koncem měsíce jedla už jen jedno jídlo denně - co bylo v supermarketu nejlevnější, nejčastěji těstoviny nebo chleba. Měsíčně má na jídlo cca 2000 Kč.

Zaměstnaní chudí, kteří jsou už dlouho běžným jevem v USA, nyní začínají být běžnější i na druhé straně Atlantiku, píše v listě New York Times Katrin Bennholdová. Roste také počet lidí, kteří v Británii pociťují hlad - není to bolest, ale paní Burtonová to popisuje jako unavující, otravující pocit, který ovládá veškeré vaše myšlenky i vaši energii.

V Birtánii za posledních pět let stoupl průměrný hodinový plat o 7 procent, zatímco životní náklady stouply skoro o 20 procent. Přibližně půl milionu lidí v Británii nyní závisí na potravinové pomoci od charitativních organizací. Je to třikrát tolik jako ještě před třemi lety. Steve Baker, konzervativní poslanec v jihoanglickém volebním okrsku Wycombe konstatuje, že dvacet procent dětí v jeho volebním okrsku chodí spát hladoví. Charakterizuje to jako "skandální obžalobu sociálního státu".

Místní potravinovou banku paní Burtonové v městě Hull zásobuje charitativní organizace, která do doby před čtyřmi lety vyvíjela činnost pouze v rozvojových zemích, jako je Sierra Leone. Dnes dělá 80 procent své práce v Británii. K obratu došlo r. 2007, kdy byl Hull postižen povodněmi a charitativní organizace se rozhodla místním lidem dočasně pomoci. "Byl to šok vejít do bytů některých lidí a vidět, jak žijí," říká jedna pracovnice. Vypráví například o muži, který odmítl přijmout jakékoliv potraviny, které by se musely vařit, protože plyn byl pro něho příliš drahý. O ženě, která žila s dcerou v prázdném bytě a postupně prodala skoro veškerý nábytek, aby za to mohla koupit potraviny. Charitativní organizace jim přivezla starou pohovku a holčička v bytě řekla: "Maminko, tak dneska nebudeme muset spát na podlaze?" Většina lidí má obrovský pocit trapnosti, že musí žádat o potraviny od charity.

"Vždycky jsme si mysleli, že když budeme pracovat tvrdě, naše situace se zlepší," říká šestašedesátiletá Jennifer Scales. "Dneska však už ten pocit nemáme."

Kompletní článek ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 7.1. 2014