Komu zvoní hrana, aneb Umíráček sociální demokracie

3. 1. 2014 / Elio Hájek

Poražený "vítěz" parlamentních voleb ČSSD ukončil povolební jednání a jmenování nové vlády prezidentem je již jen formální tečkou za tímto obdobím. Převzetí úřadů jednotlivými ministry, nebo případné kompetenční spory, nemají v dlouhodobém horizontu žádný význam. Mnohem závažnější je celková orientace vládní politiky a její dlouhodobé důsledky pro sociální a hospodářskou situaci a z ní vyplývající volební preference v dalších obdobích. V tomto smyslu je koaliční smlouva ČSSD "úspěchem", kterému sluší přívlastek Waterloo.

Nová vláda není založena na souladu názorů na ekonomické problémy, což je základní předpoklad pro stabilní vládu, ale pouze na kompromisech v zájmu posílení vlastních ambicí a zájmů lídrů koaličních stran. Hnutí ANO, byť i tvořeno významným počtem levicových politiků, z osobního prospěchu miliardáře Babiše nepřistoupí na progresivní zdanění a bude tedy hledat utopistické cesty k rozpočtovým úsporám. Účast KDU-ČSL ve vládě a její ovládnutí hlavních postů, kde by bylo možné vyvíjet úsilí ke zmírnění zadlužení občanů zvaného církevní restituce, eliminuje prosazení zájmu většiny obyvatel státu.

ČSSD nabrala za poslední rok zpátky hodně hlasů jen proto, že verbálně kritizovala církevní restituce. Nestydatá chamtivost čelních představitelů církve v jehož důsledku budou její hodnostáři žít v blahobytu, ze kterého přebytky věnují charitativním účelům, popudila většinu národa. Před Vánocemi přistály na účtech církví 2 miliardy korun, zatímco řadoví občané musí nést důsledky nedostatečných zdrojů pro zdravotní a důchodové zabezpečení. Proto je Sobotkovo spojenectví s KDU-ČSL pro většinu voličů nestravitelné.

Významným faktorem ovlivňujícím preference byl i postoj stran či hnutí vůči zákonu o všeobecném referendu. Participativní demokracie je principiální ochranou proti prorůstání byznysu do politiky proti oligarchizaci. Z toho vyplývá i neochota podpořit neokleštěný zákon o všeobecném referendu. Ta je společná oběma oligarchům ovládajícím média, Bakalovi i Babišovi - a média tedy útočí unisono ve prospěch jeho omezené účinnosti. Komplikované vyhlašování, účast nesmyslně vyšší než u voleb a nezávazný charakter udělá ze zákona o referendu jen bezcenný dekorativní prvek. Svou podporou výrazně omezené varianty zákona o referendu ČSSD ztrácí kredit u mnoha svých voličů.

Podstatné principy týkající se středního školství v koaliční smlouvě mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL zcela chybějí. Problematika státních maturit je opomenuta, i když zdroj peněz na jednotné zkoušky dospělosti vyschl, protože smlouvy s klíčovými dodavateli služeb příští rok končí. Místo řešení této otázky byl na koaličních jednáních diskutován vznik funkce ministra bez portfeje pro vědu, výzkum a inovace, kterým by se měl stát předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Tato nová ministerská pozice je dalším signálem snahy KDU-ČSL o dominantní pozici ve vzdělávacím procesu. Implantování církevních doktrín do procesu vzdělávání místo prosazování zájmů vědy a progresivních technologií bude jen trnem v oku ateistické většiny národa a obtížně stravitelným soustem pro voliče ČSSD.

Po vládách, které zdevastovaly zdravotní i sociální zabezpečení občanů, získalo vedení ČSSD v čele se Sobotkou pouhých 20 %. Místo analýzy příčin a vyvození důsledků se však voliči dočkali pouze boje o pozice pro sestavování vlády a koaličních vyjednávání vedených zájmy jednotlivých protagonistů. Místo menšinové vlády, která mohla nalézt podporu široce prospěšné legislativy napříč parlamentem, tak budeme mít "stabilní" vládu, která bude prosazovat zájmy miliardáře Babiše místo dřívějších zájmů miliardáře Bakaly. Od amorfního politika, jehož "úspěchem" je nejen prudký pokles volebních preferencí ČSSD, ale i několik rozkolů uvnitř vlastní strany, ale nic jiného nebylo možné očekávat.

Sociální demokracie bude spoluodpovědná za korporátní formu vlády pro příští období a sama se tím vmanévrovala do role politických outsiderů. Vlastnictví medií dostatečně determinuje, komu budou přičteny a jak prezentovány výsledky aktivit v oblastech shodných zájmů. ČSSD tak čeká podobný osud, jakým prošla ODS v nedávných volbách.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.1. 2014