Klaus kontra Babiš

4. 1. 2014 / Boris Cvek

Pravicovou alternativou vůči ODS měla být Unie svobody, která se ovšem záhy přizpůsobila a vyprodukovala mezi svými lídry taková esa, jako byl Karel Kühnl nebo Pavel Němec. Klausovo dědictví nebylo nikdy pro pravici, ani v podobě TOP09, opravdovým tématem. Naopak: Kalousek má potřebu ještě i dnes být ke Klausovi vstřícný. A když Petr Nečas před volbami 2010 vyhlašoval boj proti korupci jako jedno z ústředních témat pravicové politiky, jistě netušil, že díky nesystémovým Věcem veřejným na místo nejvyššího státního zástupce a policejního prezidenta přijdou lidé, kteří situaci skutečně odblokují, a jeho vládu nakonec položí policejní zásah.

Ani po Klausově amnestii-abolici, která znemožnila nalezení pravdy v mnoha případech závažné ekonomické kriminality (zřejmě ze strachu z probuzené policie a státního zastupitelství), se pravice nedokázala proti Klausovi opravdu radikálně vymezit. Po volbách na podzim minulého roku tak přišel nový, protiklausovský pravicový hegemon, Andrej Babiš, který nyní po Klausově "novoročním projevu" tvrdí, že Klaus je "největším polistopadovým zlem". Přitom ale Babiš a jeho podnikatelské impérium jsou plodem toho režimu, který tu díky Klausovi vládne. Dovedete si představit někoho za husákovské normalizace, kdo v tom režimu měl nebývalé úspěchy a výsadní postavení, že věrohodně prohlásí, že "Husák je největší zlo od bratrské pomoci"?

Pravice tak dlouho "podporovala byznys" na úkor společnosti, až ji její otesánek začíná požírat. Přece jenom pravicová politika jakožto politika vyžaduje aspoň nějakou iluzi veřejného zájmu, péči o zákony a fungování neziskových institucí této země, pokud je ale byznys alfou omegou všeho a zemi stačí řídit manažersky, je i pravice zbytečná. Babišova alternativa vůči Klausově politice je byznys, management, stačí se podívat na ministry životního prostředí a dopravy, nominované za Babišův projekt ANO. Že na něco takového přistoupila údajně levicová ČSSD, která má mít poprvé v jedné ze svých vlád menšinu proti nelevicovým stranám, je vysvětlitelné snad pouze tím, že kdyby Sobotka a jeho věrní neudělali tuhle novou vládu, tak končí jejich dominance v ČSSD.

Za povšimnutí ale stojí také to, že Babiš používá Klausův způsob myšlení, aby získal pravicový elektorát, který se sice možná už poučil, že ODS a TOP09 a Klaus jsou "fuj", ale který tím pokročil jenom k naprosté negaci politiky ve prospěch byznysu, tedy udělal krok ještě více doprava.

Už Klaus neměl rád občanskou společnost jako podstatu politiky, pro něj nebyla normalizace poražena obsahově politickou činností disidentů, nýbrž "rezistencí" normálních normalizačních občanů bez politické angažovanosti, totiž právě tou jejich politickou neangažovaností. Tak chápal i demokracii: běžte hodit jednou za čtyři roky lístek do volební urny, a pak už neotravujte. Babiš zase chápe to, že se máme lépe než za komunistů, jako důsledek "tradičních schopností našeho národa". "Tradiční schopnosti našeho národa" má jednak tak nějak automaticky každý průměrný příslušník našeho národa, aniž by musel dělat cokoli navíc, stačí tedy jako za normalizace (to je přece "naše tradice", do které bychom se právě měli osvobodit a založit tradici novou) být rezistentní vůči veřejnému zájmu, vůči politice, a individualisticky si rozkrádat. Na druhou stranu ale je to už definitivní popření listopadového étosu, že tu byli nějací disidenti (Babiš stál před rokem 1989 zjevně na opačné straně než disent), nějací studenti, nějaké ideály, za které má smysl bojovat, že není všechno jen byznys a management.

Pro Klause z klasické politiky pořád přece jen zůstávala aspoň ta idea politických stran a jejich soutěže v široké společenské debatě o idejích, i když ty Klausovy ideje pocházely někde z 18. století a v naší realitě znamenaly pouze bezzákonné rozkrádání a nerozlišování mezi legálním a zločinným byznysem. A Babiš představuje "řešení" tohoto problému tím, že se klasická politika úplně zruší a ten byznys, který tu u nás vyrostl za těch 24 let díky "tradičním schopnostem našeho národa", ji nahradí.

Vytisknout