Slovenský premiér Robert Fico v předvánočním Bruselu znovu mluvil o výhodách oživování duchů minulosti. Jeho záměr obnovit označení "Vyrobeno v Československu" se ani na Slovensku nesetkává s pozitivním přijetím. Odkud se tento nápad vzal? A může označení původu z neexistující země pomoci českému a slovenskému vývozu?

Už při první zmínce o československé produkci na setkání premiérů České republiky a Slovenska se nápadu nedostalo zrovna vřelého přijetí. Výklad slovenského premiéra z konce listopadu mlčky protrpěl i jeho český protějšek. Značka by podle Fica měla cílit na rozvíjející se trhy, se kterými byl v minulosti úzce provázán ten československý. Potenciál slovenský premiér vidí také na čínském trhu, kam se oběma zemím zatím nedaří výrazněji prorazit. Obnovit by se ale s přispěním staronového označení měly další vazby z období socialismu -- s Vietnamem, Mongolskem, Latinskou Amerikou či Afrikou.

Za nápadem podle České televize původně stojí česká Národní ekonomická rada vlády (NERV), která s podporou exportu skrze zavedenou obchodní značku přišla před dvěma lety. Člen NERVu Michal Mejstřík iniciativu vítá i letos: "Je to krásný příklad vzájemně výhodného řešení, kdy se každá ze stran může k té značce přihlásit."

Další experti však toto nadšení nesdílejí. Slovenského premiéra Fica se navíc nezastalo ani vlastní Ministerstvo hospodářství. Ministr Jahnátek si užití názvu pro potravinářské výrobky neumí představit a jeho mluvčí dodal, že "česká, slovenská ani evropská legislativa neumožňují použít označení Made in Czechoslovakia". Předseda Slovenské obchodní a průmyslové komory Peter Mihók pak v rozhovoru pro slovenskou tiskovou agenturu SITA uvedl, že podobná praxe by byla "trestná i dle předpisů v USA, Austrálii, Rusku, Číně a dalších zemích".