Tito lidé jsou stejní jako my

12. 11. 2013 / Sam Graeme Beaton

Jsem si jist, že mnoho lidí, kteří chtějí zakazovat nošení hidžábu ve školách a na veřejných místech o sobě tvrdí, že jsou to sekularisté, že nemají vůči muslimům žádné nepřátelské pocity, a tak dále. Tito lidé si však neuvědomují, že se stávají součástí vyvolávání strachu, které napomáhá extremní pravici. Osobně jsem pro oddělení církve a státu. Jsem silným stoupencem sekularismu. Ale dovolit muslimským ženám, aby praktikovaly svou víru a aby se oblékaly tak, jak se cítí dobře, to můj sekularismus nijak přece neohrožuje. Pro mnoho lidí je prostě obtížné se vyrovnat s prostou skutečností, že muslimské ženy existují. Zákaz šátků ve školách nezpůsobí, že muslimové zmizí z povrchu světa. Když slyším argument, že "tohle přece není rasismus", musím se smát - kdo zavedl pravidla, podle kterých se řídíme? Drtivou většinou je zavedli bělošští, nemuslimští muži, kteří prostě chtějí, aby muslimové praktikovali svou víru v podzemí a daleko od nich (pročpak to nikdy neříkají o katolické církvi, pročpak nikdo nezakazuje křesťanům slavit své náboženské svátky?) Zakazování muslimských šátků proměňuje lidi, kteří nosí hidžáb, v druhořadé občany, kteří se údajně neztotožňují s takzvanými "hodnotami" státu. Zakazujeme lidem, aby byli sami sebou a aby praktikovali svou víru jen proto, abychom uspokojili osoby, které jsou zděšeny nad tím, že vidí kolem sebe lidi pocházející z jiného prostředí.

Klíčovou otázkou pro Českou republiku, a vlastně pro celou Evropu, kde tato debata nyní probíhá je: Skutečně chceme ostrakizovat muslimy ještě více, skutečně se budeme snažit pohřbít jejich kulturu a nepovažovat ji za normální a legitimní praxi? Opravdu chceme, aby byli muslimové všude vidět jen jako "šokující výjimky", protože lidé začnou považovat hidžáb za nějaký nebezpečný symbol islamizace a extremismu? Problém s rasismem je to, že budujeme stereotypy jiných lidí jako osob, které se od nás odlišují, a to na základě nepořádných představ vzniklých v kruzích extremní pravice a v hospodských řečech: "Všichni muslimové, kteří se takto oblékají, usilují o zavedení práva šaria, všichni Romové jsou líní a kradou", a tak dále a tak dále. Stávají se pro rasisty ohniskem všech problémů, existujících v zemi, protože jsou považování za něco "jiného", je zkonstruována představa, že jsou něčím, čím nejsou, a na základě té představy jsou démonizováni. Musíme se těchto nálepek zbavit. Rodina, která nosí hidžáby a chodí do mešity v ulici Politických vězňů v Praze, jsou Češi. Rodina zavražděného Roma v Tanvaldu jsou Češi. To, že mají určité náboženství nebo určitou barvu kůže, neznamená, že Čechy být přestávají. Jestliže stát nebo nějaká instituce zavede zákaz neznámého pod záminkou "sekularismu", to neznamená, že problémy, nebo lidé, zmizí. Je to ty lidi donutí, aby se chovali jako outsideři a vede to k opaku jejich asimilace do společnosti. Takové zákazy jsou jen ústupkem rasistům.

Také je ale stále více znepokojující, proč těmto politickým a mediálním debatám vždycky dominují pořád tytéž osoby - bělošský intelektuál, absolvent univerzity, muž-politik? Více prostoru musejí dostat názory těch lidí, jichž se tyto otázky přímo dotýkají, a jsou to muslimské ženy, které nosí ten hidžáb a ti, kdo každodenně trpí rasismem. Mnoho lidí by určitě jejich názory chtělo zprostředkovat veřejnosti, kdyby jim to nevymlouvali lidi, jako jsme my, a kdyby neměli obavu, že z toho vznikne jen arogantní orientalizace "bizarního" "etnického" názoru. Je to další způsob, který ukazuje, jak jsme selhali a nepodařilo se nám z našich vlastních předsudků vybudovat multikuturní společnost.

Tito lidé jsou stejní jako my. Přestaňme jim pořád něco zakazovat a zbavme se představ, že jsou jiní.

Vytisknout