Nejsem básník

7. 11. 2013 / Jozef Bohumil Ftorek

přípodotek k dnešku



Kdybych byl básník, napsal bych báseň.
Jistým tahem, jak na stolní šachovnici.
Z bezpečí veršů atakoval bych krále.
Odmítal zločin, zvůli a dvůr.

Napsal bych báseň, jak předstírat, že jsem jen básník.
Jemný a citlivý.
Jasnou a zřetelnou. Jako výstřel z revolveru.

Kdybych bych básník, tak prostý a neškodný, jak slova z dětské říkanky.
Básník, co do veršů vetkal poselství.
Co vždycky hledal odvahu, a pak raději se stáhnul.
K bezpečí verše, do stínu malé kavárny.

Kdybych to uměl. Předstírat, že jsem jen básník.
Prostý a neškodný.
Co nakonec v hodině pravdy udeří. Bez milosti!
Jediným tahem, ranou pušky, vězení bránu rozlomí.

Kdybych to uměl, byl bych básník, co do veršů vetkal poselství.
To, kterému ti zdatní porozumí.

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.11. 2013