3. 11. 2013 / Ivan Jordák
Je už asi na čase si otevřeně říci, že levice prohrála volby na celé čáře. A přestat, s hledáním aspoň nějakých náznaků, že tomu tak úplně není, a že by, kdyby. Bohužel je tomu tak, a nemůže nás spasit, že ve volbách ČSSD byla první a KSČM třetí. A už vůbec ne, že snad v ANO 2011, Úsvitu a KDU-ČSL jsou někteří lidé s levicovým smýšlením, píše Ivan Jordák.
Oni si je páni předsedové srovnají, aby nevyčnívali z řady. Navíc nejde o lidi s levicovým smýšlením, ale sociálním cítěním, a to ještě toho charitativního typu, který se dá vyjádřit heslem, "pojďme se, my, kteří na tom ještě nejsme úplně špatně, složit na pomoc těm, kteří jsou už na tom zle". A smířit se i s tím, že část té sbírky připadne také těm, kteří jsou na tom náramně.
ČSSD, navíc své vítězství nevítězství ve volbách, vylepšila palácovou revolucí, a to okamžitě, co byly známy volební výsledky. V době, kdy její předseda dojemně mluvil v televizi o jejím programu a jednotě, korunní princové kuli pikle na Hradčanech. Je to poněkud neobvyklé i v Čechách, kde se navíc všechno vykecá.
Tím dostali svou vlastní stranu do ještě horšího postavení, než byla. "Vítěz voleb", levicový vítěz voleb, je tak odsouzen k žádání o souhlas, spíš se chce napsat o smilování, dvou pravicových stran, respektive hnutí a strany, aby mohl sestavovat vládu. O program už nejde skoro vůbec, tedy o program ČSSD.
To oba pravicoví partneři dali dost zřetelně najevo, stejně jako, že oni se již mezi sebou dohodli. Nechci jim nic podsouvat, ale o čem se tak asi mohli dohodnout, pokud jejich zástupci sdělují, že programy ANO 2011 a KDU-ČSL mají osmdesáti procentní průnik? Co nyní ČSSD zbývá, je buď špatné, nebo mnohem horší rozhodnutí.
Jak k tomu mohlo dojít, ptá se volič levice? Ještě několik málo dnů před volbami měly levicové strany pomalu ústavní většinu podle zveřejněných průzkumů. Obávám se, že se takto neptá jen volič, ale i představitelé levicových stran. Jakoby neměli zkušenosti ze stálého předvolebního scénáře, který realizují média v zastoupení pravice, a který se opakuje jak přes kopírák už pokolikáté.
Slyšíme, že země je sice na tom stále hůře, ale nic s tím nelze dělat, protože je recese a levice v době, kdy recese nebyla, vůbec nic nenašetřila, naopak dělala dluhy. Štěstí, že je nyní u moci pravice, která aspoň něco zachrání pro budoucnost, a pokračující růst dluhu je zahalen mlčením.
Jsou uveřejňovány průzkumy, jak by se volilo, kde levice neustále vede, a hned je pozván nějaký analytik, který vysvětlí, že jsou to hlasy hlavně starých, nevzdělaných lidí, ale ti mladí, rozumní a vzdělaní by volili jinak.
Pár dnů před volbami se potom zařídí nějaká aféra na straně levice, která po volbách sice vyšumí, ale svůj účel splní. Trvale, mimo uvedeného, je zdůrazňováno, jaká je to bída s politiky bez rozdílu, a to zejména s parlamentními stranami. Jsou sice hlasité výzvy k účasti na volbách, ale podvědomě se působí, že volby stejně nic nezmění, dokud se vše nevymění.
Mezitím pravice přeskupí síly, a tak jako v minulých volbách jsme měli dvě nové strany, TOP09 a VV, nyní se objevila nová hnutí ANO 2011 a Úsvit. Hnutí, která dávají sliby a naději, že vše už uvedou do pořádku.
A volič občan na vymývání svého mozku přispívá každý měsíc televizi 135,- Kč a rozhlasu 45,- Kč. Tím i přispívá organizaci Člověk v tísni, která pořádá volby středoškoláků, kteří jsou zpracováni ve své většině tak, aby volili pravici, protože monopol na vzdělávání, na média má v naší zemi pravice. Vedle toho zřizuje i ústavy, které mají vykládat historii podle potřeb pravice, ale zase za peníze nás všech.
Levice kdysi prohrála boj o účast a vliv v médiích. Ona se ten boj vlastně ani sama nepokoušela vést. Tak se stalo, že má pouze možnost se vyjádřit buď v Haló novinách, nebo v Britských listech. Nějakou dobu existovalo rovněž internetové rádio Futura, ale už skončilo pro nedostatek financí.
Vedle toho, aspoň si myslím, nabyla po zjištění nálady ve společnosti a krajských a senátních volbách dojmu, že je vše rozhodnuto, a každý má jasno.
Vůbec ji nevarovaly prezidentské volby, kdy takřka polovina voličů dala svůj hlas spícímu muži s dýmkou, který občas pronese něco bodrého, byl ochoten si nechat udělat na odznaku zrzavý kohoutí hřeben na hlavě, připomenout tak svou příslušnost k hnutí punk, ale hlavně, že byl v mládí úplně stejný, jak dnešní mládež, a to stačilo, aby získal přes dva miliony hlasů. Levici měla varovat i mediální kampaň proti prezidentovi Zemanovi, která přehlušila vše ostatní, a jen zdánlivě se týkala SPOZ.
Asi se nelze příliš divit, že volby končí podobně, jak skončily nyní. Levici představuje několik stran, ale pro volby jsou významné pouze ČSSD a KSČM. Ostatní mohou někdy překvapit, jako SPOZ v krajských volbách, ale jen překvapit.
Bohužel levice měla jedinou možnost jak vyhrát. Být solidární, ale o solidaritu přišla, a strany levice se už nejen vymezují mezi sebou, ale již i mezi svými členy.
Má to jistě své historické příčiny, které se však musí překonat, jinak ztratí levicové hnutí smysl jako celek bez výjimky. Pokud ČSSD a KSČM nenajdou způsob, jak jít po společné cestě vedle sebe, vymstí se jim to oběma. Neměli by si nechat namlouvat pravicí, že to nejde. Možné to je. Naposledy to ukázala účast obou stran 21. dubna 2012 na demonstraci odborů v Praze.
Je škoda, že se patrně účasti přes sto tisíc lidí tehdy lekla nejen pravice, ale i odbory s levicí, a rychle od podobných akcí ustoupily. Tehdy tam byli i mladí lidé, a to i ze škol. Mluvili rozumně, bylo poznat, že chtějí vědět víc, než je do nich naléváno v médiích a školách. Mám takové obavy, že je ale levice nechala na holičkách, a to se pak vymstilo.
Vytisknout8.11. 2013 / Radim Hreha
Volební prohru levice (teda ČSSD a KSČM) komentoval Miloslav Ransdorf v BL eufemisticky: "To, že komunisté mírně posílili, situaci při drtivém propadu ČSSD nezachránilo. Ale i KSČM dostala méně než v roce 2002, kdy Zemanova vláda konsoli...