Tak to bychom měli, aneb: "zvyklost" zůstala zachována!

31. 10. 2013 / Jiří Baťa

Ne všechny vyznamenáními oceněné osobnosti totiž byly jak veřejností, tak i vyznamenanými přijaty pozitivně. Na hrad nedorazila stínová premiérka ODS M. Němcová. Důvody možná nebudou až tak tajemné a je to její věc. Také oceněný hudebník Vladimír Mišík předem odmítl od prezidenta ocenění převzít údajně proto, že nesouhlasí s některými jeho kroky. Otázka je, zda je to hrdinský postoj, kapric nebo opodstatněné gesto?

Na druhé straně Medailí Za zásluhy o stát v oblasti hospodářství byl vyznamenán např. František Čuba, bývalý dlouholetý předseda JZD Slušovice u Zlína. Tato (podle portálu První zprávy) kontroverzní událost vyvolala u některých lidí značnou nevoli především proto, že F. Čuba byl členem KSČ. Podle nich by asi měl být zastřelen a to bez ohledu na to, co pro společnost, stát a hlavně pro lidi udělal -- jako komunista. Zatímco někteří disidentsky nebo jinak "důrazně" bojovali proti totalitnímu režimu, F. Čuba pracoval na rozvoji a rozmachu družstevnictví, zemědělství, dal práci tisicům občanů, přinesl do práce družstva prvky, které významně posunuly nejen zemědělství, ale především ekonomiku a řízení takového subjektu do stadia, kterému se říkalo "Slušovický zázrak".

Kdo odsuzuje udělení státního vyznamenání F. Čubovi, je především člověk neinformovaný, neznalý procesů, které ve Slušovickém JZD proběhly, jakých výsledků bylo pod vedením F. Čuby dosaženo. Jsou to diletanti, kteří jen a pouze z principu věci, že F. Čuba byl členem bývalé KSČ a že byl prezidentem Zemanem oceněn za zásluhy v oblasti hospodářské, nejsou sto se přes tento fakt přenést a odmítají jeho zcela mimořádné zásluhy na rozvoji hospodářství na úseku nejen zemědělství, ale i jiných, tzv. přidružených oblastí (výroby, obchodu, ekonomice, sociálního zabezpečení, životní úrovně atd.), byť se to odehrávalo v době tzv. totality.

Má se snad jen proto, že byl kdysi členem KSČ, František Čuba odstřelit, poplivat, odsoudit, pomlouvat, vymazat z povědomí tisíců zaměstnanců JZD Slušovice a dalších desetitisíců občanů, kterým se díky jemu a JZD Slušovice dostávalo něco, co v jiných krajích republiky nebylo?

Takový přístup je nefér, vyplývající z pouhé zášti nebo závisti, že byl F. Čuba oceněn ( navíc zrovna M. Zemanem!) možná místo někoho, koho by chtěli oni sami. Jen tak na okraj, kolik bezvýznamných, ničím nevyniknuvších lidí z té stejné doby se dostalo na piedestal slávy jen proto, že poslušně, mnohdy ochotně ne-li horlivě respektovali a plnili direktivy nadřízených orgánů, tedy KSČ, aby se po listopadu 1989 dostali na politické či jiné výsluní. Pravda, nebyli členy KSČ, ale také ničím mimořádně a významně užiteční a úspěšní. Dnes ovšem, s členstvím v ODS (např. P. Sobotka, Kubera a další pamětníci) nebo v TOP 09 (např. Kalousek, stejně jako Schwarzenberg a další) jsou vždy v popředí kritiků i toho dobrého, co za vlády komunistů bylo (i když oni nic pozitivního nenacházejí). Notabene, jako politické špičky ve vládě vedli stát, společnost a občany k opačnému výsledku, než František Čuba!

Poněkud z jiného soudku je např. ocenění bývalé televizní hlasatelky paní Kamily Moučkové medailí Za zásluhy o stát v oblasti. Jak jsem vyposlechnul z jejího rozhovoru pro Radiožurnál, paní Moučková zprvu rovněž odmítla vyznamenání převzít, neboť i ona prý má k prezidentovi Zemanovi nejednu výhradu. O převzetí či nepřevzetí se však radila se svými známými, aby se nakonec rozhodla ocenění převzít. Toto rozhodnutí okomentovala tím, že si myslí, že přece jen něco záslužného pro stát udělala a že si ocenění zaslouží. Myslím, že se rozhodla správně.

Co mne však velmi překvapilo bylo její ocenění a vysoké uznání Zemanova projevu. Bylo to až paradoxní k původnímu úmyslu, že od prezidenta Zemana vyznamenání nepřevezme vzhledem k jejím pádným důvodům či výhradám, které vůči M. Zemanovi před svým rozhodnutím vyznamenání převzít měla. Možná, že i jí samotnou oceněný projev poněkud změnil názor na M. Zemana a ocenění, resp. vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury z jeho rukou přijala více s pochopením, než jistým odporem vůči němu.

Poslední poznámka patří neodmyslitelnému pohoštění všech zúčastněných. S vědomím, v jak těžké ekonomické a finanční situaci se společnost, resp. stát nachází, byly to přímo "lukulské hody". Jak uvádí Parlamentní listy, pohoštění bylo podobné jako za předchozího prezidenta V. Klause, tedy stručně: teplá i studená kuchyně, kachna se zelím, kuřecí, hovězí na houbách, šunka od kosti, různé sýry, šunky, paštičky, rolády, sladkosti, ovoce, zeleninové saláty, česká (míněno i moravská) vína a pivo, ovocné šťávy, kola. Prostě jedním slovem -- žranice. Proč ne, "my na to přece máme", z našich kapes! Chápu, že toto "skromné" pohoštění pro ty "nejpotřebnější" nemohl prezident Zeman jen tak zrušit i kdyby chtěl, protože to by po skončení slavnostního ceremoniálu mohl také z Hradu odejít spolu s ostatními, ovšem s tím, že by se už na Hrad zřejmě vrátit nemohl.

Ovšem možná i to patří do kategorie tzv. "zvyklostí", které M. Zeman tak rázně kritizoval v jiné souvislosti. Jakkoliv to může být zvyklost nebo nezbytná součást slavnostního protokolu významné společenské události, v době či situaci, kdy se nedostává finančních prostředků na řadu velmi potřebných věcí např. ve zdravotnictví (mj. léčení těžce postižených dětí, ale i dospělých), kdy jsou důchodci "obdařeni" neskutečnými 45 korunami jako přídavek na důchod atd., lze takovéto pohoštění považovat za zvyklost zcela zvrhlou, zavržení hodnou a kritiky opodstatněnou. Jenže strategie bývalých politiků byla jiná: kázali vodu a sami pili víno (kdyby jen to!) "Zvyklost" pomáhat chudým, nemocným a potřebným se vytratila! "Zvyklost" žranic však zůstává zachována! Každý se prý má postarat sám o sebe. Ostatně, oni to tak přece dělají, není-liž pravda?

Vytisknout