31. 10. 2013 / Boris Cvek
Já bych v prvé řadě chtěl nesouhlasit s názorem Štefana Švece, že trestat za neschopnost je pravičácké. Myslím, že kdyby předáci dělnického hnutí byli neschopní, dodnes tu máme kapitalismus 19. století. Chce-li někdo zlepšit poměry a postavit se proti mocným, musí být v prvé řadě schopný. Neschopní vůdci sociální demokracii mohou leda tak zničit.
Že vedení sociální demokracie je neschopné, o tom nemůže být pochyb: nejhorší volební výsledek a to po sedmi letech velmi nepopulárních pravicových vlád. Od odchodu Jiřího Paroubka z čela strany se ČSSD tvářila, že všechno je v pořádku, že je to strana jednotná a konsolidovaná. Nicméně nejpozději po úspěchu Miloše Zemana v prezidentské kampani bylo každému jasné, že jde o nejednotnou stranu, které hrozí rozklad. Zeman poškodil ČSSD už za Paroubka založením SPOZ, která ve sněmovních volbách 2010 vzala sociálním demokratům asi 4% hlasů (po nástupu Zemana do prezidentské funkce získala SPOZ přes veškerou prezidentovu snahu jen 1,5% hlasů).
Současná situace v ČSSD není nic překvapivého a je vyvolaná základním rozporem ve vztazích k prezidentu republiky. Nejde tak o programový rozpor, nýbrž o Zemana -- kdyby Zeman říkal, že na Šumavě se nesmí kácet a jaderná energie je zlo, Hašek a Škromach to budou opakovat po něm. Jeli se radit na podle nich běžnou schůzku na Hrad o povolební situaci, aniž informovali předsedu strany a ostatní členy předsednictva. Už od ledna se mluví a spekuluje právě o tom, že Zeman ČSSD rozloží.
A pět členů strany za ním tajně jede po volbách, aby bezprostředně potom na předsednictvu vyzvali předsedu strany k rezignaci. Přesto, že zkušenost učí, že rezignace předsedy po minulých volbách nic dobrého pro ČSSD nepřinesla. Přitom se mělo vyjednávat po odstranění předsedy o nové vládě, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. O vládě s hnutím ANO, které nyní o sobě říká, že zabránilo levicové vládě ČSSD a KSČM, že jeho voliči jsou pravicoví a že jeho priorita je nezvedat daně. Další koaliční stranou má být v nové vládě KDU-ČSL, která odmítá revizi církevních restitucí. Kdokoli, včetně předsedy, kdo v ČSSD chce vládnout s ANO a KDU-ČSL, likviduje její důvěryhodnost a budoucnost.
K tomu naprosto obscénní lež Michala Haška. Nelhal v soukromé sexuální záležitosti jako Bill Clinton. Lhal ve zvláště citlivé politické věci, která znedůvěryhodňuje a rozkládá celou stranu od zvolení Zemana prezidentem. Celá ČSSD se dostala na dno důvěryhodnosti tím, že si jako prvního místopředsedu zvolila takového člověka, jakým se ukázal být Hašek. Kontinuita kádrů od dob Stanislava Grosse je fatální chyba, kterou se nepodařilo překonat ani mimořádně schopnému populistovi Paroubkovi. Bez Paroubka včele a se Zemanem na Hradě musí ČSSD projít rozsáhlou proměnou, vyměnit lidi se starými animozitami za lidi nové, jinak toto volební období nepřežije.
Problém je poslanecký klub, neboť by bylo naivní očekávat, že by se znovuzvolení poslanci se starými vazbami vzdali svých mandátů, a to i kdyby je ČSSD vyloučila ze svých řad. Je třeba se smířit s tím, že poslanecký klub ČSSD bude rozštěpený, že tu budou noví přeběhlíci a že na ČSSD, rozložené prezidentem (netvrdím, že je to nutně prezidentův záměr, v němž aktivně postupuje -- stačí, že jistí členové vedení ČSSD vnímají prezidenta jako svého guru, za nímž se jezdí radit ve vypjatých chvílích proti svému předsedovi, a pak o tom ještě lžou), nelze stavět budoucí vládu. Jediná starost sociální demokracie by měla spočívat v tom, jak získat důvěru svých voličů zpět a jak vyhrát příští volby -- tedy získat středového voliče (tento typ voliče je ochoten volit spíše než na základě ideologie na základě důvěryhodnosti a to, že dal přednost ANO před ČSSD, je asi způsobeno tím, že rozložená strana je pro něj méně důvěryhodná než strana vedená miliardářem, podezřelým z činnosti pro StB). Zatím to asi nikdo z jejích představitelů nepochopil.
Je zřejmé, že koaliční jednání s ANO a KDU-ČSL hrají roli ve vnitrostranickém sporu a nikdo zatím neuvažuje o tom, co by taková vláda znamenala pro budoucnost ČSSD navenek. Tahají se o Babiše jako malé děti, protože jsou posedlí vzájemnými animozitami a nevidí za roh. Přitom je od začátku jasné, že voliči dali v těchto volbách vítězství do rukou pravice.
Vytisknout31.10. 2013 / Pavel Šanda
Současný konflikt v sociální demokracii není žádný kosmický boj dobra a zla. Je výsledkem frustrace levice z dalších prohraných voleb. Soudě dle článků, facebookových komentářů, diskusí, není snadné se plně postavit ani na jednu stranu sporu. Dovolím...