Dukova předvolební drzost

22. 10. 2013 / Štěpán Kotrba

Kardinál Duka si spletl formát. Rozhovor s redaktorkou k aktuálním otázkám konfliktu státu a církve není PR monolog, na které byl doteď Duka v Duhanově rozhlase zvyklý. Pravidla určuje tázající - redaktor. A je na odpovídajícím, jak moudře a zdrženlivě je dokáže respektovat.

"...náš požadavek je pouze, abychom ty budovy, které i doposud vlastně užíváme na základě gentlemanské a právní dohody za prezidenta Klause bychom považovali za vhodné, aby zůstaly našimi budovami", konstatoval kardinál pro Zprávy Radiožurnálu 21.10.2013. V 17:00 ovšem tamtéž prohlásil: "Omlouvám se, co budu dělat, protože já nejsme majitelem církve, ani majitelem státu, ale vím, že ono zákonné opatření chce vlastně potvrdit rozhodnutí soudruha Klementa Gottwalda. Já už dva roky upozorňuji, že v této zemi někteří lidé nás chtějí připravit o všechnu svobodu a demokracii, kterou jsem si vytrpěli a vybojovali." Zástupce papeže v českých zemích by měl vědět, že prelátovi sluší skromný šat. Užívat neznamená vlastnit. Nahý přišel na svět a nahý přijde i k Bohu. Také nepotřebuji vlastnit krávu, abych se napil mléka. Hovořit při vydírání o svobodě a demokracii je nemístné.

Smutné je, že stejnou příležitost ke "glosám" jako Duka nedostávaly doteď v Českém rozhlase hlavy ostatních denominací v Česku, neboť zde máme nejen katolíky. A spravedlnost (a to ani ta Boží) nezná monopol. Bude na budoucí Radě Českého rozhlasu (a věřte, že nebude totožná s tou stávající), aby posoudila, zda vyváženost vysílání náboženských pořadů a názorů představitelů církevních organizací odpovídá "jejich vlivu ve společnosti", jak ukládá rozhlasu zákon. Myslím si osobně, že ne. Myslím si osobně, že katolíci dostávali doteď více příležitostí, než jim náleží - v rozporu se zákonem. Myslím si osobně, že v sekulární republice by se mělo v příslušných pořadech dbát na proporce počtu aktivních věřících a nevěřících. Na proporce i vůči přesvědčeným ateistům. A domnívám se, že církve by se neměly v sekulárním státě vyjadřovat k politickým aktům, které se jich netýkají. Čili ani k volbám. Přesně podle Bible. "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu." (Mt 22, 21)

Česká katolická církev v rámci své nenažranosti, tak protivící se touze po skromnosti a službě nového římského papeže Františka, se snaží urvat co jde. Čím více nemovitostí a uměleckých děl stát vydá, tím lépe. Čím více mediálního prostoru, tím lépe. Když prezident Klaus podepisoval s novým primasem českým dohodu o chrámu svatého Víta a soužití státu a církve na půdě Pražského hradu, podepisoval proti vůli řady svých poradců a proti vůli valné většiny občanů. Nicméně podepsal. A diskuze utichla a nikdo prezidentův podpis nezpochybňoval. Všichni brali za bernou minci, že podepsané je "svaté" a dosažený kompromis bude oběma stranami akceptován. A protože, jak je vidět, není dohoda pro katolíky závazná, ukáže se možná po volbách, že mnoho dalších právních aktů není až tak závazných, jak si doteď katolická církev myslí.

Dovolil bych si panu kardinálovi touto cestou připomenout sic hebrejský, ale o to upřímnější Pláč Jeremiášův. Zvláště tu pasáž, pravící, že zkáza je důsledkem hříchu (1 : 8-11). "Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé"... (2:14) Kdo seje vítr...

PŘÍPODOTEK místostarosty Prahy 5 Petra Lachnita (ČSSD): Papež František však již 20. září 2013 zjevně tušil, co jsou čeští katoličtí preláti za kvítka a rozčileně jim vzkázal: Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. To není komunismus. Toto je čiré evangelium. Toto jsou Ježíšova slova. Co peníze způsobují? Zpočátku ti dají určitý blahobyt. Dobře. Potom se cítíš důležitým a přichází marnivost a hromadění bohatství. V Žalmu jsme o této marnivosti četli. Marnivost je k ničemu, ale propůjčuje ti pocit, že jsi významný člověk. Toto je marnivost. A od marnivosti se jde k domýšlivosti a pýše. Existují tedy tři stupně: bohatství, marnivost a pýcha."

Stanovisko Jana Pokorného, šéfredaktora ČRo 1 Radiožurnálu: Na Radiožurnálu platí Pravidla volebního vysílání. V jejich duchu mají moderátoři instrukce, aby vedli rozhovory podle hesla -- nikomu nepomáhat, nikomu neškodit. Dominik Duka byl tázán na výsledky schůzky u premiéra Rusnoka. Dál dostal několik doplňujících otázek. Rozhovor se v závěru dostal už na hranu toho, co vyplývá z výše uvedeného pravidla. Moderátorka jej na to upozornila a pak vedla k závěru. A to po nonverbální domluvě s editorem vysílání. Dominik Duka byl pozván do vysílání, aby interpretoval výsledky schůzky u předsedy vlády v demisi J. Rusnoka. Na to dostal dostatek času i prostoru. Celkem rozhovor, do chvíle, než moderátorka Dominika Duku upozornila na volební pravidla Radiožurnálu, trval 4, 5 minuty. Což je mnohem delší stopáž, než je u rozhovorů v odpoledním vysílání Radiožurnálu běžné. Nikoho z vedení Radiožurnálu poté pan kardinál nekontaktoval a nestěžoval si. A kontakt na nás má i proto, že Radiožurnál vysílá každou sobotu pravidelně glosu Dominika Duky v Křesťanském týdeníku. Hanka Shánělová postupovala profesionálně. Ode mě dostala vpodvečer, kdy se objevily první negativní i pozitivní reakce na její postup, mail, v němž jsem její vyhodnocení situace schválil.

Vytisknout