Pravicoví maloměšťáci 2013

6. 8. 2013 / Marek Adam

Právě v těchto měsících můžeme pozorovat, jak se v české společnosti cosi láme. Vypadá to trochu jako pokračování někdejšího třídního boje. Jen s tím rozdílem, že ti, kteří se dnes tváří jako zdravé jádro společnosti, představují ve skutečnosti pravý opak.

V každé době, jež je poznamenaná vleklou ekonomickou krizí, vystupuje do popředí vrstva lidí, kteří útočí na výrazné a morálně pevné osobnosti. Tito lidé nikdy sami nic významného neučinili, z čehož pramení jejich osobní pocit frustrace. Nemluví za ně výsledky jejich vlastní práce. Svůj komplex méněcennosti a strachu ze své vlastní duchovní prázdnoty se snaží kompenzovat identifikací s "elitou" soudobého diskursu, tedy prestiží pramenící z feudálního fundamentu.

Hlásají demokracii, odvolávají se na "pravdoláskařství", pošlapávají pojem občan a výsledky dlouhodobého historického zápasu za moderního svobodného člověka. Pomlouvají republiku. Zpochybňují myšlenky českého historického vývoje, zvláště pak myšlenky sociální spravedlnosti. Kriminalizují procesy emancipace. S lokajstvím sobě vlastním, kombinovaným se společenskou krátkozrakostí, vnucují svou vlastní představu o tom, že stát je největší zlo pod sluncem.

Tito jedinci však sami nikdy soukromě nepracovali a vysávají stát z toho, co si z něj oni sami nakradli. Nejsou to drobní živnostníci, jichž si velmi vážím, a kteří jsou největší obětí komunistického i kapitalistického režimu!

Velmi často jsou to totiž právě paradoxně zaměstnanci státu. Platí je stát. A to bohatě. Ač podle nich se má každý spořádaný jedinec umět postarat sám o sebe. A nedovolávat se státní pomoci.

Pravicoví maloměšťáci připomínají skupiny, jež v době třicátých let dostaly označení "lumpenburžoazie".

Jejich "vznešenost" nepramení z urozenosti jejich idejí, nýbrž z toho, co oni sami vysáli ze státu do svých privátních sfér. Sfér, které používají nyní jako definici pro svou nadřazenost. Taková odnož dnešního maloměšťáctví vytváří podhoubí pro bujné kryptofašistické tendence.

Vyznačují se hlasitým voláním po rádoby havlovské morálce, ale své ideové odpůrce by nejraději a zcela otevřeně pověsili. Také poznáváte ve svém okolí tyto stoupence?

Pokud vás také štvou "pravicoví maloměšťáci", nenechte se jimi otrávit ani zdeptat. Vznešený není ten, kdo adoruje šlechtu a pány, nýbrž ten, kdo miluje bližního svého bez rozdílu. Nezaměňujme lůzovitý diskurs maloměšťáctví s duchovně bohatým plebejstvím.

Proč se provinciální šlechta tak znepokojuje současným papežem? Připadá jim snad příliš plebejský? Málo xenofobní? Málo homofobní? Málo nadřazený?

Stát má občanům zajišťovat základní sociální práva, jakým je i právo na práci a důstojný život. "Pravicoví maloměšťáci" však svou agresi a frustraci neobrací vůči těm, kdo zničili stát. Naopak. Obrací ji proti těm, kteří se nemohou bránit. Ať už z důvodů věkových, sociálních, rasových, hodnotových či ještě jiných.

Proto je právě v těchto dnech důležité pronést nahlas to, co se mnozí z nás bojí tiše vyslovit. A říci nahlas své kategorické ne tendencím, jež v české společnosti pozoruji již čtvrtým rokem!

Nikdy nepřistoupím na tezi, že vývoj směřuje k neofeudalismu. Nikdy nebude v pořádku, že stát nemá peníze. Nikdy nebude v pořádku, že charita supluje povinnosti státu.

Státu se nesmí nic odpouštět.

Nikdy nebudu rezignovat na stát.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 6.8. 2013