Nešikovný projev idealistické víry

6. 8. 2013

Národní divadlo je v současnosti velmi komplikovaná instituce, sdružující činohru, balet a dva operní soubory (včetně dvou orchestrů a dvou sborů) a obhospodařující pět divadelních scén (historickou budovu, státní operu, stavovské divadlo, novou scénu, divadlo Kolowrat). Ministerstvo kultury jako zřizovatel a "hlavní architekt" tohoto slepence (ke sloučení ND se Státní operou došlo právě z popudu MK) nepředneslo v uplynulých letech žádnou ucelenou koncepci toho, jak by měla takováto instituce fungovat. Ve kterých budovách bude hrát činohra? Ve kterých opera? Budou orchestry dva, nebo jeden?

Otázek je, pochopitelně, daleko víc a k jejich zodpovězení je zapotřebí zkušeného vedení, které dostane důvěru ministerstva kultury a bude mu poskytnut dostatečný čas k přípravě ale hlavně k realizaci dlouhodobé koncepce. V divadlech typu ND se sezóny plánují s několikaletým předstihem a výsledky jakýchkoliv reforem se tedy projeví dávno po vypršení běžného poslaneckého či ministerského mandátu. Ministerstvo v posledních šesti letech už čtyřikrát vyměnilo ředitele ND a to vždy s poněkud nepřesvědčivým odůvodněním.

Existenční, ale i umělecká nejistota trvá tedy v ND už několik sezón a řada jeho zaměstnanců přijala zprávu o jmenování pana Buriana s jistou úlevou. Je samozřejmě možné spekulovat o způsobu jeho jmenování - otevřený konkurs by byl jistě transparentnější i když ho ministerstvo ze zákona vypisovat nemusí. Ale nalijme si čistého vína - česká kulturní obec je velmi malá, zná tu praktický každý každého.

A pokud se hledá člověk se zkušenostmi s řízením vícesouborového divadla, dali by se kandidáti spočítat na prstech jedné ruky. Stačí se pak už dotyčných lidí jen zeptat, zda by do takové pozice byli ochotni nastoupit a za jakých podmínek. Úkolem oslovit vhodné kandidáty byla pověřena skupina divadelních odborníků, vesměs současných či bývalých divadelních ředitelů. Pan Kotrba upozorňuje, že někteří z nich byli sami svého času navrženi jako kandidáti na místo ředitele ND. Pokud je to pravda, tak zjevně odmítli. A není divu, protože být ředitelem ND je sice záležitost prestižní, ale v dnešní době i v mnoha ohledech nevděčná a riskantní.

Naprosto chápu co panu Kotrbovi na celé současné aféře vadí. I mně připadají demonstrativní výpovědi některých mých kolegů trochu legračně teatrální, zvlášť tváří v tvář mnohem podstatnějším problémům naší společnosti, které jsou zpravidla většině "národních umělců" zcela ukradené. Avšak odvolání ředitele na začátku sezóny a to po mnohaměsíčním období provizoria, je skutečně za strany ministerstva kultury znakem profesionální nekompetentnosti. Mediální humbuk provázející zmíněnou aférku může působit fraškovitě, ale je nutné si uvědomit, že jde o onu příslovečnou "poslední kapku" a o projev obavy zaměstnanců o další osud jejich milované instituce. Z dosavadní vlastní zkušenosti musím říct, že to co bývá považováno za "zneužití televizní popularity k sobeckému sebeprosazení" je nezřídka jen nešikovným projevem idealistické víry v Národní divadlo jako symbol těch nejlepších českých kulturních tradic.

Srdečně zdraví

Marko Ivanović, dirigent a skladatel

Vytisknout