38. nejbohatší země světa

Národně teatrální gesta klaunů a krutá realita

6. 8. 2013 / Štěpán Kotrba

reakce na článek skladatele a dirigenta Marka Ivanoviće "Nešikovný projev idealistické víry"

Jedni herci předstírají upřímnost, druzí předstírají předstíranou upřímnost.

Marko Ivanović je první, kdo se pokusil situaci vysvětlit z pohledu lidí v Národním divadle. To je holt ale málo. Slyšet a vidět jsou jenom silná prohlášení o tom, jak pár "hvězd" nehodlá stáhnout výpovědi, když nebude odvolán ministr a premiér. Opera i činohra "národního" divadla jsou přitom z pohledu řízení státu opravdu ty nejzbytnější položky. Národní divadlo opravdu není ani pupek světa (jak řekl premiér), a bohužel ani jeho srdce (jak se domnívá předseda herecké asociace Hromada). Stejně tak je divadlo poslední z pohledu na rozpočet země, kterou předchozí vlády dostaly do toho stavu, v jakém je. Povznášet svého ducha můžeme, až zvedneme držku ze země.

Když lidé na ulicích nesouhlasili s tím, jak se v Česku v posledních letech s nimi zachází, Mirek Donutil a Richard Krajčo výpověďmi nemávali. Sobeckost a nedostatek solidarity je v této době pro celebrity typický. Oni jsou přece něco víc... Idealismus a solidarita jsou buď všeobecně sdílené hodnoty, nebo jsou směšné.

Podstatnější je, že si kvůli ekonomické mizérii, platící ovšem klauny, herce, muzikanty a operní pěvce ze státního rozpočtu, vzalo život v loňském roce 1647 lidí. (v roce 2006 1 400, v roce 2010 1 502 osob). Každý den ukončili svůj život čtyři lidé a počty dokonaných činů za posledních pět let se zvyšují. Všichni mají jedno společné -- nenašli individuální řešení na lhostejnost systému vůči sociálnímu vyloučení, exekucím a jiným krutostem. Selhání systému považovali tito lidé za selhání své, nevěděli jak za té situace dál žít a tak sáhli na život. A orchestr a balet "zlaté kapličky" hrál dál...

Česko jako 38. nejbohatší země světa, měřeno ukazatelem HDP na hlavu (27200 USD/rok/os), má desítky tisíc bezdomovců. Stovky tisíc důchodců nemají důstojné podmínky konce svého života a umírají v bídě a osamění.

Ale to velké Tvůrce dějinné kontinuity onoho Národního divadla, nezajímalo a nezajímá... Orchestr / sbor ND nikdy v posledních několika desítkách let neudělal pro tento národ nic. Nikdy tyto divadelní hvězdy a operní divy neprotestovaly před úřadem vlády proti Kalouskovi, Nečasovi, Topolánkovi či Klausovi. Nikdy tam nezazpívaly hymnu tak, aby z toho předsedu vlády zamrazilo. Kvůli druhým nikdy neprotestovali a protestovat nebudou.

Vás, pánové a dámy z divadla, které se stále ještě (a dnes už bohužel omylem) jmenuje Národní, zajímají jenom vaše role, pochvalné hýkání kritiků, potlesk hlediště - a vaše vlastní žaludky.

Pány umělce je třeba zklamat. Jediné řešení je Činohru Národního divadla "z provozních důvodů" uzavřít do doby, než pánům hercům vychladnou hlavy. Pokud nejsou schopni, nebo ochotni hrát, nikdo je nenutí. Nikdo je postrádat nebude a resort kultury ušetří. S vyděrači se nevyjednává, nátlaku se neustupuje.

Národní divadlo a odvolání Jana Buriana, léto 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 6.8. 2013