Hodí si kostkou?

1. 8. 2013 / Marek Řezanka

Pustíme-li se do možných scénářů vývoje české politické scény po hlasování o důvěře Rusnokově kabinetu, je třeba brát v potaz celou řadu aktérů a poměrně značné množství případů, jež mohou nastat.

Petr Wagner některé z těchto scénářů nastínil ve svém článku Politické hry, který uveřejnil na Britských listech 31. 7. 2013.

Opomněl však zmínit celou škálu variant, které mohou přicházet v úvahu. V případě, že Rusnokova vláda získá důvěru, počítá Petr Wagner s tím, že by vládla až do řádného termínu voleb. Může být. Stejně tak se ale může stát, že tento krok by přinesl zcela nové podmínky pro rozpuštění Sněmovny.

Co by pro jednotlivé hráče na politickém poli znamenal překlenovací úřednický kabinet J. Rusnoka s důvěrou poslanců v zádech? Pravděpodobně by ještě více zvýraznil pnutí na pravici. V době před volbami by přišly na přetřes počiny minulé vlády. Lze očekávat, že by se mluvilo o sKartách, o tzv. církevních restitucích, mluvilo by se o všech vládních projektech, které se s úspěchem zrovna nesetkaly. Zatímco ODS, postižená řadou korupčních skandálů a spojením s nálepkou "kmotrů", by pravděpodobně o větší počet voličů již nepřišla, pro TOP09 by mohlo jít o pohromu.

ČSSD by naopak z nastalé situace mohla těžit. Jako nejsilnější levicová strana by posilovala -- a ani by se nemusela příliš snažit. SPOZ ji v současnosti neohrožuje. Nemá potenciál na vítězství -- a voliči levice budou pravděpodobně chtít volit tak, aby byla po volbách co nejméně roztříštěna. Pro některé voliče levice potom SPOZ nepředstavuje levicovou stranu.

ČSSD by nebyla lidem na očích. Pokud se Rusnokova vláda znelíbí, lidé budou vinit prezidenta republiky, pokud si naopak získá oblibu veřejnosti, smetanu za to nejspíš v hojné míře sklidí právě sociální demokraté.

Nebezpečí je tu pro ČSSD jediné. Pokud by tato strana rezignovala na levicový program, pokud by rezignovala na řešení problémů, které jsou pro občany ČR nejpalčivější. Ti budou chtít určité záruky, že po případném vítězství se ČSSD nepřebarví na "TOP09 s lidskou tváří" -- a nedožene jejich frustraci do krajních mezí.

Na žádnou z politických stran však nelze pohlížet jako na sourodý celek. Skoro všude se najde několik různých ideových či mocenských směrů. Je třeba počítat s celou paletou frakcí.

ČSSD jako favorit parlamentních voleb jistě přemýšlí, s kým případně vládnout. Je zde křídlo, které se přiklání k menšinové vládě s podporou KSČM. Potom jsou tu odpůrci takovéhoto modelu, pro něž se otevírá hned několik možností. Pokud se podíváme na vývoj v Praze, je zřejmé, že jsou ve hře námluvy ČSSD a TOP09. To by podtrhovala i podobná argumentace M. Kalouska a B. Sobotky ke kroku prezidenta republiky, jímž měl údajně porušit ústavu (nemá snad prezident právo jmenovat v případě politické krize úřednickou vládu?) a obejít parlamentní demokracii. Až podezřele zde chybí nějaké zřetelné stanovisko B. Sobotky k faktu, že probíhá rozsáhlé policejní vyšetřování, které míří do nejvyšších pater české politiky, a které je soustavně potenciální vládou M. Němcové napadáno, dehonestováno a znevěrohodňováno.

Tento moment zcela pominul ve svých rozborech i Petr Wagner. Přitom právě postoj exvládních politiků k probíhajícímu vyšetřování vzbuzuje oprávněné obavy, že by jejich vláda byla zaujatá, a tím pádem nedůvěryhodná. Pokud Bohuslav Sobotka tento moment přechází, jako by nebyl, zpochybňuje tím i své nároky na sestavení menšinové vlády sociální demokracie v rámci případného druhého pokusu.

Bohuslav Sobotka se netají svou averzí vůči Rusnokově kabinetu. Argumentuje tím, že se nejedná o úředníky, ale o "neoliberální pravicovou vládu", kterou "nezkažená" levicová sociální demokracie se stínovými ministry jako např. Hulinským, Mládkem či Urbanem nemůže nikdy podpořit, protože jinak by se jí obrátil její citlivý žaludek. Rusnokovi je potom předhazován jeho postoj k důchodové reformě, i když Rusnokův kabinet o její podobě rozhodovat nebude. Jaké jsou tedy pravděpodobnější důvody, které vedou B. Sobotku k postoji, který dvakrát s postojem české levice nekoresponduje? Nelze totiž přehlédnout, že i když mají k Rusnokově kabinetu řadu výhrad, odbory i řada levicových hnutí vnímá podporu Rusnokově kabinetu za daných podmínek za nejlepší možné řešení stávající politické krize. Levice tedy rozštěpena v tomto ohledu příliš není.

U. B. Sobotky může jít o obavu, že by Rusnokův kabinet získal podporu lidí -- a že by ve srovnání s ním mohla jeho stínová vláda vypadat nemastně neslaně. A že by on sám mohl ztratit naději na hvězdnou politickou kariéru.

Ať tak či tak, je třeba počítat s tím, že dvěma silným parlamentním stranám by byla Rusnokova vláda s důvěrou Sněmovny trnem v oku -- a že by KSČM, ČSSD, VV a TOP09 mohly dát dohromady hlasy potřebné k vyvolání předčasných voleb. Jistě, někteří poslanci, kteří především nechtějí přijít o svou imunitu, by raději brali i vládu Rusnoka, ale zájem stran těsně před volbami by patrně nad jejich zájmy převážil.

Petr Wagner píše, že v podstatě jediným, kdo nemůže v současných politických hrách prohrát, je M. Kalousek. Prohrou M. Kalouska by byly předčasné volby. A ty mají nejvyšší šance v případě schválení Rusnokovy vlády.

Proč by k předčasným volbám s velkou pravděpodobností nevedl pokus B. Sobotky o sestavení menšinové sociálně demokratické vlády? Protože pokud nezíská důvěru Sněmovny vláda s programem kompromisním, těžko ji získá kabinet levicový. Ve Sněmovně totiž nyní levice většinu nemá. Tento pokus by pak zřejmě skončil blamáží Sobotky a potažmo celé sociální demokracie a znamenal by nástup M. Němcové a "osvědčených" tváří z ODS, TOP09 a nevoleného subjektu LIDEM.

Nelze ale vyloučit ani možnost, že by menšinový kabinet ČSSD důvěru Sněmovny dostal, řekněme i od TOP09. Ta by tak sociální demokraty nechala všem na očích, sama skryta hezky v jejich stínu. Místo odpovědnosti trojkoalice by se brzy hovořilo o odpovědnosti ČSSD. A ta by až do dna vyjídala argument, že Rusnokův kabinet shodila proto, že se jí nezdál dostatečně levicový a "čistý". Jaké "levicové" kroky by Kalousek ČSSD povolil, si každý můžeme představit. Navíc, B. Sobotka by se mohl stát "panem Čistým číslo dvě". V ODS se to moc neosvědčilo.

TOP09 by pak neměla žádný důvod vyvolávat předčasné volby -- situace by pro ni nemohla být příznivější. V klidu by tak mohla burcovat na "obranu demokracie" a hlásat "čestnější" politiku. Vždy se najde dost lidí, kterým takovýto program učaruje.

Ve hře ovšem nejsou pouze parlamentní strany. Tento fakt Petr Wagner zcela opomněl.

Je nutné počítat i s novými politickými subjekty, které budou chtít ve volbách pořádně zamíchat kartami -- a které potřebují řádný termín voleb, aby měly dostatek času na získání voličů. Na Babiše ani Okamuru zapomínat nelze -- eventuálně na další nové strany, které budou aspirovat na proniknutí do Sněmovny. Toto je hrozba jak pro českou "levici", tak pro "pravici", a to tím více, čím jsou zavedené strany vzdálenější svým programům.

Do Sněmovny se budou chtít vrátit i lidovci a zelení. Mají šanci? V neprospěch zelených bude mluvit jejich angažmá v Topolánkově vládě, na které řada voličů ještě nezapomněla. Lidovci mají šance o poznání větší. Opět se stabilizovali a poptávka po "klidné síle" by mohla na překročení pěti procent stačit. Záleží i na tom, jak moc (ne)bude u voličů propadat TOP09.

Překročit pětiprocentní hranici bude chtít v parlamentních volbách i SPOZ. Je otázkou, nakolik jí pomůže fakt, že má svého čestného předsedu na Hradě. Pokud se ČSSD podaří profilovat jako hlavní levicová síla, SPOZ příliš neposílí.

Jak se zachová ODS? V ODS to zřejmě již nějakou dobu pořádně vře. Sázka na "pana Čistého" se ukázala jako chybná. Strana čelí závažným kauzám v Praze i Plzni. Někteří její politici (např. P. Drobil) museli z vlády P. Nečase odejít pro podezření z korupce. ODS se nemůže zbavit nálepky strany napojené na "kmotry". Toto není nachlazení, které se přes noc vyleží -- toto je skutečný problém. Některé své voliče si ODS mohla udobřit postavou M. Němcové, která měla ODS dodat punc "nezkaženosti". Místo toho, aby si ji ODS šetřila do voleb, nasadila ji poněkud předčasně, což ji může stát důležité body.

Pro ODS by mohla být vláda M. Němcové ještě před volbami osudová. Je možné, že M. Kalousek by se již lidu na oči nevracel, hlavní zloba lidí by tak směřovala právě do řad ODS. TOP09 by posílila, ztrácely by ODS i ČSSD. Ta by mohla ztratit hodně v případě, že by se zametla všechny vyšetřování a všem na očích by byl pouze soud s D. Rathem. Stačilo by pouze, aby se opět začalo mluvit o financování kampaní ČSSD. Ostatně, soudní líčení s Rathem se až "překvapivě" kryje s hlasováním o důvěře Rusnokově kabinetu.

Žádný z aktérů neví, jak se zachová ten druhý. Každý z nich hraje o hodně. Ve hře jsou zásadní zisky, ale i ztráty. V zápalu boje je pak ani nemusí napadnout, že je zde někdo, kdo do hry může zasahovat pouze minimálně, ne-li vůbec, a o koho jde přitom v celé hře nejvíce. Český občan. Tomu zbývá tak maximálně hodit si kostkou.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 1.8. 2013