Nastává rozpad české politiky?

1. 8. 2013 / Josef Brož

Láska v čase Nečase

Uplynulé čtyři roky vládl v této zemi kabinet muže se smutným jménem. Údobí vlády Petra Nečase a jeho rozpočtové nesnesitelnosti, které se definitivně uzavřelo, se do českých dějin patrně zapíše jako výchozí bod rozpadu demokracie. Nikoliv kvůli havlovské "pravdě a lásce" - i když zcela určitě kvůli žalobě Václava Lásky -, jež v jeho vztazích už dávno nahradila klausovskou "lež s nenávistí", ale kvůli demokracii samé.

Stojíme skutečně, jak pravil po zatčení premiéra dramaticky Karel Schwarzenberg, na křižovatce demokracie? Ano, zdá se, že měl pravdu kníže Karel, když nás označil za Středoevropany. Ani od jedné strany -- od Západu, ani Východu - jsme nepřijali ty nejlepší návyky, jsme prostě ve středu mocenského dění.

Vše, co nyní vidíme na české politické scéně, se sice tak nějak podobně odehrávalo již předtím, nová je ale celková bezvýchodnost. To už není ta "blbá nálada". Jakoby už nebylo totiž nic, ale vůbec nic, o co by se měl člověk v politice pokoušet. Má vlastně demokracie nějaký lék na politiku?

Nečasova láska k občanům se omezovala na škrty a krocení ďábelského deficitu, jenž v rukou bratra Miroslava Kalouska, jinak také ministra financí, připomínal pětihlavého pekelného psa -- a nakrmena byla zejména ochránkyně pastevců a ovcí, rozuměj církev.

Jako kdyby Nečas zapomněl, že důvěra občanů nevzniká hozením lístků do urny (a dost), ale především každodenní péčí a svobodnou diskusí. Ta se omezila na řeči o parlamentní demokracii. On ale na to nikdy nezapomněl, prostě na ni nemyslel. Jak prosté...

Demokracie v podání Nečase se prostě zdrcla už dávno, ještě když nebyl premiérem, na dorůstání do tátova saka. Vzpomínám si, jak kdysi hodnotil občanskou iniciativu "Děkujeme, odejděte!" jako neofašistickou. Ale oni on patrně nečekal, že mu budou v klausovském šatníku rejdit muži v kuklách...

Odchodem prezidenta Václava Klause ale ztratil premiér doslova půdu pod nohama. S nástupem Miloše Zemana, janusovské odvrácené tváře majestátu, byl doslova smeten z povrchu zemského. Co bude dál, bože? Ještě ne, ještě alespoň chvilku, prosím, chce být ve sněmovně. To je naprosto truchlivý závěr jedné aféry s bulvárním odérem.

Není to důstojné ani jeho, ale ani demokracie. Kdo kdy vlastně miloval Nečasovo bezčasí? Ne, ani Miroslava Němcová... ta vždy milovala jenom "tátu Klause".

Otesánek Zeman v pohybu

"Zeman je samorost, polénko neotesané," pravil kdysi jeho přítel, již zesnulý bývalý ministr Pavel Dostál. Co by tomu asi řekl dnes? "Promiňte, že jsem se o deset let zpozdil," řekl by patrně i jemu na tom mejdanu u Karla Srpa, šéfa Jazzové sekce.

Návrat Miloše Zemana, jehož autoritativnost vyvolává zděšení v řadách bývalé koalice, ale i ČSSD, přitom zatím není ničím jiným, než -- řečeno vojenskou terminologií - tzv. dělostřeleckou přípravou. Pouze starý ještěř ví, kam se ohnat svých ocasem.

Hysterie, která se spustila kolem najmenování Jiřího Rusnoka, a několika jmen v nové vládě (včetně trudnomyslného Jana Fischera), přitom zastírá fakt, že Zeman pouze využívá slabosti celé politické třídy, závislé na hypotékách a jiných úvazcích. Proč nepodali jako jeden muž na protest proti Zemanovu "neústavnímu postupu" - všichni demisi?

Avšak Zemanova snaha vytvořit vlastní předvoj a vybudovat si mocenské zázemí není nijak nedemokratická. Nedemokratické je naopak farizejské tvrzení, že minulá vláda měla mandát na čtyři roky. Zeman má mandát na pět let. Čí mandát je silnější? Hrajeme tu, zdá se, na ústavní přetahovanou...

Nejde tady nakonec právě o to, že demokracie není jen sčítáním hlasů, zkracováním deficitu, ale také demokratickou správou? Nedošlo tu ke zradě důvěry, a tedy ve výsledku demokratické legitimity celé vlády? To byl hlavní důvod jejího pádu. Režim zemanokracie ale také nepůsobí právě věrohodně.

A to přesto, že se Zeman chová historicky řečeno mnohem uměřeněji, než by se dalo očekávat. Objevily se již úvahy, že chce Zeman v Česku vybudovat něco na způsob francouzské V. Repubiky, již založil generál Charles de Gaulle v roce 1958.

Od nevojáka Zemana lze ale jen stěží očekávat, že by obsazoval Prahu výsadkáři a dával generálu Pickovi pokyny pro tankové divize. Generál Vlastimil Picek, jak vidíme, pouze jako voják -- splnil rozkaz (a zůstává). On nezakládá zemanokracii.

Léčba Zemanem?

Zemanova politika, v níž má tento "přeučený introvert a jedináček" zálibu, se podobá jenom zdánlivě parnímu válci. Je mnohem křehčí. A není to vůbec kvůli tzv. stojedničkové jednotě nynější opozice., od níž Zeman požaduje notářské osvědčení. Zeman, který zná své pappenheimské, by možná mohl paradoxně stanout na počátku reformy samotné povahy české demokracie.

Ta současná se pod jeho rukama zatím drolí jako pískový hrad...

Kdo pro oči neviděl a pro uši neslyšel, pouze ten si mohl myslet, že česká demokracie nebyla pouze vzdušným zámkem. Zeman může totiž připravit předpoklady pro novou nezkorumpovanou a zatím nezprivatizovanou generaci, která přijde po něm.

Někdo to za ně ale udělat musí, sami to zatím neumí. Vyléčí Zeman českou demokracii? Jeho léčba jistě nebude s anestezií, to by totiž byla ta největší chyba.

Občanská společnost ale tomuto spánku již dávno propadla. Možná, že řeší třeba exekuce...

Vytisknout