(Ne)postradatelní

29. 7. 2013 / Marek Řezanka

Usilujeme-li o co možná nejfunkčnější podobu právního státu, je třeba, nehledě nalevo napravo, respektovat rozhodnutí soudu a podrobit se mu, i když s ním nemusíme vnitřně souhlasit.

Toto poměrně elementární pravidlo je v posledních dnech narušeno diametrálně odlišným pohledem Ústavního a Nejvyššího soudu na výklad poslanecké imunity a projevu ve Sněmovně. Máme-li výrok jakéhokoli soudu ctít, nemůže být zpochybněno, že bylo rozhodnuto podle platného práva.

Pokud ale politici sami nebudou rozhodnutí soudů respektovat -- a budou ve svých funkcích zůstávat s tím, že oni vědí nejlépe, zda (ne)pochybili a jak (ne)jsou pro občany (ne)postradatelnými, vysílají tím společnosti nebezpečný signál. Jejich deklarovaná "levicovost" či "pravicovost" pak nehraje roli.

"Neodstoupím, umožňuje mi to zákon a já jsem nevinná -- jsem nevinná," hájí se zastupitelka Středočeského kraje za ČSSD Miloslava Vlková. Může být, obhajobu jí nikdo nebere. Ale je nepřípustné, aby politik veřejnosti vzkazoval, že pro něho platí jiná norma než pro "běžného" občana.

To se potom budeme dokolečka točit v bludném kruhu politického vzdoru, který bude namířen na policii, soudy a státní zastupitelství, a který společnosti nijak neprospěje. Naopak.

Kdo chce kritizovat postup expremiéra Nečase, který dodnes prohlašuje, jak on a Jana Nagyová se stali obětí komplotu, nemůže sám praktikovat něco podobného. Pro nás, občany, je hlavní, aby fungovalo právo -- které sice nebude nikdy dokonalé -- ale mělo by mít aspoň jeden atribut -- nemělo by občany třídit do kast či stavů.

Přestanou-li mít občané pocit, že žijí v právním prostředí, které se týká všech bez rozdílu, je to krok krůček k chaosu. Jistě, můžeme se bavit o tom, že páchání některé trestné činnosti je méně závažné a méně společensky nebezpečné. Nemůžeme ho ale omlouvat. V politice platí dvojnásob, že neexistuje zanedbatelnější trestný čin. Politici nás zastupují, nesou tím pádem i vyšší míru zodpovědnosti.

Respektive, měli by nést. Rezignovat na svou funkci není přiznáním viny. Mělo by jít ale o vyjádření respektu k soudnímu líčení a ke skutečnosti, že se politik pro veřejnost stává nedůvěryhodným. Politik se tisíckrát může zaklínat, jak ho občané potřebují. Jednak takový politik nemá zpětnou vazbu občanů -- například v referendu -- a především, občané potřebují hlavně zřetelně nastavené mantinely toho, co platí pro všechny bez rozdílu.

Zvykneme-li si na skutečnost, že pro politiky rozhodnutí soudu neplatí -- a že z jejich rozhodnutí nemusí vyvozovat žádné důsledky, budeme rezignovat na cokoli, co se právnímu státu byť jenom blíží.

V této situaci možná mnohým z nás chybí jasný postoj ČSSD k probíhajícímu vyšetřování policie, které je poměrně rozsáhlé -- a které ještě nějaký čas poběží. Je pro ČSSD přípustné, aby zde mohla působit vláda s ministry (o předsedkyni vlády ani nemluvě), kteří se zřetelně proti probíhajícímu vyšetřování postavili a kteří se znevěrohodnili jako možní garanti nezávislého šetření? Souhlasí, že toto je důvod nynější politické krize, jejímž řešením může být překlenovací úřednická vláda?

Exhejtman Rath téměř okamžitě po zveřejnění své kauzy na své funkce rezignoval. V jeho případě ovšem nějak našim politikům neleží na srdci ani jeho stále trvající vazba (z jakého důvodu pokračuje?), ani skutečnost, že nemůže hlasovat ve Sněmovně (přitom je stále pouze obviněným, nikoli odsouzeným).

Snad se nedočkáme situace, kdy místo soudů budou o své (ne)vině rozhodovat sami politici. Sice by to znamenalo jistou úsporu za soudy, ale cena za degradaci a rozbití právního státu by byla nevyčíslitelná.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.7. 2013