Jana Šťastná: Děti s námi zažívají pocit úspěchu

18. 6. 2013 / Pavel Pečínka

Amari kereka znamená česky Naše kolo. Mnozí obyvatelé Brna ale už z plakátů a radničních tiskovin vědí, že jde o hudební a taneční festival převážně dětských romských souborů. O letošním festivalu, který se uskutečnil 23. května v brněnském kulturním středisku Musilova, nám řekla víc jeho koordinátorkou Jana Šťastná. Učí na základní škole na náměstí 28. října v Brně, kterou navštěvuje mnoho romských žáků.

Kolikátá Amari kereka už to vlastně letos byla? A jaký efekt si od téhle akce slibujete?
Letos ji naše škola pořádá po páté. Cílem je představit veřejnosti různá hudební a taneční vystoupení v podání našich žáků, jimž je pohyb a hudba vlastní. Děti zažijí pocit úspěchu a ocenění, kterým je nadšený potlesk obecenstva. Do budoucna nám jde o propojení minoritní a majoritní kultury prostřednictvím hudby a tance.

Festival navštěvují rodiče žáků, jejich sourozenci, širší rodiny, kamarádi, mezi každoročními hosty bývají představitelé brněnského Magistrátu města Brna, městské části Brna-střed, knihovny Jiřího Mahena v Brně, ředitelé partnerských základních škol z Brna, Prahy a Přerova, zástupci neziskovek atd.

Kdo všechno se na tom podílí?
Hlavním pořadatelem je Základní a mateřská Brno na náměstí 28. října v čele s ředitelkou Ludmilou Altmanovou. Na organizaci se podílí náš tým pedagogů. Postupujeme tak, že tým vymyslí společně s dětmi téma, vytvoří scénář, vyrobí kulisy, třeba v rámci hodin výtvarné výchovy. Pak následují nácviky jednotlivých vystoupení a zkoušky kapel. Dále zveme soubory a jednotlivce z partnerských škol v Brně, z ulic Křenová a Merhautova z Brna, dál z pražské ZŠ na ulici Grafická a z přerovské ZŠ Boženy Němcové.

Dá se odhadnout, jak dlouho asi mladí tanečníci a hudebníci v souborech vydrží?
Tak celých pět let tradičně vystupuje v programu taneční soubor Merci, taneční soubor Sovnakune čhaja za ZŠ a MŠ Merhautova v Brně, taneční soubor ze ZŠ Grafická v Praze, školní kapela Bongáči ze ZŠ a MŠ Křenová v Brně, školní kapela Osmection ze ZŠ a MŠ Brno, nám 28. října, několikrát vystupovali malí bubeníci ze ZŠ v Přerově. Složení souborů se průběžně doplňuje mladšími dětmi, protože nastupují na místo svých vycházejících spolužáků. Zcela přirozeně se učí mladší od starších a učitelé a vedoucí souborů v průběhu školního roku vybírají další nadšené, spolupracující a talentované děti, repertoár se mění podle náročnosti.

Velkou šanci podílet se na přípravách festivalu dostávají také žáci, kteří jsou v teoretickém vyučování spíše slabší, ale bývají tanečně, pohybově či výtvarně nadaní.

Máte přibližnou představu, jak velká část žáků se v tom třeba rozvíjí dál a kdo tohle "hobby" úplně opouští?
Nelze jednoduše odpovědět, rok od roku se situace mění. Jsou děti, které odmalička hrají a zpívají, protože je k tomu rodiče vedou a mají dokonce vlastní kapelu, s níž společně vystupují. Několik žáků naší školy se skutečně vydalo uměleckou cestou a studují třeba Střední uměleckou školu v Brně, konzervatoř nebo mají hudbu jako hobby i v dalším životě. Potom jsou u nás nesmírně talentované děti, vystupují s námi na různých akcích, jsou aktivní, učitelé je podporují a pracují s nimi na jejich uměleckém vývoji, ale po ukončení školní docházky se již hudbě nebo tanci nevěnují, každodenní život je prostě pohltí. Vedoucí souborů a kapel, ti zůstávají stejní a starají se o průběžný nábor nových žáků, se kterými během školního roku pravidelně pracují.

Objevily se letos nějaké nové talenty? Jaké soubory a jací jednotlivci mají našlápnuto dobře, koho na vaší škole prostě nelze přehlédnout?
Zcela určitě jde o taneční skupinu Merci pod vedením Moniky Balogové, školní kapelu Osmection vedenou Jakubem Vašicou, kapelu Bongáči pod vedením Zdeňka Lichtnegera a taneční soubor ZŠ Grafická z Prahy vedený Věrou Kroščenovou.

Z těch jednotlivců musím vzpomenout Melánii Žigovou, to je moderátorka, zpěvačka a tanečnice skupiny Merci. Dál Vladimíra Baloga, klavíristu skupiny Osmection a tanečníka skupiny Merci a Marii Balogovou, zpěvačku skupiny Osmection a tanečnici Merci. A určitě ještě dva hochy -- zpěváka skupiny Bongáči Marcela Poláka a tanečníka skupiny Merci, kytaristu skupiny Osmection Patrika Lacka.

Byl festival letos jiný než loni? Co se zlepšuje, co byste chtěli udělat jinak?
Festival Amari kereka má každý rok jiné téma. Vystřídala se témata Z pohádky do pohádky, Tolerance a přátelství, Kolo a Slunce. Letos jste mohli zhlédnout pestrý program s názvem Muzikálem letem světem. Vystřídaly se v něm moderní rytmy, romské tance z Ruska, Česka i z Rumunska, lidové písně, muzikálové melodie, básně i mluvené slovo.

Jako novinku jsme použili kulisy vytvořené fotoluminiscenčními barvami, které ve tmě skvěle dotvořily atmosféru. Sál byl vyzdoben prostorovými a velkoplošnými díly žáků zúčastněných škol s hudební tematikou, ve vstupním prostoru měla tradičně svoje místo fotografická a obrázková prezentace jednotlivých škol.

Kolik asi letos přišlo lidí, dá se to srovnat s loňskem?
Sál bývá zcela plný, odhadem 250 diváků každý rok. Letos účinkovalo 140 dětí pod vedením dvacítky pedagogů.

Jinak chci ještě říct, že součástí festivalu je výtvarně-literární soutěž a výstava prací žáků, témata se střídají, namátkou třeba Jak to bylo dál, Vyprávění z balíčku, Tolerance a přátelství, O hudbě vážně i nevážně. Z každého ročníku festivalu máme nafilmované video, fotky, tvoříme sbírky nebo sborníky výtvarných a literárních prací žáků.

Vychází v Romano hangos 5/2013 ZDE a ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.6. 2013