Vivat academia, vivant professores

22. 5. 2013 / Lubomír Brožek

V blázinci se dějí roztodivné věci. Velké problémy jsou zastiňovány menšími, a ty úplně nejmenší jsou nafukovány do ohromujících rozměrů. Úplné pitomosti se pak vznášejí nad ústavní zahradou jako montgolfiéry, plněné horkým vzduchem mediálních tlachů. Blázni jsou u vytržení.

Tož se radujme. Ano, ano, už je to tady. Prezident couvl, akademická svoboda je zachráněna. A že měla namále, když její základy balancovaly na problému, který lze popsat jediným slovem: Putna. Tedy docent Putna, aby bylo jasno.

Pan docent nakonec přece jenom bude profesorem, jak na tiskové konferenci slavně zvěstoval ministr školství Petr Fiala. To je moc dobře, protože blázinec není žádný holubník. A taky potřebujeme klid na práci, že.

Prezident sice trochu zlobil a brblal cosi o tom, že se Putnovy aktivity "neslučují s osobnostním profilem vysokoškolského profesora", což ale nedává smysl v prostředí, v němž se (jak upozornil Josef Babor) například rektor Jihočeské univerzity ohání apolitičností vysokoškolského učení, nedlouho poté, co se zviditelnil coby zapálený aktivista vystupující proti demokraticky zvolené radní svého kraje.

Zdravím tedy tímto statečnou a nezávislou akademickou obec jihočeskou, jejíž představitel prokázal odvahu bez bázně a hany říkat, co se očekává a chce být slyšeno. Tomu říkám odvaha. Tomu říkám svoboda. Jen tak dál, stateční rekové!

Ostatně i pan profesorský čekatel ví, koho třeba zesměšnit a na koho si s gustem vyšlápnout, aniž by si zvrtl kotník. A proto: Ať žije akademická svoboda, která byla, sic s drobnou ztrátou květinky prezidentského trucu, však přece jenom zachráněna, a lze jen doufat, že nám vydrží alespoň nějaký čásek, než se nad naší ústavní zahradou, v níž trpělivě shrabujeme šelestivé listí prázdných gest a slov, vznese nová mediální bublina, nová montgolfiéra, vrhajíc zlověstný stín na akademickou půdu, či jinou citlivou část té naší neutěšené zahrádky.

Nechať nám tedy Hospodin a všichni svatí do té doby naši ctihodnou obec akademickou svobodnou zachovati ráčí (ať už v jakémkoliv složení), abychom i ve dnech příštích mohli všichni zvolat: Gaudeamus igitur.

Případně, spolu s  Františkem Venclovským, přemožitelem kanálu La Manche, blahé paměti: Já su tak šťastné!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.5. 2013